Britská jednotka SAS používala Land Rovery natřené růžově, aby v určitých pouštních podmínkách méně vynikaly. Přezdívka Pink Panther se nabízela sama. Smysl nezvyklé barvy ale závisel na odstínu písku i světle a čerstvý nátěr podle armádního muzea vypadal méně růžově než pozdější exponát.
Růžová karoserie, náhradní kolo před chladičem a otevřený prostor pro posádku. Land Rover vystavený v britském Gaydonu vypadá mezi ostatními vojenskými auty téměř nepatřičně. Právě barva, která na muzejní podlaze přitahuje pozornost, však měla v jiném prostředí pozornost omezovat.
U Pink Pantheru proto stojí za to oddělit dvě otázky: proč speciálové potřebovali takto upravené auto a proč na něj zvolili právě růžovou. Každá má jinou odpověď.
SAS nejprve potřebovala větší nosič nákladu
Special Air Service, zkráceně SAS, už používala menší Land Rovery označené číslem 88. Koncem šedesátých let však hledala vůz s větší přepravní kapacitou. Jak uvádí sbírková karta British Motor Museum, v roce 1968 dostala firma Marshalls z Cambridge zakázku na přestavbu delšího Land Roveru 109 pro pouštní službu.
Přestavba zahrnovala odolnější pružiny, pneumatiky do písku, nádrže pro delší dojezd a ochranu diferenciálů. Vybavení počítalo také s navigačními přístroji, například kompasy a teodolitem. Podle muzea bylo pro SAS upraveno celkem 72 vozidel.
Za barevnou zvláštností tak stál docela přízemní požadavek: odvézt víc vybavení a přizpůsobit automobil konkrétnímu prostředí. Podobnou proměnu civilního základu ukazuje také Vespa 150 TAP, kterou francouzská armáda využila jako nosič výzbroje. Známý tvar vozidla může snadno zastínit práci, kvůli níž ho armáda vůbec pořídila.
Růžová dávala smysl vedle narůžovělého písku
British Motor Museum spojuje růžový nátěr s pouštním maskováním. Podrobnější vysvětlení nabízí National Army Museum u svého Land Roveru Pink Panther: barva fungovala dobře tam, kde měl písek narůžovělý odstín. Muzeum zároveň uvádí, že v afrických oblastech byla méně účinná.
Také světlo měnilo podmínky. V doprovodném vzdělávacím materiálu National Army Museum se píše, že maskování nejlépe fungovalo za svítání nebo soumraku. Nešlo tedy o tvrzení, že jakékoli růžové auto zmizí na libovolné poušti.
Z porovnání obou muzejních popisů vychází srozumitelná odpověď: růžová nebyla univerzálně nenápadná barva. Měla se přiblížit vzhledu konkrétního okolí v určitém osvětlení. Mezi exponátem v hale a autem na narůžovělém písku se nemění jen kulisa; mění se i to, vůči čemu barvu posuzujeme.
Fotografie z muzea má ještě jeden barevný háček
National Army Museum upozorňuje také na samotný odstín: čerstvý nátěr jeho vozu by vypadal méně růžově. Dnešní dojem z vystaveného auta proto nelze jednoduše přenést na podobu vozidla při uvedení do služby.
A pozor na záměnu dvou konkrétních kusů. Na fotografiích z Gaydonu v tomto článku je čitelné vojenské označení 10 FG 40. Záznam National Army Museum se týká jiného automobilu, 10 FG 90, vyrobeného v roce 1969. Jeho poznámka o nátěru pomáhá pochopit barevnou zvláštnost, sama však neurčuje původní přesný odstín gaydonského exponátu.
Při hodnocení růžového maskování se tak potkávají tři různé věci: barva terénu, světelné podmínky a stav nátěru. Samotná fotografie auta na neutrální podlaze ukazuje jeho podobu, ale tyto podmínky dohromady nenapodobuje.
Nezvyklý vzhled ještě neznamená slepou uličku
Pink Panther patří k vozidlům, jejichž vzhled se vysvětluje snáz přes zadání než přes běžnou představu o vojenském autě. U německého Kettenkradu upoutá spojení řídítek a pásů, u Land Roveru růžový lak. V obou případech je ale zajímavější otázka, jakému požadavku nezvyklé řešení odpovídalo.
U růžového Land Roveru to byly větší přepravní možnosti, úpravy pro poušť a snaha přizpůsobit nátěr prostředí. Na muzejní podlaze z něj růžová dělá nápadný exponát. Její historický smysl začíná být zřejmý teprve ve chvíli, kdy si k autu vrátíme i krajinu a světlo.
