Žádný kapitán na můstku, žádná kuchyně ani kajuty pro posádku. Čtyřicetimetrový autonomní trimarán Sea Hunter vznikl v programu agentury DARPA jako vytrvalý lovec tichých dieselelektrických ponorek a ukázal, jak může vypadat námořní válka budoucnosti.
Hlídkování nad rozsáhlými oceány pomocí klasických torpédoborců je mimořádně nákladné a vyčerpává posádky. Americká obranná agentura DARPA proto spustila program ACTUV, jehož cílem bylo vytvořit oceánské plavidlo schopné křižovat moře celé měsíce bez jediného člověka na palubě. Jak dokumentuje oficiální informační sada ke křtu plavidla, demonstrátor nazvaný Sea Hunter byl slavnostně pokřtěn v dubnu 2016 v oregonském Portlandu a po úspěšných zkouškách na otevřeném moři došlo podle záznamů agentury DARPA k jeho předání Úřadu pro námořní výzkum amerického námořnictva.
Konstrukce štíhlého trimaránu dlouhého zhruba čtyřicet metrů odstranila vše, co na válečné lodi slouží přežití lidí. Bez kajut, klimatizace, zásob pitné vody a pancéřování kolem nástaveb klesly náklady na pořízení i každodenní provoz na zlomek ceny běžné fregaty či torpédoborce.

Autonomie podle námořních pravidel COLREGS
Sea Hunter není obyčejný člun na dálkové ovládání řízený joystickem z kanceláře na pevnině. Pracuje v režimu takzvaného řídkého dohledu, kdy operátor pouze zadá oblast hlídkování a loď si sama plánuje trasu, vyhýbá se mělčinám a vyhodnocuje provoz kolem sebe.
Palubní počítače propojují údaje z radarů, elektrooptických kamer a automatického identifikačního systému AIS. Software byl od základu naprogramován tak, aby přesně dodržoval mezinárodní pravidla pro zabránění srážkám na moři COLREGS a dokázal bezpečně manévrovat i v rušných pobřežních vodách bez zásahu člověka.
Plavba do Pearl Harboru a lov tichých ponorek
Historický milník přišel na přelomu let 2018 a 2019, kdy Sea Hunter uskutečnil zcela autonomní plavbu ze San Diega v Kalifornii na základnu Pearl Harbor na Havaji a zpět. Trasu dlouhou přes pět tisíc dvě stě námořních mil zvládl bez posádky na palubě, jen s krátkými kontrolami při doplňování paliva.
Hlavním úkolem takového plavidla je dlouhodobě vyhledávat a sledovat tiché dieselelektrické ponorky pomocí aktivních i pasivních sonarů. Zatímco ztráta lidské posádky je v boji nepřijatelná, levné bezposádkové lodě mohou operovat v nebezpečných úžinách a vázat nepřátelské ponorky daleko od hlavních svazů.

Cesta ke smíšeným flotilám budoucnosti
Zkušenosti s projektem Sea Hunter a jeho sesterským plavidlem Seahawk ukázaly americkému námořnictvu cestu k novým středním a velkým bezposádkovým hladinovým plavidlům. Místo jednoho drahého křižníku si velení dokáže představit síť levnějších autonomních lodí, které nesou senzory, komunikační uzly nebo odpalovací šachty pro rakety.
Autonomní plavidla samozřejmě čelí i novým výzvám, od kybernetické bezpečnosti přes opravy poruch na širém moři až po spolehlivost rozhodování při rušení satelitní navigace. Sea Hunter však již dávno opustil říši teorie a potvrdil, že robotické lodě dokážou samostatně překonat největší oceán planety.
