Samohybný protiletadlový dvojkanón PLDvK vz. 53/59, známý pod přezdívkou Ještěrka, patří k legendám československého zbrojního průmyslu. Málokdo však tuší, že kořeny jeho brutální palebné síly sahají do roku 1940, kdy německá Kriegsmarine zadala brněnské Zbrojovce tajný vývoj automatického kanónu pro novou generaci oceánských ponorek. Brněnská konstrukce ZK 414 přežila konec války, odvoz kompletní dokumentace Rudou armádou do SSSR i politické tlaky na sovětizaci výzbroje. Příběh Ještěrky ukazuje mimořádnou kontinuitu české konstrukční školy, která dokázala navzdory změnám režimů vytvořit zbraň sloužící v armádě více než čtyři desetiletí.