Během celé druhé světové války doplácela britská armáda na umělé rozdělení obrněnců do dvou protichůdných kategorií. Pomalé pěchotní tanky měly sice silný pancíř, ale zaostávaly v rychlosti, zatímco hbité křižníkové tanky postrádaly potřebnou ochranu i palebnou sílu. Zlom přinesl až projekt A41 Centurion, který tyto kompromisy smetl ze stolu. Vznikl stroj s tak dokonalým vyvážením pancéřování, mobility a palebné síly, že definoval zcela novou kategorii hlavního bojového tanku a v různých armádách spolehlivě sloužil více než půl století.
Když se v létě roku 1944 vylodily spojenecké armády v Normandii, britské tankové posádky čelily kruté realitě. Proti nim stály dokonale opevněné německé obrněnce, které dokázaly likvidovat britskou techniku na vzdálenosti přesahující jeden kilometr, jak dokládají i odborné archivní záznamy v The Tank Museum v Bovingtonu. Britové přitom do války vstupovali s doktrínou striktního rozdělení obrněných sil. Pomalé pěchotní tanky jako Churchill či Matilda disponovaly silným pancířem, ale jejich šnečí tempo kolem dvaceti kilometrů v hodině znemožňovalo hluboké průniky. Naopak rychlé křižníkové stroje jako Crusader nebo Cromwell sice svištěly krajinou, ale jejich tenké ocelové plechy probila téměř každá protitanková zbraň protivníka. Zoufalou situaci částečně mírnily pouze provizorní přestavby, jako byl legendární sedmnáctiliberní kanon tanku Sherman Firefly.
Projekt A41: Odmítnutí železničních limitů a zrození univerzální koncepce
Příčinou vleklých potíží britského tankového průmyslu bylo archaické nařízení omezující šířku vozidel kvůli profilu britských železničních vagonů a tunelů. Britští inženýři byli nuceni navrhovat úzké korby, do kterých nebylo možné usadit dostatečně široké věžové prstence pro uložení velkorážních děl. Velení armády navíc sledovalo, jakou zkázu způsobují těžké německé tanky Tiger I a jejich palebná převaha. V roce 1943 proto Department of Tank Design pod vedením šéfkonstruktéra Clauda Holberta železniční omezení rázně smetl ze stolu. Nový projekt dostal označení A41 a jeho zadání bylo jasné: vytvořit stroj, který v sobě spojí mobilitu křižníkového tanku s odolností tanku pěchotního. Tento revoluční koncept dostal název Universal Tank.
Základem nového tanku se stala široká a prostorná korba se skloněným čelním pancířem. Ocelová deska o tloušťce sedmdesát šest milimetrů byla položena pod úhlem padesát sedm stupňů, což ve vertikální rovině představovalo efektivní ochranu rovnající se téměř sto padesáti milimetrům kolmého pancíře. O pohon kolosu vážícího přes čtyřicet pět tun se staral prověřený zážehový motor Rolls Royce Meteor. Tento dvanáctiválec o objemu dvacet sedm litrů, konstrukčně odvozený ze slavného leteckého motoru Merlin ze stíhaček Spitfire, poskytoval výkon šest set padesát koňských sil. Tank sice nedosahoval rekordních rychlostí, ale disponoval ohromným točivým momentem a spolehlivostí.
Geniální podvozek Horstmann a zbraňová dominance
Zatímco němečtí a sovětští konstruktéři spoléhali na vnitřní torzní tyče procházející napříč podlahou korby, britský tým zvolil podvozek systému Horstmann. Tento systém využíval vnější jednotky s vinutými pružinami umístěné vně korby na bocích tanku. Dvojice pojezdových kol byla spojena na kyvných ramenech. Řešení mělo dvě obrovské výhody. Za prvé nezabíralo žádný cenný vnitřní prostor uvnitř bojového prostoru, což umožnilo snížit siluetu a zvětšit zásobu munice. Za druhé představovalo požehnání pro polní dílny: pokud tank najel na minu a exploze utrhla pojezdové kolo, mechanici jednoduše odmontovali poškozenou vnější jednotku a nahradili ji novou během několika hodin bez nutnosti složitého rozebírání trupu.
