Dva trupy a dvě kabiny připomínaly dvojici Mustangů postavených vedle sebe. F-82 však dostal vlastní konstrukci pro dálkový doprovod bombardérů, při němž bylo potřeba prodloužit nejen dolet, ale také výdrž posádky.
Na fotografii Twin Mustangu oko snadno rozpozná známou příď, chladič pod trupem i kapkovitý překryt kabiny. Pak stačí přidat druhý podobný trup a vysvětlení se zdá hotové: konstruktéři spojili dva P-51. Právě před takovou zkratkou ale varuje Národní muzeum amerického letectva u svého F-82B. Přes nápadnou podobnost šlo o nový návrh.
Rozdíl lze ukázat bez spoléhání na přezdívku. Rozměry odhalují větší letoun, dokumentace obnovy ukazuje vlastní nosnou konstrukci a zkušenost restaurátorů vysvětluje, proč nebylo možné sáhnout prostě do zásob dílů pro Mustang.
Vedle P-51D byl Twin Mustang také podstatně delší
Pro konkrétní srovnání poslouží raný F-82B a rozšířený válečný P-51D. Jejich muzejní technické listy umožňují porovnat vnější rozměry, aniž bychom míchali údaje o různých zátěžích nebo výškách letu.
| Rozměr | P-51D Mustang | F-82B Twin Mustang |
|---|---|---|
| Délka | 9,83 m | 11,61 m |
| Rozpětí | 11,28 m | 15,62 m |
Hodnoty jsou zaokrouhleným převodem stop a palců z listů muzea USAF pro P-51D a F-82B. Z jejich porovnání vychází, že Twin Mustang byl přibližně o 1,78 metru, tedy o 18 procent delší. Rozpětí narostlo asi o 4,34 metru, zhruba o 39 procent.
To je první oprava jednoduché představy: vedle sebe nestály dva nezměněné trupy P-51D. Samotné rozměry ovšem ještě neříkají, které součásti se mohly shodovat. Pro odpověď je potřeba podívat se také dovnitř.
Mezi trupy bylo skutečné křídlo, nikoli pouhá spojka
U Twin Mustangu byla střední část křídla samostatným důležitým konstrukčním celkem. Fotodokumentace restaurátorského projektu XP-82 zachycuje její nosníky, přepážky muničního prostoru, uložení hlavního podvozku i připojení vnějších částí křídla. Prostor mezi trupy tedy plnil více úkolů současně.
Ještě názornější je zpráva týmu ze srpna 2013. Popisuje pevnou konstrukci na odtokové hraně, která nesla zatížení od velké střední vztlakové klapky mezi trupy. Zmiňuje také tovární vymezovací podložky potřebné k přesnému ustavení trupů vůči střednímu dílu a ocasním částem.
Právě tady se rozdíl mezi vzhledem a konstrukcí vyjasňuje. U letounu nestačí dvě známé siluety mechanicky přiblížit. Křídlo, podvozek a ocasní plochy musí vytvořit jeden správně ustavený celek, který přenáší zatížení. U XP-82 je tato práce doložená na konkrétních konstrukčních dílech, nikoli jen na hotové fotografii.
Restaurátoři nemohli nakupovat díly jako pro běžný Mustang
Přímou zkušenost nabízí historie obnovy prototypu 44-83887 vedené Tomem Reillym. Tým upozorňuje, že ani potřebný překryt kabiny nebyl shodný s žádným provedením P-51. V době vzniku zápisu restaurátoři uváděli, že při práci našli jen dvě čísla dílů převzatá z řady P-51, spojená se závěsy směrových a výškových kormidel.
Není to úplný výrobní soupis všech verzí Twin Mustangu. Je to však velmi konkrétní zkušenost s obnovou jednoho prototypu: podobnost s Mustangem nezajistila zaměnitelnost velkých celků ani snadný přísun náhradních součástí.
Pohon zároveň ukazuje, proč je potřeba hlídat označení variant. Muzejní F-82B má v technickém listu dva motory Packard V-1650. Pro radarový F-82G muzeum uvádí dva Allisony V-1710. Jedno obecné číslo o motoru nebo výkonu proto nevystihuje celou rodinu F-82.
Druhá kabina měla pomoci posádce, později v ní pracoval radarový pozorovatel
Výchozí úkol byl dálkový doprovod bombardérů. Podle muzea USAF měl pilot a druhý pilot, který pomáhal také s navigací, omezit únavu během dlouhých misí. Druhá kabina tak odpovídala lidskému omezení: dostatek paliva ještě neznamená, že jediný člověk vydrží po celou dobu stejně pozorně pracovat.
Ochrana bombardérů na velké vzdálenosti vedla i k jiným nezvyklým řešením. Zbrojopis popsal XF-85 Goblin, který měl cestovat přímo v bombardéru. Pozdější FICON spojoval nosič s menším průzkumným letounem. Twin Mustang řešil dlouhou samostatnou cestu jinak: větším dvoumotorovým strojem a dvoučlennou posádkou.
Sériové dodávky začaly počátkem roku 1946, takže pro druhou světovou válku přišel pozdě. Uplatnění získala i radarová provedení pro službu za zhoršených podmínek. Muzejní list F-82G připomíná náhradu nočních stíhaček P-61 a nasazení z japonských základen nad Koreou. Uvádí také posádku složenou z pilota a radarového pozorovatele.
Na fotografii černého muzejního stroje je přitom další drobnost, kterou samotný tvar neprozradí. Exponát vznikl jako F-82B a byl upraven a označen do podoby F-82G. Proto je důležité rozlišovat původ konkrétního letadla, podobu expozice a parametry skutečné radarové varianty.
Twin Mustang dobře ukazuje, jak málo může známá silueta vypovědět o zaměnitelnosti součástí. Při pohledu na dva trupy se nabízí dvojice starších stíhaček; při hledání náhradního překrytu kabiny už restaurátoři potřebovali díl pro zcela konkrétní nový typ.
