Když ruská armáda posílala na ukrajinskou frontu modernizovaný tank T-90M Proryv, státní propaganda jej vykreslovala jako nedobytný vrchol techniky s novou svařovanou věží a reaktivním pancéřováním Relikt. V reálném boji však stroj tvrdě narazil na půl století staré dědictví podvozku T-72, kterému dominuje mechanická převodovka umožňující zpětný chod rychlostí pouhých 4,2 km/h. V kombinaci se zranitelnou optoelektronikou a municí stále uloženou v podlaze korby se z chlouby ruských tankových vojsk stal snadný cíl pro rychlopalné autokanóny i drony.
Dědictví ze sedmdesátých let: Past mechanické převodovky a pomalého couvání
Moderní tankový boj se zásadně liší od masových průlomů druhé světové války. V éře všudypřítomných průzkumných dronů a protitankových řízených střel je klíčovou schopností přežití taktika shoot and scoot: tank vyjede zpoza terénní vlny nebo budovy, během několika sekund zaměří cíl, vystřelí a okamžitě zacouvá zpět do krytu. Západní tanky jako německý Leopard 2 nebo americký M1 Abrams byly pro tuto doktrínu konstruovány od počátku. Jejich hydromechanické převodovky umožňují couvat rychlostí přes 31 km/h (u Abramsu dokonce 40 km/h), což řidiči dovoluje ustupovat s nejsilnějším čelním kompozitním pancířem neustále namířeným k nepříteli. Komplexní technické parametry podvozku i pancéřování dokumentuje databáze WeaponSystems.net.
Zde leží největší konstrukční past tanku T-90M Proryv. Ačkoliv jde o nejnovější sériový stroj sjíždějící z linek Uralvagonzavodu v Nižním Tagilu, jeho hnací ústrojí stále vychází ze sovětské koncepce tanku T-72 vyvinuté na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Planetové převodovky po stranách motoru V-92S2F mají sedm stupňů pro jízdu vpřed, ale pouze jediný zpětný převodový stupeň. Maximální rychlost couvání činí pouhých 4,2 km/h – tedy tempo běžné lidské chůze. Pokud se ruský tank ocitne pod přesnou dělostřeleckou palbou nebo pod útokem roje FPV dronů, řidič čelí smrtícímu dilematu: buď pomalu couvat a zůstat snadným terčem, nebo se na otevřeném prostranství otočit a vystavit nepříteli tenký záďový pancíř o tloušťce pouhých 40 milimetrů, chránící motorový prostor.
Tento chronický nedostatek sovětských podvozků si vojenští inženýři uvědomovali už v devadesátých letech. Když Česká republika plánovala modernizaci svých tanků, byl požadavek na moderní převodovku se silným zpětným chodem jednou z hlavních priorit, jak detailně rozebíráme v článku o české modernizaci T-72M4 CZ s powerpackem Allison. Rusko však z ekonomických důvodů ponechalo u T-90M původní převodové skříně, což na moderním bojišti představuje fatální taktické omezení.
Přeplněný kolotoč v podlaze: Mýtus o bezpečné munici za pancéřovou přepážkou
Jedním z hlavních propagačních tvrzení o T-90M bylo odstranění legendárního syndromu „čertíka v krabičce“ (jack-in-the-box effect). U starších tanků řady T-72 a T-90A vedlo sebemenší proražení pancíře k okamžité detonaci nezakryté munice a katapultáži mnohotunové věže desítky metrů do vzduchu. Konstruktéři T-90M proto přepracovali věž a do její zadní části přidali vnější pancéřovou schránku (bustle) vybavenou vyfukovacími panely podle západního vzoru. Oficiální zprávy tvrdily, že munice byla zcela izolována od posádky.
Skutečnost odhalená při rozboru zničených a ukořistěných tanků na Ukrajině je však podstatně střízlivější. V zadní kapse věže je uloženo pouze 10 až 12 kusů záložních střel a prachových náplní. Páteř palebné síly tanku – elektromechanický nabíjecí automat AZ-185 – zůstal na svém původním místě v samém středu korby. V otočném karuselu na podlaze tanku přímo pod sedadly velitele a střelce je stále uloženo 22 dvoudílných nábojů s vysoce hořlavými polospalitelnými náplkami. Ačkoliv byl karusel opatřen dodatečnými ocelovými plechy, proti kumulativním paprskům moderních střel Javelin nebo NLAW útočícím shora neposkytuje žádnou spolehlivou ochranu.
