Když německá bitevní loď Tirpitz ohrožovala spojenecké konvoje, britské velení vědělo, že ji musí připravit o jediné bezpečné útočiště. Do přísně střeženého francouzského přístavu proto poslalo válečnou loď proměněnou v obří nálož.
V březnu roku 1942 představovala německá bitevní loď Tirpitz největší hrozbu pro atlantické námořní trasy spojenců. Britská admiralita věděla, že pokud toto sesterské plavidlo Bismarcku vypluje na otevřený oceán, žádná konvojová ochrana jej nedokáže zastavit. Německé velení však mělo jednu zásadní podmínku, loď směla do Atlantiku vyrazit pouze za předpokladu, že bude mít na okupovaném pobřeží k dispozici suchý dok schopný pojmout tak obrovský kolos v případě poškození. Jediným takovým zařízením v celé západní Evropě byl dok Normandie ve francouzském přístavu Saint Nazaire. Podle odtajněných operačních plánů britského národního archivu The National Archives a historických sbírek Imperial War Museums v Londýně proto velitelství kombinovaných operací schválilo plán, který mnozí vojenští činitelé považovali za čisté šílenství.
Letecké bombardování nepřipadalo v úvahu, protože mohutná ocelová vrata doku chránily metry železobetonu a útok torpédových bombardérů vylučovaly mělčiny a protitorpédové sítě. Plánovači pod vedením lorda Louise Mountbattena se proto rozhodli vsadit na troufalý trik připomínající trojského koně. K břehům Francie vyslali zastaralý torpédoborec HMS Campbeltown, který dělníci v docích v Devonportu zbavili přebytečné výzbroje, seřízli mu komíny tak, aby siluetou napodoboval německé torpédovky, a do jeho přídě uložili více než čtyři tuny silné trhaviny zalité v betonu.
Plavba pod falešnou vlajkou v ústí řeky Loiry
Dne dvacátého sedmého března 1942 vyplul konvoj tvořený maskovaným torpédoborcem a šestnácti lehkými dřevěnými motorovými čluny vstříc francouzskému pobřeží. Na palubách se tísnilo více než šest set námořníků a elitních příslušníků britských komandos. Cílem bylo proklouznout mělkým a zrádným ústím řeky Loiry, které německé pobřežní dělostřelectvo pokládalo pro velké válečné lodě za zcela nesplavné.
Krátce po půlnoci zachytily plavidla německé pobřežní světlomety. Britský radista pohotově zareagoval a začal vysílat německé identifikační kódy ukořistěné z dřívějších přepadů. Touto lstí se podařilo získat několik drahocenných minut, než německým velitelům došlo, že se k přístavu blíží nepřátelská flotila. V té chvíli se na konvoj snesla pekelná palba desítek protiletadlových děl a těžkých baterií. Velitel lodi Robert Ryder okamžitě nařídil strhnout německou zástavu, vztyčit britskou válečnou vlajku a zvýšit rychlost na maximum.
Náraz v plné rychlosti přímo do vrat obřího doku
V jednu hodinu a třicet čtyři minut ráno dne dvacátého osmého března se ozval ohlušující skřípot kovu o kov. HMS Campbeltown narazil rychlostí dvaceti uzlů přímo do jižních vrat doku Normandie. Ostrá příď torpédoborce prorazila těžké ocelové hrazení a zarazila se hluboko do konstrukce vrat, přesně tak, jak inženýři naplánovali. Z nitra lodi se okamžitě vyhrnuly úderné oddíly komandos vyzbrojené samopaly, demoličními náložemi a granáty.
Zatímco německá posádka přístavu byla v šoku ze samotného nárazu, britská komanda zaútočila na klíčovou infrastrukturu doku. Během několika desítek minut vyhodili britští ženisté do povětří obří čerpací stanice schopné vyčerpat vodu z doku, zničili mechanismy ovládání vrat a zlikvidovali stanoviště pobřežních děl. V ulicích přístavu a kolem doků se rozpoutal zuřivý boj muže proti muži.
