Válka na Ukrajině ukázala, jak obtížný je pohyb větších jednotek na bojišti sledovaném drony a dalšími senzory. Armády proto mění způsob, jak propojují průzkum, palbu a pohyb. Tanky, dělostřelectvo ani pěchota z boje nezmizely.
Klasický obraz pozemní ofenzivy začíná soustředěním sil: obrněná vozidla, pěchota a dělostřelectvo se mají ve vhodnou chvíli podpořit na vybraném místě. Právě takový manévr však stojí na možnosti připravit překvapení a udržet tempo. Na Ukrajině tuto představu prověřilo prostředí, v němž se nad frontou rozšířily levné průzkumné prostředky a palba schopná reagovat na zjištěný pohyb. Neznamená to konec konvenční války. Ukazuje to, za jakých podmínek je její tradiční manévr obtížnější.
Proměnu dobře ukazuje časová osa v terénní zprávě RUSI. V prvním roce plnohodnotné invaze od února 2022 byl konflikt podle autorů pohyblivější. V druhém roce se obě strany pokoušely prorazit ustálenou linii. Třetí rok popisují jako opotřebovací boj, v němž převážila snaha způsobovat protivníkovi ztráty nad rychlým průlomem. Je to popis sledovaného období, nikoli tvrzení, že se celá fronta vyvíjela všude stejně.
Když je příprava manévru lépe vidět
Britský institut RUSI při rozboru ukrajinských zkušeností připomíná, že ukrajinská ofenziva v roce 2023 vycházela z představy soustředěného postupu několika druhů vojsk. Rozšíření bezpilotního průzkumu a dalších senzorů podle jeho analýzy ztížilo utajení příprav. Přesná palba současně zvyšovala riziko pro soustředěné jednotky. To je vysvětlení jedné důležité změny, ne jednoduchá příčina výsledku celé ofenzivy.
Dron přitom není jen zbraň. Je také dalším zdrojem obrazu a informací. V praxi tak roste význam toho, jak rychle armáda poznatky vyhodnotí a propojí je s rozhodnutím. Studie francouzského institutu Ifri popisuje ukrajinský vývoj od jednotlivých průzkumných prostředků k síti senzorů, spojení a softwaru. Samotný přístup k obrazu z bojiště podle autorů nestačí; rozhoduje i schopnost vybrat podstatnou informaci z velkého množství dat.
Proč se z války nestala jen válka dronů
Viditelnost bojiště změnila hodnotu tradičních prostředků, ale nesmazala ji. Dělostřelectvo, obrněná technika a pěchota dál plní úkoly, které malé bezpilotní prostředky samy nezastanou. Analytik RUSI Justin Bronk v textu o mezích dronové války upozorňuje, že účinek dronů na Ukrajině vzniká v prostředí, které současně formují minová pole, dělostřelecká palba a další konvenční zbraně. Připisovat výsledek pouze dronům by tedy zkreslovalo příčinu.
Konkrétní příklad toho, jak se tradiční výzbroj používá v podmínkách sledované fronty, nabízí článek Zbrojopisu o houfnici DANA na Ukrajině.
Právě zde je rozdíl mezi změnou taktiky a výměnou celé války za novou. Bezpilotní prostředky rozšířily průzkum a umožnily údery v měřítku, které se v průběhu konfliktu výrazně zvětšovalo. Jejich dostupnost zároveň pomáhala nahrazovat některé chybějící kapacity. Ovládnutí území, jeho obrana, zásobování a podpora vojáků však nadále vyžadují souhru více druhů sil. Podle RUSI se navíc zkušenosti jednotek působících v ukrajinské obraně nedají beze změny přenést na armádu s jiným vybavením, úkolem a podporou ze vzduchu.
Největší posun je ve spojení prostředků
Poznatky ukazují méně efektní, ale přesnější odpověď: na Ukrajině se nemění jen to, čím se bojuje, ale také jak jsou jednotlivé schopnosti propojeny. Průzkum, spojení, vyhodnocení informací, palba a přesun se navzájem ovlivňují rychleji než dřív. Jedna technika může poskytnout výhodu, ale jen tehdy, když zapadne do širšího systému a obstojí proti protivníkově adaptaci. Jeden příklad takové adaptace představují drony řízené optickým vláknem, kterým se Zbrojopis věnoval samostatně.
Proto nemá smysl vyhlásit dron za nástupce tanku nebo dělostřelectva. Ukrajinská zkušenost spíše připomíná, že konvenční válka stále stojí na kombinaci prostředků — a že jejich účinnost se mění, když je bojiště průhlednější a protivník se učí stejně rychle.
