Při klasické dělostřelecké palbě mají vojáci po dopadu prvního granátu několik drahocenných sekund na skok do krytu. Režim MRSI tuto šanci nemilosrdně maže. Německá samohybná houfnice Panzerhaubitze 2000 dokáže vystřelit až pět těžkých 155mm granátů tak, že na cíl dopadnou v naprosto stejný okamžik.
Dělostřelectvo představuje na moderním bojišti rozhodující sílu, která způsobuje drtivou většinu všech ztrát živé síly i techniky. Klasická dělostřelecká palba však naráží na zásadní taktický limit: po explozi prvního granátu se nepřátelští vojáci okamžitě rozptýlí a skočí do zákopů nebo zodolněných krytů. Následné rány běžné dělostřelecké baterie už dopadají do zalehlého terénu a jejich ničivý střepinový účinek rapidně klesá. Němečtí konstruktéři společnosti Krauss-Maffei Wegmann a Rheinmetall proto při vývoji samohybné houfnice Panzerhaubitze 2000 (PzH 2000) vyvinuli zničující odpověď v podobě režimu MRSI.
Jak funguje balistické kouzlo: Různé dráhy letu a proměnlivé náplně
Zkratka MRSI (Multiple Rounds Simultaneous Impact) označuje schopnost jediného děla zasáhnout tentýž cíl několika projektily odpálenými v různých okamžicích tak, aby explodovaly v naprosto stejnou vteřinu. Dělostřelecký granát standardně letí k cíli desítky sekund. Pokud by houfnice pálila se stejným náměrem a stejnou výmetnou náplní, dopadaly by jednotlivé střely v rozestupech několika sekund. MRSI však využívá fyzikální zákonitosti obráceně.
První výstřel vyšle palubní počítač pod velmi strmým úhlem s maximální hnací náplní. Granát vystoupá vysoko do atmosféry a jeho doba letu trvá nejdéle. Než však dopadne, automatický mechanismus bleskově změní sklon mohutné osmimetrové hlavně na nižší úhel a nabije menší prachovou náplň. Druhý granát letí po plošší křivce kratší dobu. Třetí, čtvrtý a případně pátý projektil pak letí po ještě přímějších trajektoriích s nejkratší dobou letu. Výsledkem je, že poslední vystřelený granát doslova dožene ty předchozí a celá salva exploduje v cílové ploše v jediném okamžiku.
Automatický nabíječ a radar na hlavni: Když rozhodují milisekundy
Aby byl takový manévr v praxi proveditelný, nestačí pouze zručný dělostřelec. PzH 2000 spoléhá na plně automatizovaný muniční systém řízený výkonným balistickým počítačem MICMOS. Pneumatický nabíjecí mechanismus dokáže do komory zasunout těžký čtyřicetikilogramový granát během zlomku sekundy. Houfnice je schopna odpálit první tři rány v intervalu pouhých devíti sekund.
Klíčovým prvkem je také dopplerovský radar umístěný přímo nad ústím hlavně. Tento snímač v reálném čase změří přesnou úsťovou rychlost právě opouštějícího granátu. Pokud se vlivem opotřebení vývrtu, teploty vzduchu nebo odchylky prachové náplně rychlost nepatrně liší od ideálního modelu, počítač okamžitě přepočítá náměr a parametry pro další ránu v salvě. Tím je zajištěno, že všechny projektily zasáhnou cíl s chirurgickou přesností.
Proč je současný dopad tak zničující: Konec šancí na úkryt
Vojenská statistika z moderních konfliktů jasně dokládá, že nejvíce ztrát pěchotě způsobuje právě první dělostřelecký přepad. Po jeho dopadu mají vojáci zhruba pět až osm sekund na reakci. Režim MRSI tento obranný reflex zcela eliminuje. Na pozici protivníka nedopadne varovný první výstřel, ale okamžitá soustředěná salva pěti těžkých granátů.
To představuje zhruba dvě stě kilogramů oceli a vysoce brizantní trhaviny dopadající v jednom okamžiku na stejný čtverec. Tlaková vlna a miliony letících střepin pokryjí celý prostor dřív, než kdokoli stihne zareagovat. Jediná samohybná houfnice tak dokáže na cíli vytvořit stejný ničivý efekt jako dříve celá čtyř- až šestidělová dělostřelecká baterie.
Vystřel a zmiz: Taktika „Shoot and Scoot“ proti radarové odvetě
V éře moderních dělostřeleckých radiolokátorů dokáže nepřátelský protibaterijní systém spočítat polohu střílejícího děla už podle trajektorie prvního letícího granátu. Odvetná palba může na původní pozici dopadnout během dvou minut. Zde se projevuje druhá obrovská výhoda PzH 2000 – bezkonkurenční mobilita.
Padesátitunový kolos poháněný tisícikoňovým dieselem MTU dokáže po odpálení salvy MRSI složit zbraň a do třiceti sekund opustit palebné postavení. Než nepřátelské granáty dopadnou na místo odpalu, je německá houfnice již stovky metrů daleko na přesunu rychlostí až 60 km/h. V kombinaci s přídavným pancéřováním střechy věže proti submunici a kamikadze dronům tak představuje PzH 2000 jeden z nejodolnějších a nejefektivnějších dělostřeleckých systémů současnosti.