Jakmile dojde k proražení korby nebo tenkého stropu věže, hořící prachové náplně během zlomku sekundy vytvoří extrémní přetlak, který roztrhá trup zevnitř. Problém ještě zhoršuje fakt, že T-90M nedisponuje plnohodnotným hard-kill systémem aktivní ochrany, jehož výhody a úskalí při spolupráci s pěchotou podrobně popisujeme v rozboru systému aktivní ochrany Trophy.
Duel u Stepove: Jak dvojice lehkých transportérů Bradley oslepila a zničila pýchu Moskvy
Nejznámější demonstrace konstrukčních limitů T-90M se odehrála v lednu 2024 u vesnice Stepove nedaleko Avdijivky. Osamocený ruský tank Proryv zde v otevřeném terénu narazil na dvojici ukrajinských bojových vozidel pěchoty M2A2 Bradley ze 47. samostatné mechanizované brigády. Z čistě teoretického tabulkového hlediska měl T-90M drtivou převahu: jeho čelní vícevrstvý pancíř s reaktivními moduly Relikt je konstruován tak, aby odolal kinetickým střelám ráže 120 mm a tandemovým hlavicím. Bradley naproti tomu nese pouze rychlopalný autokanón M242 Bushmaster ráže 25 mm.
Ukrajinské posádky však využily vysokou kadenci kanónu a zahájily na vzdálenost několika desítek metrů nepřetržitou palbu wolframovou podkaliberní a tříštivo-trhavou municí. Salva stovek střel sice neprorazila silný čelní pancíř, ale systematicky zničila veškerou vnější výstroj stroje. Exploze střepinového střeliva rozbily pozorovací periskopy řidiče, rozstřílely velitelův panoramatický pozorovací přístroj PK-PAN a zničily citlivé zrcadlo hlavního termovizního zaměřovače Sosna-U. Během několika sekund byl T-90M zcela oslepen.
Další zásahy detonovaly jednotlivé bloky reaktivního pancíře a poškodily prstenec věže spolu s elektrickým mechanismem odměru. Věž se nekontrolovaně roztočila vysokou rychlostí kolem své osy a zbraňový stabilizátor zkolaboval. Zmatená posádka, neschopná orientace ani palby, s tankem narazila do skupiny stromů a opustila jej. Nehybný stroj byl následně definitivně doražen levným FPV dronem s podvěšenou kumulativní náloží. Detailní analýzu této bitvy a konstrukce věže přináší odborný portál Tanks Encyclopedia.
Sankční slepá ulička: Když francouzskou termovizi nahradily horší domácí čipy
Dalším kritickým faktorem ovlivňujícím bojeschopnost T-90M je závislost ruského vojensko-průmyslového komplexu na západních technologiích. První výrobní série T-90M spoléhaly na špičkový systém řízení palby Kalina, jehož jádrem byl bělorusko-ruský zaměřovač Sosna-U. Tento zaměřovač však obsahoval francouzskou chlazenou termovizní matrici Catherine-FC od společnosti Thales. Díky ní dokázal střelec detekovat nepřátelská vozidla za úplné tmy nebo v dýmu na vzdálenost až 5 000 metrů a spolehlivě je identifikovat na 3 500 metrů.
Po uvalení přísných mezinárodních sankcí po únoru 2022 byly oficiální dodávky francouzských matric přerušeny. Ruské továrny sice část komponent pašují přes třetí země, avšak pro masovou produkci a opravy poškozených tanků byl Uralvagonzavod nucen instalovat zjednodušený domácí zaměřovač 1PN96MT-02. Ten využívá nechlazený mikrobolometrický senzor s podstatně nižším rozlišením. Dosah identifikace cílů v nočních podmínkách klesl na pouhé 2 000 až 2 500 metrů, což západním tankům v rukou ukrajinské armády poskytuje zásadní výhodu prvního výstřelu. Vývoj tanku a jeho modifikace shrnuje také katalog Military Factory.
T-90M Proryv tak představuje výmluvný příklad limitů evolučního vývoje obrněné techniky. Rusko dokázalo vyvinout impozantní kompozitní a reaktivní ochranu a instalovat moderní digitální komunikaci. Ponecháním archaické převodovky, nezměněného muničního karuselu na dně korby a zranitelné senzorové architektury však vytvořilo stroj, který má sice špičkové parametry na přehlídkovém polygonu, ale v drsné realitě asymetrického bojiště 21. století zůstává stejně zranitelný jako jeho půl století staří předchůdci.
