Tři lasery a jeden mikrovlnný systém mají projít ročním provozním pilotem na amerických vojenských základnách. LOCUST, Firefly, CLWS a Leonidas v něm mají ukázat, jak se osvědčí v rukou vojenské obsluhy, kolik péče potřebují a jaký bude celý účet za jejich používání.
Pentagon 5. října 2026 oznámil výběr čtyř systémů pro program společné meziresortní skupiny JIATF-401, která koordinuje obranu proti dronům. Do pilotu zařadil paletový vysokoenergetický laser AeroVironmentu, mikrovlnný Leonidas od Epirusu, laser Firefly společnosti Kord a kompaktní laserový systém Boeingu. Jde o výběr pro provozní hodnocení; zveřejněné oznámení Pentagonu počítá i s posuzováním dalších technologií.
Výběr dává obecné debatě o energetických zbraních konkrétní podobu. Jeho smysl však nespočívá jen v dalším sestřeleném terči. Úspěšná ukázka trvá chvíli; základna potřebuje obranu, která vydrží běžný provoz a zapadne mezi její ostatní zařízení.
Laser ohřívá jeden bod, mikrovlny působí na elektroniku
Vysokoenergetický laser soustředí světlo do úzkého svazku a předává cíli energii, která může poškodit jeho konstrukci nebo součásti. Obvykle působí na jeden cíl současně. Světlo k němu dorazí rychle, ale potřebné poškození závisí také na době působení. Právě tento rozdíl vysvětluje technický přehled amerického kontrolního úřadu GAO.
Mikrovlnná zbraň využívá širší svazek elektromagnetické energie. Může zasáhnout elektroniku více dronů současně, a proto se nabízí proti skupinám cílů. Účinek může znamenat narušení funkce i poškození. Není to totéž jako běžné rušení rádiového spojení mezi pilotem a strojem.
Rozdíl mezi bodovým a plošnějším působením pomáhá vysvětlit, proč Pentagon zkouší obě technologie. U laseru je důležitý také čas potřebný k přechodu mezi cíli. U mikrovln se zase musí hlídat účinek na další elektroniku v zasažené oblasti. S rostoucím počtem dronů proto nestačí sledovat pouze to, zda zbraň vyřadila jeden terč.
LOCUST, Firefly a CLWS nabízejí tři podoby laseru
LOCUST od AeroVironmentu je základem vybraného paletového systému, označovaného P-HEL. Zařízení lze přemístit jako celek. Výrobce v dubnu 2026 popsal jeho zkoušku na letadlové lodi USS George H. W. Bush, která proběhla už v říjnu 2025. Podle firmy při ní systém sledoval a vyřadil několik cílových dronů. Pro tento pokus bylo podstatné fungování na pohybující se palubě a možnost využívat lodní napájení.
Firefly od společnosti Kord rovněž používá paletové, přemístitelné uspořádání. Dokumentace výrobce zdůrazňuje modulární konstrukci, různé výkonové možnosti a propojení se systémy velení či samostatnými radary a optickými senzory. Pro základnu má takové propojení praktický význam: laser musí dostat informaci o cíli a spolupracovat s dalšími částmi ochrany.
CLWS od Boeingu, tedy Compact Laser Weapon System, už má za sebou zkoušky s menším výkonem. Boeing v říjnu 2024 oznámil, že pětikilowattová verze při cvičení Red Sands v Saúdské Arábii vyřadila také drony kategorie Group 3. Systém tehdy dostával údaje o cílech z armádní sítě řízení protivzdušné obrany. Firma zároveň uváděla téměř 500 vyřazených dronů souhrnně v řadě demonstrací a scénářů.
Tato čísla mají každý jiný význam. Pět kilowattů označuje konfiguraci konkrétní zkoušky CLWS, zatímco téměř 500 dronů je součet z více akcí. Ani jedno neurčuje výkon či úspěšnost nově oznámeného pilotu. Oznámení výběru neuvádí přesné výkonové konfigurace jednotlivých laserů, a proto z něj zatím nelze sestavit poctivý žebříček podle kilowattů.
Leonidas vyřadil 49 dronů, ukázka používala první generaci
Leonidas od Epirusu je jediným mikrovlnným systémem mezi čtyřmi vybranými zbraněmi. Při demonstraci 26. srpna 2025 na základně Camp Atterbury v Indianě podle výrobce vyřadil všech 61 dronů v pěti letových scénářích. Závěrečnou část tvořila skupina 49 dronů dvou typů, kterou systém zasáhl jedním pulzem. Zpráva Epirusu současně upřesňuje, že šlo o první generaci Leonidase vyvinutou v roce 2022.
