Zatímco německý průmysl marně zápasil s výrobou obřích a poruchových kolosů, v protektorátních továrnách v Praze a Plzni se zrodila jedna z nejnebezpečnějších zbraní války. Malý a nenápadný stíhač tanků Hetzer dokázal díky skloněnému pancíři a přesnému kanonu likvidovat nepřátele ze zálohy, ale uvnitř nabízel posádce peklo na zemi.
Když spojenecké bombardéry na podzim roku 1943 těžce poničily berlínské závody Alkett vyrábějící útočná děla, německé vrchní velení propadlo panice. Wehrmacht nutně potřeboval levné, spolehlivé a rychle vyrobitelné obrněnce, které by dokázaly čelit lavinám sovětských tanků. Záchrana přišla z okupované Prahy, kde inženýři v libeňské továrně ČKD přišli s geniálním návrhem využít osvědčený podvozek předválečného lehkého tanku. Tak se zrodil legendární stíhač tanků Jagdpanzer 38, jehož unikátní sbírkové kusy i fascinující bojovou historii dnes přibližuje Vojenský historický ústav Praha a jehož vývoj v kontextu německé obrněné techniky detailně dokumentuje také německé tankové muzeum Deutsches Panzermuseum Munster.
Zoufalá snaha nahradit rozbombardované továrny
Československý lehký tank LT vzor 38 patřil v době svého vzniku ke světové špičce, ale v polovině války už jeho pancíř i malý kanon proti novým protivníkům nestačily. Němci však jeho mimořádně spolehlivý podvozek s velkými pojezdovými koly a odolným listovým odpružením odmítali poslat do šrotu. Vedení podniku ČKD, přejmenovaného nacisty na Böhmisch Mährische Maschinenfabrik, proto dostalo za úkol postavit na tomto základu lehký stíhač tanků.
Konstruktéři pracovali v neuvěřitelném tempu. Od prvních skic k hotovému prototypu uplynuly pouhé čtyři měsíce. Výsledné vozidlo mělo svařovanou korbu s ostře zkosenými stěnami, která byla usazena na mírně rozšířeném a zesíleném podvozku původního tanku. V březnu 1944 převzala armáda první sériové kusy a výroba se kromě Prahy záhy rozběhla také ve Škodových závodech v Plzni.
Geniální sklon pancíře a kulomet na dálkové ovládání
Největší předností nového stroje byla jeho nízká silueta. Vozidlo mělo na výšku pouhé dva metry a deset centimetrů, takže v terénu dokonale splývalo s terénními vlnami, křovinami i okraji lesa. Čelní pancíř o tloušťce šedesát milimetrů byl skloněn pod ostrým úhlem šedesát stupňů, což z hlediska balistické ochrany odpovídalo kolmému pancíři o síle přes sto dvacet milimetrů. Střely běžných spojeneckých kanonů z něj jednoduše sklouzávaly.
Jako hlavní zbraň sloužil osvědčený protitankový kanon PaK 39 ráže sedmdesát pět milimetrů, který dokázal spolehlivě probíjet čelní pancíře tanků T 34 i amerických Shermanů na vzdálenost přes jeden kilometr. Na stropě korby byl navíc umístěn kulomet MG 34 ovládaný dálkově pomocí periskopu přímo z bezpečí vnitřku vozidla. Střelec tak nemusel vystrkovat hlavu pod palbu pěchoty, což bylo v té době naprosto revoluční řešení.
Ergonomická noční můra uvnitř stísněné korby
Zatímco zvenčí vypadal Hetzer jako dokonalá zbraň, pro čtyřčlennou posádku znamenala služba uvnitř doslova očistec. Aby konstruktéři udrželi minimální rozměry a hmotnost kolem šestnácti tun, museli omezit vnitřní prostor na naprosté minimum. V bojovém prostoru panoval nesnesitelný hluk, vedro a štiplavý kouř ze spáleného prachu.
Největší konstrukční vadou bylo umístění kanonu na pravé straně korby. Závěr zbraně se otevíral doprava, ale nabíječ musel kvůli nedostatku místa sedět vlevo od kanonu. Při každém výstřelu tak musel těžký granát přehazovat přes tělo zbraně, což bylo krajně nepohodlné a v bojovém stresu to citelně zpomalovalo rychlost palby. Řidič navíc trpěl mizerným výhledem na pravou stranu, kde se nacházel obrovský mrtvý úhel, takže byl plně závislý na pokynech velitele.
Technické parametry stíhače tanků Jagdpanzer 38 Hetzer
Přehled základních takticko technických parametrů a konstrukčních dat lehkého stíhače tanků vyráběného v Protektorátu Čechy a Morava.
| Konstrukční parametr | Hodnota u stíhače tanků Hetzer |
|---|---|
| Typ bojového vozidla | Lehký stíhač tanků bez otočné věže |
| Hlavní výrobci | BMM ČKD Praha a Škodovy závody Plzeň |
| Základní podvozek | Rozšířený a upravený podvozek tanku LT vzor 38 |
| Bojová hmotnost | Přibližně šestnáct tun |
| Čelní pancíř korby | Šedesát milimetrů pod sklonem šedesát stupňů |
| Hlavní výzbroj | Kanon PaK 39 ráže sedmdesát pět milimetrů |
| Sekundární výzbroj | Kulomet MG 34 ráže sedm celých devadesát dva milimetrů |
| Pohonná jednotka | Šestiválcový zážehový motor Praga EPA |
| Maximální rychlost na silnici | Čtyřicet kilometrů za hodinu |
| Operační dojezd | Přibližně sto sedmdesát kilometrů |
| Celkový počet vyrobených kusů | Více než dva tisíce osm set vozidel |
Pražské povstání a boj o rozhlas
Osud stíhače Hetzer se dramaticky proťal s českými dějinami v květnu 1945. Když v ulicích hlavního města vypuklo Pražské povstání, čeští dělníci a povstalci vnikli do libeňských dílen ČKD a zmocnili se desítek rozestavěných i dokončených vozidel. Tyto stroje ještě neměly německé maskovací nátěry a mnohým chyběly i kanony.
Čeští vlastenci otvory po kanonech provizorně zaslepili ocelovými pláty s průzory pro kulomety, na korby namalovali československé trikolóry a nápisy Smrt fašismu a vyrazili do zuřivých pouličních bojů. Povstalecké Hetzery sehrály naprosto klíčovou roli při obraně budovy Českého rozhlasu a na barikádách na Staroměstském náměstí, kde dokázaly úspěšně odrážet útoky elitních jednotek SS.
Poválečná služba v Československu a ve Švýcarsku
Konec války neznamenal pro Hetzer konec služby. Obnovená československá armáda převzala stovky provozuschopných vozidel i rozpracovaných dílů a zavedla je do výzbroje pod označením ST I jako stíhač tanků. V ČKD a v podniku v Přelouči navíc vznikly cvičné verze s otevřenou věžičkou označené ST III.
Československé zbrojovky dokázaly z této konstrukce vytěžit i cenné devizy. V letech 1946 až 1950 vyvezlo Československo celkem sto padesát osm těchto stíhačů do Švýcarska. Švýcarská armáda vozidla přeznačila na Panzerjäger G 13, vybavila je úspornějšími dieselovými motory Saurer a ve své aktivní výzbroji je udržovala až do počátku sedmdesátých let. Nenápadný stroj, zrozený v tísni válečných let v Praze, se tak stal jedním z nejdéle sloužících obrněnců druhé světové války.
