Když konstruktéři navrhovali novou nadzvukovou stíhačku pro obranu severského nebe, museli vyřešit zdánlivě nemožný úkol. Vytvořili těžký stroj schopný letu dvojnásobkem rychlosti zvuku, který dokázal zastavit na úzké zasněžené silnici.
Podle odtajněných archivních dokumentů v švédském leteckém muzeu Flygvapenmuseum i srovnávacích analýz v americkém národním archivu NARA čelilo neutrální Švédsko během studené války reálné hrozbě bleskového úderu ze strany Sovětského svazu. Vojenští plánovači věděli, že velká vojenská letiště budou zničena během prvních minut konfliktu balistickými raketami s konvenčními i jadernými hlavicemi. Velení letectva proto vytvořilo revoluční obrannou doktrínu s označením Bas 60. Celá bojová flotila se měla v případě poplachu rozptýlit po stovkách improvizovaných základen ukrytých v lesích podél běžných veřejných komunikací. K realizaci tohoto plánu však Švédsko potřebovalo zcela výjimečný stroj, kterým se stal víceúčelový letoun Saab 37 Viggen.
Aerodynamika kachních ploch a křídla pro krátký vzlet
Požadavky na nový stroj zněly jako technický protimluv. Letadlo muselo létat rychlostí přesahující dvojnásobek rychlosti zvuku ve vysokých hladinách, ale zároveň stabilně operovat těsně nad korunami stromů při rychlosti kolem tisíce kilometrů v hodině. Nejtvrdším oříškem však byla schopnost přistát a vzlétnout na úseku běžné silnice o délce pouhých osm set metrů a šířce devět metrů.
Běžné stíhačky té doby se spoléhaly na štíhlá delta křídla, která sice excelovala ve vysokých rychlostech, ale při přistání vyžadovala obrovskou rychlost blížící se třem stům kilometrům v hodině. Pokud pilot zpomalil příliš, stroj ztratil vztlak a zřítil se. Inženýři z Linköpingu proto přišli s odvážným řešením. Jako první na světě zkombinovali hlavní dvojité delta křídlo s menšími předkřídly neboli kachními plochami umístěnými před kabinou.
Tyto kachní plochy byly vybaveny vztlakovými klapkami. Při přiblížení na přistání vytvářely silné vzdušné víry, které proudily přes hlavní křídlo za nimi. Tento přirozený aerodynamický efekt dramaticky zvýšil vztlak a posunul pádovou rychlost hluboko dolů. Viggen mohl dosedat na dráhu při rychlosti pouhých dvě stě dvacet kilometrů v hodině s naprosto klidným a stabilním chováním.
Obraceč tahu na stíhačce a couvání na zemi
Nízká přistávací rychlost byla pouze polovinou úspěchu. Rozjetý kolos o hmotnosti patnácti tun potřeboval po dosednutí na kluzký zasněžený asfalt okamžitě zastavit. Použití brzdicího padáku nepřipadalo v úvahu, protože na úzké silnici lemované stromy by padák překážel a jeho znovusbalení trvalo příliš dlouho. Konstruktéři proto sáhli k prvku, který byl do té doby vyhrazen civilním dopravním letadlům.
Srdcem Viggenu se stal obří dvouproudový motor Volvo RM8, což byla vojenská úprava amerického motoru z linkových letadel Boeing 727 doplněná o masivní komoru přídavného spalování. Na záď této pohonné jednotky inženýři integrovali trojdílný obraceč tahu. V okamžiku, kdy se kola hlavního podvozku dotkla země, se hydraulické klapky bleskově sevřely a přesměrovaly proud žhavých plynů šikmo dopředu a do stran.
Brzdný účinek byl tak drtivý, že pilot visel v bezpečnostních popruzích a těžký letoun zastavil na pouhých pěti stech metrech i na namrzlé vozovce. Obraceč tahu navíc přinesl nevídanou taktickou výhodu. Pilot mohl po zastavení ponechat obraceč v chodu a se stíhačkou na zemi samostatně zacouvat do připraveného krytu mezi borovicemi bez pomoci pozemního tahače.
Příprava k dalšímu startu za deset minut branci u silnice
Celý koncept rozptýlených základen Bas 60 byl založen na bleskovém otočení letounu na zemi. Jakmile Viggen přistál na dálničním úseku, sjel na lesní odpočívadlo nebo rozšířenou část vozovky. Tam na něj čekal pozemní tým složený z jediného profesionálního mechanika a pěti branců základní vojenské služby.
