Sherman M4A4 poháněl Chrysler A57 složený z pěti automobilových šestiválců. Neobvyklá jednotka měla rychle doplnit chybějící tankové motory. Její příběh ukazuje, jak se úspora práce při přípravě výroby může proměnit v obtížnější údržbu v korbě.
Pět karburátorů a pět rozdělovačů v jednom tanku zní jako zbytečně složitý nápad. U Chrysleru A57 však každá sada patřila vlastnímu šestiválcovému bloku. Konstruktéři tak získali třicet válců, aniž museli od začátku vyvíjet jejich úplně novou konstrukci. Teprve společné převody a příslušenství z těchto částí vytvořily jediný tankový motor.
Problémem byla kapacita továren
Sherman nebyl z hlediska pohonu jeden neměnný tank. Základní M4 a provedení M4A1 používaly devítiválcový hvězdicový Continental R975, zatímco jiné varianty dostaly jiné pohonné jednotky. Rozdíly vypisuje už dobový americký katalog výzbroje, dnes dostupný také v reprintu The American Arsenal. Třicet válců proto patří konkrétně k M4A4 s Chryslerem A57, nikoli ke každému Shermanu.
Podle armádní historie Procurement and Supply rostl tankový program tak rychle, že potřeba motorů překročila původní výpočty. V zimě 1941–1942 nebyl čas zároveň navrhnout nový motor, vyzkoušet jej a postavit další továrny. Armáda potřebovala také jednotky, které šlo vyrábět v existujících závodech s dostupným strojním vybavením.
Chrysler dostal požadavek na další tankový motor počátkem července 1941. První dokončená jednotka byla 15. listopadu instalována do tanku Grant. A57 měl předejít hrozícímu nedostatku vzduchem chlazených hvězdicových motorů v roce 1941. Cestu od automobilových součástí k tankovému pohonu popisuje Planning Munitions for War: výrobce využil řadové šestiválce Royal a běžné komerční díly. M4A4 s tímto pohonem byl následně standardizován v únoru 1942.
Pět klikových hřídelí pohánělo jeden výstup
Dobový katalog u M4A4 výslovně uvádí pět bloků válců, z nichž každý tvořil běžný kapalinou chlazený motor s postranními ventily. Jednotlivé motory byly spojeny ozubenými převody a pracovaly jako jeden celek. Název Multibank tedy vystihuje několik válcových bloků sdružených v jedné pohonné jednotce.
Přesnou cestu výkonu vysvětluje servisní manuál TM 9-754 pro Medium Tank M4A4 z 21. ledna 1943. Na konci každé z pěti klikových hřídelí bylo hnací ozubené kolo. Všech pět zabíralo do společného centrálního kola, které pohánělo setrvačník a přes spojku navazující převodové ústrojí tanku. Síla se tedy spojovala až za pěti samostatnými klikovými mechanismy.
Každý šestiválec si zachoval vlastní karburátor, zapalovací cívku a rozdělovač. Celá sestava však používala jedno palivové čerpadlo, jeden generátor a jeden startér. Ten přes ozubený věnec setrvačníku roztáčel všech pět klikových hřídelí současně. Řidič tak pracoval s jednou pohonnou jednotkou.
Výpočet počtu válců je prostý: pětkrát šest dává třicet. Manuál uvádí celkový zdvihový objem 1 253 krychlových palců, po převodu přibližně 20,5 litru. Pro pochopení konstrukce je ale důležitější rozdělení funkcí: Chrysler zopakoval pět spalovacích částí a jejich zapalování, zatímco část pomocných zařízení sdílel. Neobvyklý počet válců sám o sobě nevysvětluje, kolik celků musel mechanik kontrolovat.
Dostupné součásti musely obstát v tanku
Větší pohonná jednotka si vyžádala změny vozidla. Armádní historie popisuje delší korbu a posunutí zadních částí podvozku u tanku s Chryslerem. U M4A4 tedy automobilový základ motoru nezajistil jednoduchou zástavbu. Jednotlivé bloky a příslušenství musely fungovat společně v těsném motorovém prostoru.
V armádní historii citovaná zpráva o zkoušce pilotního M4A4 z 18. března 1943 hodnotila výkon jako dostatečný. Zároveň upozorňovala na drobné závady, špatný přístup k částem vyžadujícím péči, problémy zapalování a přetěžování řemenů pohonu vodních čerpadel a generátoru. Právě příslušenství mohlo změnit obyčejnou servisní práci v obtížný zásah.
Vývoj A57 proto pokračoval úpravami. Servisní manuál rozlišuje starší provedení s pěti samostatnými vodními čerpadly a novější s jediným společným. Armádní historie popisuje nahrazení problematických řemenových pohonů jedním čerpadlem poháněným ozubenými koly i přesunutí generátoru. Zlepšoval se také přístup ke karburátorům a dalším částem. Hodnocení pilotního tanku tak nelze přenést beze změny na všechna provedení A57.
Pro dílenskou opravu se dala pohonná sestava vyjmout společně s chladičem a ventilátorem. Mimo korbu byly její části přístupnější a motor bylo možné seřídit a zkoušet. Rozdíl mezi opravou vyjmuté jednotky a běžnou péčí uvnitř tanku je podstatný: konstrukce mohla být dobře rozebíratelná v dílně, a přesto nepohodlná při údržbě na vozidle.
Kdy složitější motor dává smysl
Spojení výrobní historie se servisním popisem umožňuje A57 posoudit podle tří konkrétních otázek. Co už továrna umí vyrobit? Co musí nově propojit? A ke kterým částem se musí dostat mechanik? U Chrysleru odpověď začínala známými šestiválci, pokračovala společným převodem a končila přístupem k pětici karburátorů a zapalovacích soustav.
To také vysvětluje, proč mohl takový motor vyřešit nedostatek, přestože obsahoval více opakovaných částí. Přínosem bylo využití dalšího výrobního zázemí a známých součástí. Samotné spojení pěti motorů by chybějící kapacitu neodstranilo, kdyby jejich výroba závisela na stejně přetíženém závodě. Výhodu A57 je proto třeba hledat ve výrobní cestě, kterou otevřel, a cenu tohoto řešení ve společné zástavbě a údržbě.
M4A4 nezůstal jen konstrukční zvláštností. Historik Ontario Regiment v Canadian Tank Museum uvádí, že právě tato varianta, v britském označení Sherman V, byla u pluku nejběžnější. První Shermany jednotka převzala koncem dubna 1943 a používala je během tažení na Sicílii, v Itálii a v severozápadní Evropě.
Otázku rychle dostupného řešení z jiného konstrukčního úhlu přibližuje také příběh tanků M3 Lee a Grant. Dalším samostatným problémem rodiny Sherman byla cesta přes vodu, kterou řešil obojživelný Sherman DD. U A57 vedla cesta k použitelnému tanku přes méně nápadné úpravy: společné vodní čerpadlo, vhodnější pohon příslušenství a lepší servisní přístup. Právě ty rozhodovaly, zda známé automobilové díly obstojí i uvnitř obrněné korby.
