Večer 18. září 1980 spadl při údržbě americké rakety Titan II nástavec nástrčného klíče a poškodil její palivovou nádrž. O několik hodin později výbuch zničil podzemní silo u města Damascus v Arkansasu. Jaderná hlavice nevybuchla, jeden z mužů zasahujících u havárie však zemřel.
Na začátku nebyl útok ani rozkaz k odpálení. Byla to údržba zbraně, která měla celé roky čekat připravená k použití. Právě v tom je příběh z Arkansasu nepříjemný: strategický systém nemusí selhat až v okamžiku, kdy ho někdo spustí.
Damascus bývá spojován s představou Ameriky zachráněné na poslední chvíli před jaderným výbuchem. Doložený příběh je přesnější a sám o sobě dost dramatický. Raketa skutečně explodovala. Její jaderná nálož však nikoli. Aby událost dávala smysl, je potřeba oddělit provozní nehodu nosiče od chování jeho hlavice.
Raketa musela čekat natankovaná
Titan II byl mezikontinentální balistickou raketou amerického letectva. Podle historie programu v Titan Missile Museum nastoupily první jednotky do pohotovosti v roce 1963. Soustava nakonec zahrnovala 54 raketových komplexů v Arizoně, Kansasu a Arkansasu. Každý z nich představoval stálé pracoviště, nikoli sklad, který by vojáci otevírali jen při cvičení.
Výhodou Titanu II byla schopnost držet pohonné látky přímo v raketě a startovat z podzemního sila. Muzeum uvádí 58 sekund od zahájení startovní sekvence do vzletu. Toto číslo nepopisuje celou cestu politického rozhodnutí a předávání rozkazů. Vyjadřuje rychlost připraveného technického systému.
Pohotovost ovšem měla svou provozní cenu. Kapalné pohonné látky byly nebezpečné i v době míru. Historický přehled základny Hill připomíná jejich toxicitu a problémy spojené s dlouhodobým provozem. Zbraň určená k odstrašení protivníka vyžadovala soustavnou péči lidí pracujících v její bezprostřední blízkosti.
Tady leží základní kompromis celé konstrukce. Uložit pohonné látky do rakety předem znamenalo ušetřit čas při startu. Současně to znamenalo udržovat natankovanou raketu bezpečnou při každé běžné směně a každém servisním zásahu. Rychlost použití a bezpečnost údržby byly dvě různé vlastnosti.
Pád nářadí se změnil v noční evakuaci
Komplex 374-7 ležel poblíž města Damascus. Dne 18. září 1980 při práci uvnitř sila upadl nástavec klíče. Podle historického přehledu základny Little Rock z roku 2015 následoval pád přibližně osmdesát stop, tedy zhruba 24 metrů. Nástavec poškodil nádrž prvního stupně a začalo unikat palivo.
Následoval stav, který se nedal vyřešit prostým uklizením nářadí. V podzemním prostoru se nacházela poškozená raketa a nebezpečné výpary. Personál zařízení i lidé z okolí museli být evakuováni. Mezi prvním poškozením a konečným výbuchem přitom uplynuly hodiny.
Časový odstup je podstatný. Zkrácené vyprávění „upadl klíč a silo vyletělo do vzduchu“ spojuje začátek a konec do jediného okamžiku. Ve skutečnosti mezi nimi probíhal zásah, zjišťování situace a rozhodování za podmínek, které se zhoršovaly. Technická porucha už nebyla jen problémem samotné rakety, ale i bezpečnosti zasahujících lidí.
David Livingston a Jeff Kennedy sestoupili do komplexu zjistit koncentraci palivových výparů. Nad ránem 19. září přišel výbuch. Raketa byla zničena a její hlavice se ocitla mimo silo. Zůstává to nehoda vojenského zařízení s reálnými lidskými následky, i když nenastal scénář, kterého se okolí obávalo nejvíc.
Výbuch rakety a jaderný výbuch nejsou totéž
Titan II nesl termonukleární hlavici W53. Muzejní přehled uvádí její nominální sílu devět megatun. Tento údaj patří k jaderné náloži a jejímu zamýšlenému účinku. Není to síla exploze, která v září 1980 zničila komplex u Damascus.
Záznam Arkansas Historic Preservation Program v Encyclopedia of Arkansas uvádí, že bezpečnostní prvky hlavice fungovaly a nenastal únik radioaktivního materiálu. Livingston následkům zranění podlehl; při explozi nebo záchranných pracích bylo zraněno 21 lidí. Areál se už do služby nevrátil.
Z těchto údajů vyplývají tři samostatné závěry. Provozní bezpečnost rakety nezabránila ničivé havárii. Jaderný výbuch nenastal. A ochrana jaderné části nezabránila smrti člověka ani zkáze zařízení. Věta „pojistky fungovaly“ je tedy pravdivá jen tehdy, řekneme-li také, které pojistky a před čím chránily.
Stejně zavádějící by bylo popsat devítimegatunový výbuch jako hotovou věc, kterou někdo v poslední sekundě zastavil. Citované záznamy takový závěr neumožňují. Samotné vymrštění hlavice nedokazuje, jak blízko byla jaderné detonaci, a nedává podklad pro procentní odhad její pravděpodobnosti.
Zbrojopis už popsal nehodu dvou jaderných pum u Goldsboro v roce 1961. Spojuje je otázka bezpečnosti jaderného arzenálu, nikoli totožný průběh. Závěr o konkrétní pojistce jednoho typu pumy nelze bez důkazů přenést na hlavici jiné konstrukce při jiné nehodě.
Ani po havárii Titan II okamžitě nezmizel
Příběh svádí k jednoduchému zakončení: přišla exploze a armáda nebezpečnou raketu vyřadila. Skutečný vývoj byl pozvolnější. Historie základny Hill spojuje ústup systému s bezpečnostními obavami, rostoucími náklady i modernizací amerických strategických sil. Jediná nehoda proto nevysvětluje celé rozhodnutí.
Vyřazování se rozběhlo v roce 1982 a program skončil v roce 1987. Titan II tak přežil původně zamýšlenou desetiletou službu více než dvojnásobně. Co bylo při zavádění moderním řešením pohotovosti, muselo po letech obstát také v otázkách údržby a nákladů. Vojenskou techniku nelze hodnotit pouze podle toho, co dokáže v okamžiku nasazení.
Podobný rozdíl mezi schopností zbraně a nároky na její bezpečné držení připomínají i sovětské jaderné sklady budované v Československu v rámci akce Javor. Samotná nálož je jen částí soustavy. Zbytek tvoří budovy, obsluha, údržba a pravidla, která musí fungovat každý den.
Dochovaný komplex dnes představuje Titan Missile Museum v Arizoně. Jde o jiné zařízení než zničené silo u Damascus. Jeho fotografie proto mohou ukázat prostředí služby a podobu techniky, nikoli sloužit jako obrazový důkaz průběhu arkansaské havárie.
Damascus připomíná dvě věci současně: ochrana jaderné hlavice může splnit svůj účel, zatímco celý zbraňový komplex prožije katastrofu. Devět megatun zůstalo údajem v dokumentaci. Život ztracený při zásahu byl skutečný.
