Traktory přestavěli na tanky: Proč se z nouzového obrněnce Bob Semple stal opět buldozer

Když po pádu Francie v roce 1940 hrozila Novému Zélandu japonská invaze a britské tanky nebyly k dispozici, vsadila vláda na zoufalou improvizaci. Na těžké civilní traktory Caterpillar D8 namontovala pancíř z vlnitého manganového plechu a šest lehkých kulometů Bren. Takzvaný tank Bob Semple však kvůli extrémní hmotnosti, nestabilitě a nemožnosti řadit za jízdy armáda odmítla a po dodávce skutečných tanků Valentine z něj mechanici udělali zase obyčejné stavební stroje.

V červnu 1940 zažívalo britské impérium nejtemnější hodiny své moderní historie. Po bleskovém německém tažení na západě a evakuaci spojeneckých vojsk z pláží u Dunkerku ztratila britská armáda na kontinentu téměř veškerou těžkou výzbroj včetně stovek tanků a děl. Pro vzdálená dominia v Tichomoří to byla zdrcující zpráva. Nový Zéland, jehož nejlepší vycvičené divize odpluly bojovat do severní Afriky, zůstal na druhé straně zeměkoule prakticky bezbranný. Na obzoru se přitom rýsovala expanze císařského Japonska, které brousilo zuby na britské a nizozemské kolonie v Asii.

Novozélandská armáda neměla k obraně vlastního souostroví jediný moderní tank. Žádost o dodávku obrněnců z Londýna narazila na tvrdou realitu: mateřská země bojovala o holé přežití a nedokázala pokrýt ani vlastní ztráty. Zemi chyběl těžký hutní i strojírenský průmysl, válcovny pancéřových desek i zbrojovky schopné odlévat dělové věže. V této atmosféře paniky vstoupil na scénu rázný novozélandský ministr veřejných prací Robert Semple. Pokud zemi nikdo tanky nepošle, prohlásil, postaví si je Nový Zéland sám z toho, co má právě po ruce.

Proč Nový Zéland stavěl tanky z traktorů Caterpillar

Robert „Bob“ Semple byl svéráznou postavou novozélandské politiky. Původem horník a neohrožený odborářský předák v labouristické vládě řídil rozsáhlé veřejné stavby silnic, železnic a přehrad. Jeho ministerstvo disponovalo něčím, co armádě chybělo: desítkami těžkých pásových traktorů americké výroby Caterpillar D8, které do země dorazily v předválečných letech pro zemní práce. Semple přišel s přímočarou myšlenkou, že pokud pásový traktor utáhne těžkou radlici a desítky tun zeminy, zvládne unést i ocelovou boudu s kulomety.

Podle historických záznamů vládního archivu Te Ara vznikal projekt zcela mimo tradiční armádní velení. Semple obešel generální štáb a zadal stavbu prototypu hlavnímu inženýrovi svého ministerstva T. G. Beckovi. V dílnách Public Works Department v městečku Temuka v regionu South Canterbury začali dělníci v létě 1940 montovat první prototyp bez jakýchkoliv formálních vojenských výkresů. Celá koncepce vycházela z amerického propagačního letáku, který popisoval možnost nouzového opancéřování zemědělské techniky v případě národního ohrožení.

Zadání bylo pragmatické: konstrukce musela být navržena tak, aby bylo možné pancéřovou korbu přišroubovat na běžný traktor Caterpillar během několika hodin a v případě pominutí nebezpečí ji zase sundat, aniž by se podvozek nenávratně poškodil. Vláda plánovala, že v případě japonského vylodění takto bleskově zmobilizuje celou státní flotilu stavebních strojů a promění ji v improvizovanou obrněnou armádu.

Vlnitý plech, matrace nad motorem a řazení jen při zastavení

Výsledek práce v dílnách Temuka však představoval mechanický i taktický rébus. Původní traktor Caterpillar D8 vážil v civilním provedení zhruba 14 až 15 tun a poháněl jej spolehlivý, ale nízkootáčkový vznětový šestiválec o výkonu kolem 110 až 130 koňských sil. Jakmile mechanici na rám usadili mohutnou hranatou nástavbu, vzrostla celková hmotnost stroje na více než 25 tun.

Největší kuriozitu představoval samotný pancíř. Protože Nový Zéland neměl přístup ke skutečné tvrzené legované pancéřové oceli, sáhli inženýři po materiálu, který se používal v těžebním průmyslu na drtiče kamene: vlnitém manganovém plechu o tloušťce zhruba 12,7 mm (půl palce), který zespodu podložili další 8mm vrstvou běžného konstrukčního plechu. Vlnitý profil byl zvolen v naději, že nerovný povrch způsobí sklouznutí dopadajících projektilů. Balistické zkoušky ukázaly, že kombinace odolá běžnému puškovému střelivu ráže .303, avšak jakákoliv průbojná munice, těžký kulomet nebo protitanková puška by plechem prošly jako nožem.

Podobně improvizovaná byla i výzbroj. Plán počítal s instalací 37mm kanónu do čela korby, ale Nový Zéland žádná taková děla neměl k dispozici. Konstruktéři proto stroj osadili šesticí lehkých pěchotních kulometů Bren. Kulomety byly rozmístěny do všech směrů: jeden střílel dopředu vlevo, po jednom na každém boku, dva mířily dozadu a poslední byl umístěn v malé otočné věžičce na střeše. Uvnitř stísněného a špatně větraného prostoru se tísnila osmičlenná posádka tvořená velitelem, řidičem a šesti střelci. Ergonomie byla natolik zoufalá, že střelec čelního kulometu musel ležet na břiše na tenké matraci položené přímo na plechovém krytu rozpáleného motoru, kde čelil ohlušujícímu řevu a sálavému horku.