To je názorný příklad schopnosti působit na mnoho cílů najednou. Výsledek ale patří konkrétním terčům a scénářům této demonstrace. Označení „všech 61“ popisuje její výsledek, nikoli zaručenou úspěšnost proti libovolnému roji. Přesná verze Leonidase pro nynější pilot není v oznámení určena.
Rozdíl mezi mikrovlnami a rušením spojení ukázala další akce. Epirus v lednu 2026 zveřejnil, že varianta Leonidas VehicleKit při prosincové zkoušce vyřadila dron řízený optickým vláknem. Působila na palubní elektroniku, takže nepotřebovala přerušit rádiový povelový kanál. Jde opět o výrobcem oznámený výsledek konkrétní zkoušky.
Jak připomíná také náš článek o spolupracujících dronových rojích, vyřazení jednoho stroje nemusí zastavit zbytek skupiny. Schopnost zasáhnout více cílů má proto samostatný význam vedle schopnosti přesně ničit jednotlivé drony.
Roční zkouška má spočítat provoz, opravy i podporu výrobce
Ředitel JIATF-401 brigádní generál Matt Ross popsal účel programu už na briefingu 21. srpna 2026. Podle oficiálního přepisu americké armády mají systémy po dobu 365 dní obsluhovat a udržovat skuteční příslušníci ozbrojených sil. Hodnocení má zachytit energetické nároky, dny provozuschopnosti, opravy i případy, kdy se obsluha neobejde bez servisního zástupce výrobce.
Pilot tak doplní zkoušky zásahů o údaje potřebné pro rozhodnutí o širším zavedení. Ross chce znát plné náklady provozu a začlenění do obrany, aby je bylo možné porovnat s konvenčními prostředky. Levná energie při jednom výstřelu pokrývá jen část účtu. Stejné rozlišení jsme vysvětlovali u ceny laserového výstřelu a provozních limitů celé soustavy.
Pro čtení výsledků z toho vycházejí dvě různá měřítka: co zbraň zvládne při konkrétním střetu a kolik stojí udržet ji připravenou v průběhu roku. Ukázka proti 49 dronům vypovídá o hromadném zásahu; zkouška CLWS proti větší kategorii cílů o jiné schopnosti. Počty z těchto rozdílných akcí nelze přímo porovnávat jako skóre soutěže.
Zásah, provozní dostupnost a celkové náklady proto musí zůstat oddělené až do chvíle, kdy budou k dispozici srovnatelné podmínky a údaje. Právě mezery mezi fungujícím prototypem a technikou odpovídající potřebám uživatelů popsal už audit GAO o přechodu energetických zbraní do pořizovacích programů.
Obrana musí fungovat i vedle běžného leteckého provozu
Ross také zdůraznil, že použití zbraní nemá brzdit hlavní činnost základny a vyžadovat uzavření vzdušného prostoru. Program proto vzniká ve spolupráci s americkým leteckým úřadem FAA, velitelstvím U.S. Northern Command a jednotlivými složkami ozbrojených sil.
FAA 10. dubna 2026 oznámil výsledek bezpečnostního posouzení laserového systému po březnových demonstracích. Závěr spojil s ověřenými bezpečnostními opatřeními: hodnocený systém nepředstavoval nepřiměřené riziko pro osobní letadla. Takové posouzení se týká testovaného systému a jeho způsobu použití; nelze je automaticky přenést na každou mikrovlnnou či laserovou zbraň.
Laserům navíc mohou omezovat účinek atmosférické podmínky a nároky na chlazení. Mikrovlny vyžadují kontrolu účinku i na vlastní zařízení. Pentagon proto zasazuje obě technologie do vrstvené obrany a na prosinec 2026 plánuje v Dugway Proving Ground další zkoušky laserových a mikrovlnných systémů.
Podstatným výsledkem ročního pilotu bude podklad pro rozhodnutí, kde se jednotlivé zbraně vyplatí provozovat a jaké zázemí k tomu potřebují. Až provozní záznamy ukážou, kolik práce a peněz stojí proměnit úspěšný zásah ve spolehlivou službu.