Zkáza lehkých člunů a marný ústup přes pevninu
Zatímco demoliční týmy plnily své úkoly s nevídanou přesností, situace na vodě se stala katastrofální. Většina dřevěných motorových člunů, které měly komanda po splnění mise evakuovat zpět na otevřené moře, byla těžce zasažena německou zápalnou municí. Přístavní hladina se proměnila v hořící peklo a záchranná plavidla byla jedno po druhém ničena. Pouze malá hrstka člunů dokázala uniknout do bezpečí.
Velitel pozemních jednotek Charles Newman shromáždil přeživší vojáky a vydal jasný rozkaz, probít se z přístavu přes německé linie do volné krajiny a pokusit se dostat přes okupovanou Francii a Španělsko zpět do Británie. V těžkém pouličním boji komandům brzy došla munice. Mnozí hrdinové padli, další padli do zajetí, ale pouze pěti mužům se po neuvěřitelných útrapách skutečně podařilo dosáhnout neutrálního Španělska a vrátit se domů.
Časovaná bomba exploduje před očima německé generality
Druhý den ráno panovalo mezi německými veliteli přesvědčení, že britský nájezd byl sice odvážný, ale skončil fiaskem. Věřili, že poškození vrat doku je pouze povrchové a že samotný torpédoborec poslouží jako cenný zdroj šrotu a informací. Na palubu opuštěné lodi zakousnuté ve vratech se nahrnulo více než tři sta německých důstojníků, specialistů a zvědavých vojáků, aby si neobvyklé plavidlo prohlédli.
V hloubi přídě však tiše tikaly speciální chemické tužkové zapalovače zapuštěné do čtyř a čtvrt tuny vysoce brizantní trhaviny Amatol. Přesně v deset hodin a třicet pět minut dopoledne otřásla celým přístavem gigantická exploze. Síla výbuchu byla tak obrovská, že celou přední část lodi doslova vypařila. Tlaková vlna smetla německé důstojníky, vyrazila ocelová vrata doku z ložisek a do prázdného bazénu se s duněním nahrnuly tisíce tun mořské vody, které s sebou strhly trosky i technické vybavení.
| Klíčový ukazatel | Britská útočná skupina | Německá posádka přístavu | Výsledek operace |
|---|---|---|---|
| Nasazené síly | Jeden torpédoborec a šestnáct člunů | Několik tisíc vojáků a těžká děla | Úplné vyřazení doku z provozu |
| Hmotnost nálože v lodi | Čtyři a čtvrt tuny trhaviny Amatol | Žádná nálož nebyla včas nalezena | Blesková zkáza vrat v deset třicet pět |
| Počet udělených křížů Viktorie | Pět nejvyšších vyznamenání za statečnost | Mnoho padlých vojáků a techniků | Rekordní počet vyznamenání v jedné bitvě |
| Délka vyřazení doku z provozu | Dosaženo cíle na zbytek světové války | Oprava doku byla možná až po válce | Bitevní loď Tirpitz uvězněna na severu |
Nájezd, který zachránil spojenecké konvoje
Tento troufalý podnik vstoupil do britských vojenských dějin pod označením největší nájezd všech dob. Za mimořádnou statečnost bylo v jediné operaci uděleno pět Křížů Viktorie, což představuje absolutní rekord britských ozbrojených sil. Cena za úspěch byla krutá, z šesti stovek mužů se domů vrátila méně než polovina, ale strategický cíl byl splněn na sto procent.
Dok Normandie byl fatálně zničen a Němci jej nedokázali opravit až do konce války. Obří bitevní loď Tirpitz ztratila jakoukoliv možnost opravy na atlantickém pobřeží a německé velení se již nikdy neodvážilo vyslat ji na lov spojeneckých lodí na širé moře. Zůstala uvězněna v norských fjordech jako pouhá odstrašující zbraň, dokud ji o dva roky později nepotopily těžké pumy britských bombardérů Lancaster. Starý vyřazený torpédoborec tak jediným úderem rozhodl o bezpečnosti celého Atlantiku.
