Když československá armáda v říjnu 1948 zavedla do výzbroje průlomové samopaly vz. 48a a vz. 48b, zdálo se, že vojenská nomenklatura sleduje zavedený pořádek. Už na jaře 1950 však rozkaz Ministerstva národní obrany zavedl nová označení: samopal 23 s pevnou pažbou a samopal 25 se sklopnou ramenní opěrou. Čísla 23 a 25 přitom vůbec neoznačovala rok vzoru, ale sloužila jako krycí kód pro zmatení cizích rozvědek v počínající studené válce. U navazujících modelů 24 a 26 v sovětské ráži 7,62 mm zašlo utajování ještě dál: přeházené písmenné výrobní série měly znemožnit odhad skutečného počtu vyrobených zbraní. Příběh strakonických a brodských samopalů ukazuje, že armádní označení nebývá technickým katalogem, ale promyšlenou dezinformační hrou.