Se svými šestačtyřiceti tunami a dvanáctimetrovou hlavní ráže 203 milimetrů představuje sovětský systém 2S7 Pion nejtěžší aktivně sloužící samohybné dělo na světě. Původně bylo zkonstruováno pro ničení podzemních velitelských bunkrů NATO a odpalování taktické jaderné munice na vzdálenost téměř padesáti kilometrů. Zpětný ráz při výstřelu je však tak brutální, že stroj musí před palbou hydraulicky zarýt do země obří radlici a posádku před rázovou vlnou varuje pětisekundová zvuková siréna.
V moderním dělostřeleckém souboji hraje hlavní roli rychlost a mobilita. Většina armád světa proto spoléhá na univerzální ráže 152 nebo 155 milimetrů, které nabízejí vyvážený poměr mezi dostřelem a hmotností munice. Když se však na bojišti objeví kolos 2S7 Pion (v modernizované verzi 2S7M Malka), pravidla běžného dělostřelectva přestávají platit. Zbraň nepálí běžné dělostřelecké náboje, ale více než metrák vážící ocelové projektily, jejichž dopad dokáže smést celou budovu nebo prorazit několikametrový železobetonový strop.
Akustický tlak přes 170 decibelů: Proč výstřelu předchází zvukový signál
Při každém výstřelu z kanónu 2A44 shoří v nábojové komoře desítky kilogramů bezdýmného střelného prachu. Rychle expandující plyny tlačí projektil dvanáctimetrovou hlavní a při opuštění ústí vytvářejí extrémní rázovou vlnu a akustický tlak překračující 170 decibelů. Pro lidský organismus bez adekvátní ochrany představuje taková rána bezprostřední nebezpečí: hrozí okamžité protržení ušních bubínků, těžké otřesy mozku i vnitřní krvácení v plicích.
Zatímco u jiných obřích dělostřeleckých projektů, jako byl britský poválečný stíhač tanků, kde experimentální FV4005 vezl dělo ráže 183 mm s těžkou municí v uzavřené pancéřové nástavbě, u Pionu stojí obsluha přímo na otevřené zádi stroje. Konstruktéři nemohli kanón osadit klasickou úsťovou brzdou, protože by odklonila plamen a tlakovou vlnu přímo do prostoru nabíječů.
Řešením se stala výstražná zvuková signalizace. Přibližně pět sekund před elektrickým odpalem zápalkového šroubu spustí palubní systém pronikavou sirénu. Pro sedmičlennou posádku rozmístěnou kolem stroje je to nekompromisní povel: přitisknout protihluková sluchátka, otevřít ústa pro vyrovnání tlaku v dutinách, otočit se zády k ústí a případně klesnout do podřepu.
Zemní kotva a tankový podvozek: Jak zkrotit masivní zpětný ráz
Vystřelit stodesetikilogramový granát počáteční rychlostí téměř 1 000 metrů za sekundu vyžaduje mechanismus schopný absorbovat gigantickou kinetickou energii. Samotný hydraulický zákluz kanónu o délce přesahující jeden metr by energii výstřelu neudržel a převrátil by vozidlo nebo zničil pojezdová kola.
Konstruktéři v leningradské továrně Kirov proto postavili speciální prodloužený podvozek Object 216, který využívá prvky z tanků T-80 a motor z tanku T-72. Zásadním prvkem je však masivní hydraulická radlice (rýpadlo) na zádi stroje. Před zaujetím palebné pozice posádka radlici spustí a váhou samotného obrněnce ji zařízne až metr hluboko do terénu.
Zároveň hydraulický systém uzamkne torzní tyče odpružení a spustí pojezdová kola přímo na zem, čímž se podvozek promění v pevnou ocelovou platformu. Podle technických rozborů, které k dělostřeleckým systémům této kategorie shromažďuje analytická organizace Federation of American Scientists (FAS), je absorbovaná energie tak obrovská, že se i čtyřicetišestitunové vozidlo při každém výstřelu zaryje o dalších několik centimetrů hlouběji do země.
Tříštivotrhavý metrák i jaderné náboje ze studené války
Běžnou municí pro 2S7 Pion je tříštivo-trhavý granát OF-43 o hmotnosti 110 kilogramů, z čehož samotná trhavina tvoří téměř osmnáct kilogramů. Tlaková vlna a tisíce střepin z jediného dopadu vyřadí veškerou živou sílu a lehce obrněnou techniku v okruhu stovek metrů. S aktivně-reaktivním granátem vybaveným pomocným raketovým motorem dosahuje Pion dostřelu 47,5 kilometru.
Zatímco dnes se v dělostřelectvu řeší hlavně to, proč rozdíl mezi 152mm a 155mm municí dělí východní a západní standardy, ráže 203,2 milimetru má původ v carských osmiapůlpalcových těžkých obléhacích dělech. Za studené války byl však hlavní smysl Pionu docela jiný: jaderný úder.
Podobně jako u jiných taktických zbraní studené války, kde například americký minometný systém Davy Crockett nesl jadernou nálož pro pěší prapory, byl i Pion určen pro speciální dělostřelecké granáty ZBV2. Ty ukrývaly jadernou nálož o ekvivalentu jedné až dvou kilotun TNT a byly určeny k vymazání celých kolon vojsk NATO a velitelských stanovišť jediným výstřelem.
Limitující faktory: Opotřebení hlavní a pomalé nabíjení
Navzdory ohromující ničivé síle má systém 2S7 zásadní limity, které moderní dělostřelectvo obvykle netrápí. Prvním je extrémní opotřebení hlavně. Obrovský tlak a tření projektilu způsobují, že hlaveň kanónu 2A44 vydrží při střelbě plnou prachovou náplní jen zhruba 400 až 500 výstřelů, než ztratí přesnost a musí být kompletně vyměněna.
Druhým faktorem je logistika. Samotné dělo uveze na své korbě pouze 4 kusy pohotovostní munice (u modernizované Malky 8 kusů). Pro nepřetržitou střelbu vyžaduje doprovodný muniční tahač a k manipulaci s těžkými granáty slouží mechanické rameno s jeřábem. Rychlost střelby proto dosahuje nanejvýš jednoho až dvou výstřelů za minutu.
Jak ve svých analýzách o opotřebovávací válce připomíná britský bezpečnostní institut Royal United Services Institute (RUSI), průmyslové kapacity pro výrobu nových hlavní této ráže dnes prakticky neexistují. Obě strany současného konfliktu proto při nasazení Pionů spoléhají na kanibalizaci starších strojů vyřazených ze skladů a hlídají každý jednotlivý výstřel.
Zbraň z jiné éry, která stále budí respekt
Systém 2S7 Pion vznikl v éře, kdy se přesnost nahrazovala gigantickou náloží a možnost zničit cíl na vzdálenost padesáti kilometrů byla výsadou těch nejtěžších armádních sborů. Dnes, v době přesně naváděné munice a všudypřítomných průzkumných dronů, je takto rozměrný stroj zranitelný protibaterijní palbou i sebevražednými letouny.
Pokud se však Pion dostane na palebnou pozici a spustí svou sirénu, jeho schopnost rozbít betonové pevnosti a hluboko zakopané opěrné body zůstává i po půlstoletí od zahájení výroby naprosto nepopiratelná.
