Sherman DD dostal skládací plátěnou nástavbu a dvojici lodních vrtulí, aby mohl doplavat k pobřeží. V Normandii však o výsledku rozhodoval také stav moře a způsob dopravy na břeh. Rozdíl mezi tankem, který doplaval, a tankem, který přivezl člun, vysvětluje i zdánlivě rozporné údaje o vylodění na Omaze.
Při pohledu na Sherman DD v britském Bovingtonu se tank téměř ztrácí za vysokou plátěnou stěnou. Dole zůstávají vidět pásy, nad nimi se zvedá konstrukce připomínající otevřený člun. Právě tato nezvyklá nástavba měla umožnit, aby se těžký obrněnec udržel na hladině.
Nápad měl velmi konkrétní účel. Tanková podpora se měla dostat k pěchotě už na začátku vylodění, kdy byla na otevřeném pobřeží zranitelná. Schopnost tanku bojovat na souši přitom ještě neříkala, zda se tam vůbec dostane. Podobně zásadní otázku dopravy řešil z opačného konce také těžký Maus, jehož přesuny omezovala hmotnost.
Plátno zvětšilo objem, který vytlačoval vodu
Za zkratkou DD stojí anglické Duplex Drive, tedy dvojí pohon: pásy na zemi a lodní vrtule ve vodě. Základ tvořil americký Sherman, obojživelnou úpravu navrhl v Británii působící konstruktér Nicholas Straussler. V jeho vlastním popisu vývoje, zveřejněném tankovým muzeem, se vrací důležitý požadavek: nové řešení mělo respektovat existující tank a omezit nákladné zásahy do jeho korby.
Straussler využil skládací stěnu ze silného pogumovaného plátna. Podpíraly ji rámy, vzduchem plněné trubice a kovové vzpěry. Po vztyčení vznikl kolem tanku další prostor, do něhož neměla vnikat voda. Po vyjetí na břeh bylo možné stěnu sklopit a uvolnit tanku výhled i výzbroj.
Fyzikální princip nebyl jiný než u ocelové lodě. Plovoucí těleso musí vytlačit tolik vody, kolik samo váží. Samotný materiál proto nerozhoduje: těžká ocelová konstrukce se může udržet na hladině, pokud má dostatečný objem, který voda nezaplaví. Shermanu tento objem přidala plátěná nástavba.
Plátno tedy nemělo nést tank jako popruh. Oddělovalo vodu od prostoru kolem obrněnce a umožňovalo vznik potřebného vztlaku. Jakmile voda začala tento prostor zaplavovat, výhoda mizela. Schopnost klidně plout a schopnost přežít vlnobití proto byly dvě odlišné otázky.
Vrtule zajistily pohyb, nevytvářely vztlak
Dvojice vrtulí na zádi řešila jiný úkol než plátěná stěna: dostat plovoucí tank k pobřeží. Pohon využíval upravené části pásového ústrojí. Vrtule se daly natáčet pro řízení a vyklopit, aby po opuštění vody nepřekážely.
The Tank Museum u Shermanu DD uvádí rychlost plavby kolem pěti mil za hodinu, přibližně osm kilometrů za hodinu. Skládací stěna dosahovala výšky zhruba 2,1 metru a umožňovala plavbu tanku o hmotnosti kolem třiceti tun. Jde o orientační údaje konstrukce, nikoli záruku stejného výkonu v každém zatížení a počasí.
Už rozdělení funkcí ukazuje slabinu podobné přestavby. Fungující motor a otáčející se vrtule ještě nezaručovaly, že plátěná stěna udrží vodu venku. Vztlak, pohon a odolnost proti vlnám se musely sejít současně. Porucha jedné části mohla znehodnotit i správnou funkci ostatních.
Na Omaze je třeba oddělit plavbu od dopravy člunem
Při vylodění 6. června 1944 dostala část Shermanů DD mimořádně náročnou zkoušku. Poválečná armádní studie Omaha Beachhead popisuje, jak u 741. tankového praporu během přibližování selhávaly vzpěry, trhalo se plátno a voda zaplavovala motorové prostory. Nešlo jen o pomalý postup k pobřeží. Tanky přicházely o schopnost pokračovat v plavbě.
Studie na straně 39 rozlišuje dvě cesty na břeh: ze skupiny 32 tanků DD dva doplavaly a další tři přivezl vyloďovací člun, který je kvůli poškozené rampě nemohl spustit na moře. Ve stejné pasáži uvádí, že u 743. praporu velitelé neriskovali stav moře a vezli tanky DD až k pláži.
V pozdější americké armádní publikaci Cross-Channel Attack stojí v hlavním textu údaj o pěti tancích, které dosáhly břehu. Teprve poznámka 69 vysvětluje, že tři z nich dopravil člun. Samotná hlavní věta tak nestačí k posouzení, kolik strojů skutečně zvládlo plavbu.
Po společném přečtení obou publikací lze údaje pro tuto skupinu rozdělit takto:
| Co počítáme | Počet tanků DD | Co údaj vypovídá |
|---|---|---|
| Dopluly vlastní silou | 2 | Výsledek plavby k pobřeží |
| Přivezl je vyloďovací člun | 3 | Doprava na břeh bez dokončené samostatné plavby |
| Dosáhly břehu oběma způsoby dohromady | 5 | Součet předchozích dvou řádků |
Pět tanků na břehu tedy neznamená pět úspěšných plaveb. A tato čísla se týkají uvedené skupiny DD 741. praporu, nikoli všech amerických tanků na Omaze. Přičítat k nim bez rozlišení jiné jednotky nebo běžné Shermany by vytvořilo další chybu.
Schopnost plavat nebyla zárukou úspěšného vylodění
Rozdílná doprava tanků 741. a 743. praporu pomáhá vysvětlit jejich zkušenost, není však čistým srovnávacím testem konstrukce. Stroje nepostupovaly totožnou cestou a doprava člunem měla vlastní rizika. Z popsaného rozdílu lze vyvodit užší závěr: neúspěch samostatné plavby nelze automaticky zaměnit za selhání každého způsobu nasazení tanku DD.
V širších přípravách na invazi byly plovoucí tanky součástí souboru specializovaných obrněnců. Historie těchto úprav v The Tank Museum ukazuje, že každý měl řešit jinou překážku vylodění. DD měl především spojit cestu přes vodu s následným bojem na pásech. Po dosažení souše už plátěná stěna svou hlavní úlohu splnila.
Schopnost plavby měla později význam také u jiných obrněných vozidel, například československo-polského transportéru OT-64 SKOT. Z označení „obojživelný“ ale samotného nepoznáme, za jakých podmínek může konkrétní vozidlo vodu bezpečně překonat. U každého typu je třeba rozlišovat konstrukční schopnost od výsledku určité operace.
Také u dochovaných Shermanů je důležité hlídat variantu. Bovingtonský stroj s plátěnou stěnou je M4A2 DD. Muzeum uvádí, že při dni D byly použity úpravy M4A1 a M4A4, zatímco M4A2 DD nastoupily do služby až v roce 1945. Exponát dobře vysvětluje princip, jeho fotografie však sama není dokladem účasti tohoto tanku na červnovém vylodění.
Sherman DD dokázal využít plátno tam, kde by čtenář čekal pevný lodní trup. Jeho příběh se ale rozhodoval až mezi spuštěním na vodu a dosažením břehu.
