Německý Goliath vypadal jako zmenšený tank, ale místo osádky vezl nálož. Elektrická verze přepravovala 60 kilogramů výbušnin a obsluha ji řídila po kabelu dlouhém 650 metrů. Právě spojení s člověkem mimo vozidlo patřilo k jejím nejslabším místům.
Na muzejní podlaze může působit skoro jako hračka. Dva pásy, nízká hranatá korba, žádná věž ani hlaveň. Goliath však patřil mezi zbraně, které měly zaniknout při splnění vlastního úkolu. K nepřátelskému postavení měl dopravit výbušninu a vybuchnout společně s ní.
Zatímco německý Maus narazil na problémy spojené s obrovskou hmotností, tady konstruktéři zkoušeli opačný přístup: odstranit prostor pro lidi a rozměry vozidla zmenšit. Ani malé pásové vozítko se tím ale nezbavilo závislosti na okolním terénu.
Tankový vzhled skrýval jednorázový nosič nálože
Oficiální označení Leichter Ladungsträger znamenalo lehký nosič nálože. U prvního sériového provedení Sd.Kfz. 302 zajišťovaly pohyb dva elektromotory napájené akumulátory uvnitř stroje. Později přišla benzinová verze Sd.Kfz. 303.
Nationaal Militair Museum v Nizozemsku popisuje Goliath jako prostředek proti tankům, opevnění a dalším cílům. Nepotřeboval kanon, protože nálož dopravoval až na místo účinku. Při úspěšném použití se obětoval celý nosič včetně pohonu.
To měnilo i význam slova úspěch. U běžného tanku se počítá s další jízdou a dalším bojem. Goliath měl skončit po jediném útoku. Každé použití proto spotřebovalo také zařízení, které výbušninu k cíli dovezlo.
Kabel dlouhý 650 metrů měl vlastní slabiny
Válečné muzeum v Overloonu uvádí u elektrického Sd.Kfz. 302 nálož 60 kilogramů a ovládací kabel dlouhý 650 metrů. Vedení se při jízdě odvíjelo z vozidla a zůstávalo za ním.
Délka kabelu přitom není totéž co dojezd na akumulátory. Jedna hodnota popisuje spojení s obsluhou, druhá zásobu energie pro pohyb. Jejich zaměňování může vyvolat mylný dojem, že vozidlo šlo ovládat stejně daleko, jako dokázalo samo ujet.
Overloon upozorňuje, že tenký kabel mohla přerušit nepřátelská palba. Nizozemské vojenské muzeum k tomu přidává slabé pancéřování. Dálkové ovládání sice umožnilo přesunout člověka mimo vozidlo, ale současně vytvořilo dlouhé a zranitelné spojení mezi obsluhou a strojem.
Obsluha musela vidět vozidlo i cíl
Další omezení zachytil americký Intelligence Bulletin z července 1944, dochovaný v přepisu na webu Lone Sentry. Vojenská zpráva zdůrazňovala, že operátor potřeboval přímý výhled na Goliath i jeho cíl. Popsané vozítko také nezvládalo velmi nerovný terén.
To byla podstatná mez dálkového řízení: ovladač sám o sobě nezajistil přehled o cestě. Pokud obsluha nedokázala sledovat pohyb stroje, nemohla spolehlivě posoudit, kam ho vede. Pásy pomáhaly při jízdě, nenahrazovaly však výhled ani průchodnou trasu.
Dobový bulletin je svědectvím toho, co o zbrani věděli spojenečtí vojáci během války. Jeho odhady parametrů proto nelze bez rozlišení přenášet na všechny výrobní verze.
Benzinový Goliath měl jiné parametry
Čísla u různých Goliathů je potřeba oddělovat. Muzeum Wojska Polskiego uvádí pro Sd.Kfz. 303a benzinový motor, nálož 75 kilogramů a délku 162 centimetrů při výšce 60 centimetrů. Údaj 60 kilogramů z titulku tedy patří k elektrickému předchůdci.
Nešlo jen o několik pokusných kusů. Muzejní zdroje uvádějí přibližně 2 650 vyrobených elektrických vozidel. Sériová výroba ale sama neříká, kolik z nich úspěšně dokončilo bojový úkol.
Borgward B IV mohl nálož odložit a vrátit se
Německá armáda zkoušela i odlišnou koncepci. Americká příručka Handbook on German Military Forces z března 1945 rozlišuje Goliath řízený po kabelu a větší Borgward B IV ovládaný rádiem.
B IV měl přivézt nálož, odložit ji a vrátit se. Goliath měl vybuchnout s ní. Rozdíl není kosmetický: jeden postup počítal se zachováním dražšího nosiče, druhý jeho ztrátu zahrnoval do každého útoku. Ani rádiové ovládání však podle dobového amerického hodnocení nezbavilo větší stroj zranitelnosti v boji.
Jeden z Goliathů přežil Varšavské povstání
Za technickými údaji je také konkrétní válečný příběh. Polské vojenské muzeum popisuje nasazení Goliathů proti Varšavskému povstání a osud vozidla zastaveného 14. srpna 1944 před povstaleckou barikádou na Muranově. S událostí spojuje podplukovníka Jana Szypowského, známého pod krycím jménem Leśnik.
Zneškodněný stroj zůstal v troskách tramvajové vozovny. Po válce byl nalezen při odklízení a předán muzeu. Dochovaný exemplář připomíná obě stránky Goliathu: schopnost přivézt ničivou nálož i skutečnost, že bezosádkové vozidlo ještě nemuselo svůj úkol dokončit.
