Když československá armáda v květnu 1952 zavedla do výzbroje lehký kulomet vz. 52, zdálo se, že zbrojovka v Brně našla svatý grál pěchotní výzbroje. Zbraň z rýsovacího prkna Václava Holka dokázala bez jakýchkoli úprav či výměny součástek střílet jak z horního schránkového zásobníku na 25 nábojů, tak z kovového nábojového pásu. Geniální konstrukční pokus o univerzální zbraň družstva však v armádní službě vydržel jen několik let: mechanická složitost podavače, unifikace střeliva v rámci Varšavské smlouvy a příchod modernějšího univerzálního kulometu vz. 59 jej rychle odkázaly do skladů a historie.