Konstrukce letadla byla přizpůsobena obsluze v drsných severských mrazech i v polních podmínkách. Veškeré kontrolní body, plnicí hrdla a závěsníky zbraní byly snadno přístupné z úrovně terénu bez nutnosti žebříků a složitého servisního nářadí. Rychlospojky umožnily bleskově připojit palivovou hadici z maskované cisterny a doplnit munici pro třicetimilimetrový kanon Oerlikon i protilodní střely.
Celé natankování, přezbrojení a předletová kontrola trvaly méně než deset minut, přičemž motor mohl po celou dobu běžet na volnoběh. Zbraňový systém se tak během několika okamžiků vracel na provizorní vzletovou dráhu a startoval vstříc další bojové misi. Nepřítel neměl šanci tato improvizovaná stanoviště ze vzduchu odhalit, protože letouny trávily na zemi naprosté minimum času.
Srovnání parametrů stíhacích letounů
Následující přehled dokumentuje, jak se švédská konstrukce s kachními plochami a obracečem tahu lišila od soudobých nadzvukových stíhaček velmocí, které vyžadovaly dlouhé betonové plochy a rozsáhlé zázemí.
| Letový parametr | Saab 37 Viggen (Švédsko) | MiG 21bis (SSSR) | Mirage III (Francie) | F4 Phantom II (USA) |
|---|---|---|---|---|
| Délka přistávací dráhy | pět set metrů | osm set až tisíc metrů | sedm set až devět set metrů | tisíc dvě stě metrů |
| Maximální rychlost ve výšce | dva celá jedna desetiny Machu | dva celá nula pět desetin Machu | dva celá dva desetiny Machu | dva celá dva desetin Machu |
| Uspořádání nosných ploch | kachní plochy s dvojitou deltou | čisté delta křídlo s ocasními plochami | bezocasé čisté delta křídlo | šípové křídlo s lomeným vzepětím |
| Způsob zkrácení doběhu | integrovaný obraceč tahu motoru | brzdicí padák a kolové brzdy | brzdicí padák a kolové brzdy | záchytný hák a brzdicí padák |
| Start z neupravené silnice | plná certifikace pro systém Bas 60 | pouze z nouzových zpevněných ploch | pouze z klasických betonových drah | pouze ze stálých vojenských letišť |
Zámek na legendární Blackbird nad Baltským mořem
Viggen nebyl pouze mistrem krátkého vzletu, ale také vynikajícím stíhacím strojem pro vybojování vzdušné nadvlády. Verze JA 37 dostala do výbavy pokročilý pulzní dopplerovský radar Ericsson PS 46 s vysokým výpočetním výkonem a odolností proti rušení. Tyto schopnosti prověřila studená válka při pravidelných střetech nad neutrálními vodami Baltu.
Americké špionážní letouny SR 71 Blackbird pravidelně podnikaly vysokorychlostní průzkumné lety známé jako Baltic Express. Tyto stroje prolétaly úzkým koridorem podél sovětských hranic ve výšce přes dvacet kilometrů rychlostí trojnásobku rychlosti zvuku. Sovětské stíhačky MiG 25 se je marně snažily dohnat zezadu, protože Blackbird jim bezpečně unikal.
Švédští piloti Viggenů však zvolili zcela odlišnou taktiku. Díky dokonalému propojení s pozemním radarovým systémem Stril 60 startovali v přesně vypočtený okamžik a nabírali výšku v čelním kurzu proti přilétajícímu průzkumnému letounu. Severským pilotům se jako jediným na světě opakovaně dařilo zachytit letící Blackbird palubním radarem a simulovat úspěšný odpal řízených střel Skyflash dříve, než americký stroj prolétl kolem.
Odkaz severského blesku v moderním letectvu
Letoun Saab 37 Viggen, jehož jméno v překladu odkazuje na hrom a blesk spojený s mytologickým kladivem boha Tóra, sloužil ve švédském letectvu více než tři desetiletí. Vyrobeno bylo celkem tři sta dvacet devět kusů v různých variantách od bitevní přes průzkumnou až po stíhací. Stroj se stal důkazem, že menší stát s omezenými zdroji dokáže vytvořit technologicky naprosto svébytnou zbraň, která v řadě parametrů předčila konstrukce světových velmocí.
Všechny ověřené principy, jako je konfigurace kachních ploch, robustní podvozek pro hrubé povrchy a možnost rychlé obsluhy branci na silnici, přenesli švédští inženýři do nástupnického letounu JAS 39 Gripen. Viggen tak položil základy moderní švédské letecké školy, která i v současnosti dokazuje, že nejlepší obranou proti přesile je dokonalá mobilita a schopnost operovat odkudkoliv.
