V polovině padesátých let minulého století vyslalo americké letectvo do vzduchu obří bombardér Convair NB-36H, v jehož zadní pumovnici pracoval funkční jaderný reaktor o výkonu jednoho megawattu. Přestože populární představy mluví o atomovém pohonu, reaktor nedodal motorům ani kilowatt výkonu a letoun spoléhal na běžný letecký benzín a petrolej. Cílem riskantních letů bylo ověřit, zda dvanáctitunová olověná kapsle dokáže ochránit pětičlennou posádku před smrtícím zářením a zda má jaderný pohon letadel v éře rodících se raket vůbec smysl.