Nejhorší slabina se však ukrývala v samotné mechanice traktoru. Civilní Caterpillar D8 nebyl stavěn pro plynulý manévrový boj. Měl robustní nesynchronizovanou převodovku, která neumožňovala řadit rychlostní stupně za jízdy. Kdykoliv chtěl řidič zrychlit nebo podřadit ve stoupání, musel 25tunový kolos nejprve úplně zastavit, vyšlápnout spojku, zařadit a znovu se rozjet. Maximální rychlost na zpevněné silnici nepřesahovala 12 km/h, zatímco v terénu se pohyboval tempem unaveného chodce kolem 5 až 8 km/h. Při pohybu navíc traktor generoval tak masivní vibrace, že kulometčíci nedokázali zamířit ani na blízký cíl.

Srovnání parametrů: Improvizovaný Bob Semple proti tanku Valentine a traktoru D8

Následující tabulka ukazuje, jak se radikálně změnily vlastnosti původního civilního traktoru po montáži pancíře a jak propastný rozdíl panoval mezi touto improvizací a skutečným britským tankem Valentine, který posléze dorazil na Nový Zéland.

Z čísel je patrný fatální konstrukční hendikep Bobu Semplea. Při výšce přes tři a půl metru představoval stroj na bojišti obrovský terč. Vysoké těžiště v kombinaci s úzkým rozchodem pásů navíc znamenalo, že při jakémkoliv pokusu o jízdu po šikmém svahu hrozilo okamžité převrácení.

Zkoušky na polygonu Burnham a výsměch na přehlídkách

Když byl první prototyp dokončen a převezen do armádního výcvikového tábora Burnham nedaleko Christchurchi, zavládlo mezi důstojníky zděšení. Armádní inspektoři po sérii testů konstatovali, že stroj je pro moderní boj naprosto nepoužitelný. Pomalá rychlost a nutnost zastavit při každém řazení dělaly z vozidla snadnou kořist i pro obyčejnou pěchotu vybavenou zápalnými lahvemi. Kvůli obrovskému hluku uvnitř nebylo možné předávat povely jinak než fyzickým boucháním do ramen a zorné pole řidiče přes úzké průzory bylo prakticky nulové.

Ministr Semple se však nevzdával a věřil v psychologický dopad svého výtvoru. V březnu 1941 nechal celkem tři vyrobené prototypy zařadit do slavnostních vojenských přehlídek ve Wellingtonu, Christchurchi a Aucklandu. Cílem mělo být uklidnění civilního obyvatelstva a demonstrace novozélandské odhodlanosti. Výsledek byl přesně opačný. Přihlížející davy i tisk přivítaly kolébající se plechová monstra neskrývaným výsměchem a karikaturami v novinách. Vozidlu okamžitě přischla posměšná přezdívka „Bob Semple tank“ a stalo se terčem politických vtipů opozice.

Podle dokumentace uchovávané v National Army Museum Te Mata Toa ve Waiouru odmítla novozélandská armáda zařadit tanky do prvosledových jednotek. Všechny tři stroje byly odeslány k pomocným praporům domobrany (Home Guard), kde sloužily výhradně jako stacionární cvičné objekty a kulometná hnízda pro nácvik obrany pobřeží. Ani k tomuto účelu však nebyly nikdy bojově nasazeny.

Česká stopa a lekce: Co improvizace zachrání a co civilní podvozek nevyřeší

Příběh tanku Bob Semple nabízí zajímavou paralelu s historií československého zbrojního průmyslu. Samotná výzbroj novozélandského stroje – legendární lehké kulomety Bren – měla přímý československý původ. Zbraň vznikla v britské zbrojovce v Enfieldu na základě licenční konstrukce slavného brněnského kulometu ZB vz. 26 od konstruktéra Václava Holka. Dokonce i samotný název BREN vznikl složením počátečních písmen měst Brno a Enfield. Zatímco vynikající zbraně s moravskými kořeny spolehlivě fungovaly v rukou pěchoty po celém světě, na korbě novozélandského traktoru jejich potenciál zcela zanikl v brutálních vibracích civilního podvozku.

S podobnými obtížemi se navíc potýkali i českoslovenští konstruktéři o patnáct let dříve. Když v meziválečném Československu vznikaly první pokusné obrněnce v rámci projektu československé kolohousenky KH-50, postavil tým kolem Josefa Vollmera první prototypy rovněž na bázi německého zemědělského traktoru Hanomag WD-50. Rychle se však ukázalo, že traktorové převodovky, tuhé rámy a absence specializovaného vojenského odpružení představují slepou uličku. Pro dynamický pohyb na moderním bojišti nestačí traktor opancéřovat; vojenské stroje vyžadují od základu odlišnou kinematiku, jak později ukázal i vývoj specializovaných vojenských polopásů a tahačů.

Konec novozélandského experimentu byl rychlý a pragmatický. Na přelomu let 1941 a 1942 začaly na Nový Zéland konečně proudit dodávky skutečné spojenecké techniky – nejprve britské pěchotní tanky Valentine a vzápětí americké lehké tanky M3 Stuart. Vojenská správa proto projekt Bob Semple definitivně uzavřela. Dělníci v dílnách PWD vlnité plechové nástavby odšroubovali, poslali do hutí k přetavení a odstrojené podvozky Caterpillar D8 vrátili stavební správě. Na stavbách strategických silnic a letišť pak tyto poctivé americké traktory odvedly pro obranu země nesrovnatelně cennější službu, než o jakou se kdy pokoušely v roli neohrabaného tanku.