Když v srpnu 1914 vytáhly evropské armády do války, hlavy pěšáků chránily pouze sukenné čapky, plstěná képi nebo leštěné kožené přilbice s hrotem. Během několika měsíců se však konflikt proměnil v drtivou zákopovou válku ovládanou dělostřelectvem, kde vzduchem létaly miliony ocelových střepin a olověných kuliček ze šrapnelových granátů. Zavedení ocelových přileb představovalo nejrychlejší záchrannou inovaci vojenské medicíny, ačkoliv přilby měly jeden zásadní inženýrský limit: přímému zásahu z pěchotní pušky nedokázala odolat ani jedna z nich.