F-117 Nighthawk podřídil svůj nezvyklý tvar nízké radarové zjistitelnosti. Jeho nestabilní konstrukce však neznamenala neustálý zápas pilota s letadlem: přijatelnou ovladatelnost zajišťovalo elektronické řízení.
Čelní pohled na F-117 připomíná spíš soustavu poskládaných ploch než obvyklý proudový letoun. Ostré přechody působí, jako by konstruktéři aerodynamiku odsunuli stranou. Jenže z fotografie nelze poznat to podstatné: jak se celý stroj choval, když do jeho řízení vstoupila elektronika.
Na Nighthawku se proto vyplatí oddělit tři věci. Co jeho povrch dělal s radarovým signálem, jak se choval samotný drak a co při letu skutečně ovládal pilot. Jejich smícháním vzniká přitažlivá, ale nepřesná zkratka o neviditelném letadle, které sotva dokázalo létat.
Hranaté plochy měnily radarovou odezvu
F-117 vznikal pro útoky na důležité pozemní cíle v prostředí protivzdušné obrany. Národní muzeum amerického letectva jeho vznik spojuje s pokrokem materiálů a postupů, který v sedmdesátých letech umožnil navrhnout letoun s výrazně sníženou radarovou zjistitelností. Nešlo o rychlostní rekord ani o co největší náklad.
Radar vyšle elektromagnetický signál a přijímá jeho odraz. Pro zachycení cíle tedy není rozhodující jen velikost letadla, ale také to, jakou odezvu jeho tvar a materiály vytvoří. U F-117 byly nápadným prostředkem rovinné plochy natočené různými směry. Měnily rozložení odražené energie, takže se jí k radaru vracelo méně.
Samotné americké letectvo přitom v historickém přehledu programu výslovně odmítá úplnou neviditelnost. Výsledek připisuje kombinaci tvarování a zvláštního povlaku. Slovo stealth je proto vhodnější chápat jako nízkou zjistitelnost. Neoznačuje vypínač, kterým se letadlo z radarového světa odstraní.
Právě zde má populární přezdívka „neviditelný letoun“ své hranice. Zmenšit radarovou odezvu je technický cíl; slíbit nezjistitelnost za všech okolností je mnohem silnější tvrzení. Fotografii hranatého trupu nelze používat jako důkaz takového slibu.
Útočný letoun potřeboval celý soubor navazujících systémů
Podle dobového přehledu výrobce Lockheed Martin dostal F-117 dvojici motorů General Electric F404, elektronické řízení fly-by-wire a navigační i útočné systémy spojené v palubní avionice. Výzbroj nesl ve vnitřních pumovnicích. Neobvyklý povrch tak byl jen jednou částí funkčního letadla.
To je důležité také při porovnávání konstrukcí. Útočný stroj musel dopravit pilota a náklad na místo, umožnit splnění úkolu a vrátit se. Zlepšení jedné vlastnosti samo o sobě ještě neříká, zda konstruktéři vytvořili použitelný celek. Tvar, pohon, řízení a vybavení musely fungovat společně.
Jiný druh vzájemné závislosti ukazuje SR-71 a jeho potíže s tepelnou roztažností a těsněním nádrží. U Blackbirdu přinášel nároky vysokorychlostní let, u F-117 se do návrhu výrazně promítala radarová odezva. V obou případech má smysl hledat konkrétní kompromis, nikoli posuzovat letadlo podle jediného působivého parametru.
Nestabilní drak ještě neznamenal neklidný let
Fly-by-wire přenáší povely elektricky. Řídicí soustava může zároveň podle údajů snímačů provádět potřebné korekce. Pilot zadává požadovaný pohyb a systém pomáhá udržet letoun pod kontrolou. U nestabilní konstrukce je tato průběžná činnost zásadní.
Historik James E. Tomayko v publikaci NASA Computers Take Flight, na tištěné straně 10, uvádí F-117 jako příklad letadla, které piloti znali pro klidné letové chování navzdory vlastní nestabilitě draku. To podstatně zpřesňuje představu, že hranaté plochy musely pilota při každém letu trestat.
Nestabilita popisuje vlastnost konstrukce; ovladatelnost se týká celého letadla včetně funkčního řízení. Obě tvrzení se mohou současně shodovat: drak je nestabilní a pilot přesto ovládá stroj s přijatelnými reakcemi. Závislost na řídicí soustavě tím nezmizela, ale její práci není správné vydávat za neustálé ruční zásahy člověka.
Neobvyklá silueta ostatně není spolehlivým měřítkem letových vlastností ani u jiných strojů. Také sklápěcí konce křídel XB-70 Valkyrie měly konkrétní aerodynamický účel, přestože při pohledu zvenčí působily nezvykle.
Operační služba začala dřív, než veřejnost letoun poznala
První F-117A vzlétl 18. června 1981. Počáteční operační způsobilosti dosáhla první jednotka v říjnu 1983, jak uvádí muzeum amerického letectva. Je třeba rozlišovat tyto dva okamžiky: první let ověřuje létající stroj, operační způsobilost už se vztahuje k jeho vojenskému využití.
Veřejné potvrzení existence přišlo teprve v listopadu 1988. Utajení přitom mělo i provozní důsledky. Podle přehledu Air Force Materiel Command létaly F-117 v raném období z Tonopahu téměř výhradně v noci. Přiznání programu následně umožnilo širší denní létání, účast na cvičeních a začlenění do činnosti ostatních bojových sil.
První bojové nasazení následovalo v prosinci 1989 v Panamě. Pro operaci Pouštní bouře v roce 1991 muzeum uvádí 1 271 bojových letů bez ztrát a bojového poškození. Tento údaj vypovídá o konkrétní kampani. Není důkazem, že letoun nemohl být zasažen nikdy a nikde; americké letectvo eviduje také bojovou ztrátu při operaci Allied Force v roce 1999.
Stealth nemusí mít podobu poskládaných rovin
Další užitečnou korekci nabízí experimentální Northrop Tacit Blue. Podle jeho muzejního sbírkového listu v první polovině osmdesátých let prokázal slučitelnost nízké radarové zjistitelnosti se zakřivenými povrchy. Výsledky ovlivnily pozdější konstrukce včetně B-2. Také Tacit Blue přitom potřeboval elektronické řízení nestabilního draku.
Nejde o přímé srovnání bojových schopností: Tacit Blue byl experimentální stroj s jiným zadáním. Jako protipříklad ale stačí. Nízká zjistitelnost není totožná s hranatostí a samotný pohled na povrch nestačí k posouzení výsledku. F-117 představoval konkrétní úspěšné řešení své doby, nikoli jediný možný tvar pro stealth letadlo.
Nighthawk je pozoruhodný souhrou prostředků, které na fotografii vidět nejsou. Jeho silueta vysvětluje část práce konstruktérů; teprve řízení, avionika a doložený provoz ukazují, jak z ní vznikl použitelný letoun.
Jak jsme psali v článku o zaměřovači Norden, snaha zasáhnout konkrétní bod místo plochy je stará přinejmenším jako druhá světová válka. Norden ji řešil optikou a formací, Nighthawk o generace později tvarem a elektronikou.