První prototypy Centurionu dorazily do Německa v květnu 1945, jen několik dní po podpisu bezpodmínečné kapitulace. Do bojů druhé světové války tedy tank nezasáhl, ale jeho skutečný triumf teprve začínal. Původní sedmnáctiliberní kanon byl brzy nahrazen dvacetiliberním kanonem ráže osmdesát čtyři milimetrů. Centurion se stal vůbec prvním tankem na světě vybaveným pokročilým systémem stabilizace výzbroje ve dvou rovinách. Zatímco nepřátelské posádky musely před každým výstřelem zastavit, britský střelec mohl díky gyroskopické stabilizaci přesně pálit i při plné jízdě v těžkém terénu.
| Model tanku a rok zavedení | Hlavní výzbroj | Pohonný systém a rychlost | Čelní pancéřování trupu | Klíčový konstrukční přínos |
|---|---|---|---|---|
| Centurion Mk 1 (rok 1945) | Sedmnáctiliberní kanon ráže 76 mm | Zážehový dvanáctiválec Meteor 650 koní, 35 km/h | 76 mm skloněných pod úhlem 57 stupňů | První britský prototyp odolávající německé ráži osmdesát osm milimetrů |
| Centurion Mk 3 (rok 1948) | Dvacetiliberní kanon ráže 84 mm | Zážehový dvanáctiválec Meteor 650 koní, 35 km/h | 76 mm s efektivní ochranou kolem 140 mm | Zavedení pokročilé gyroskopické stabilizace kanonu ve dvou rovinách |
| Centurion Mk 5 a Mk 10 (rok 1959) | Drážkovaný kanon L7 ráže 105 mm | Zážehový dvanáctiválec Meteor 650 koní, 35 km/h | Přídavné pancéřování čela na celkových 120 mm | Schopnost probíjet šikmý pancíř sovětských tanků T 54 na velké vzdálenosti |
| Izraelský Šot Kal (rok 1970) | Kanon L7 ráže 105 mm | Dieselový motor Continental 750 koní, 43 km/h | Původní pancíř doplněný o dynamickou ochranu Blazer | Čtyřnásobné prodloužení operačního dojezdu a spolehlivost v poušti |
Korejský mráz a horské svahy: Tank který zachránil pěchotu
Skutečný křest ohněm prožil Centurion v mrazivém pekle korejského poloostrova v letech 1950 až 1953. Britský 8. královský irský husarský pluk nasadil do bojů šedesát čtyři tanků varianty Centurion Mk 3. Zima byla tak krutá, že teploty běžně klesaly k minus třiceti stupňům a posádky musely každou hodinu startovat motory, aby nezamrzla chladicí kapalina. Právě zde se však naplno projevila genialita britského podvozku a silného motoru. Centuriony dokázaly vyšplhat na strmé a zledovatělé horské hřebeny, kam se americké tanky Sherman ani Pershing nedokázaly vyškrábat.
Nejslavnější okamžik přišel v dubnu 1951 během bitvy na řece Imjin. Centuriony zde vytvořily železnou hráz proti masivnímu náporu čínských divizí. Když byla britská pěchota obklíčena mnohonásobnou přesilou, tanky opakovaně vyrážely do protiútoků, kryly stahující se jednotky a ničily nepřátelská kulometná hnízda přímou palbou. Jejich pancíře odolaly stovkám zásahů z protitankových zbraní. Podrobné operační zprávy a svědectví tankistů z této dramatické operace uchovávají historické sbírky britského muzea Imperial War Museums.
Kanon L7 a bitva v Údolí slz na Golanských výšinách
Když v roce 1956 propuklo maďarské povstání, povstalci v Budapešti ukořistili moderní sovětský tank T 54 a předali jej na britské velvyslanectví. Britští experti stroj podrobně změřili a zjistili znepokojivou věc: šikmý stomegamilimetrový pancíř sovětského tanku odolával britským dvacetiliberním střelám. Reakce Královské zbrojovky v Enfieldu byla blesková a zrodil se legendární kanon Royal Ordnance L7 ráže sto pět milimetrů. Tato zbraň s drážkovaným vývrtem a charakteristickým odsávačem plynů se stala etalonem západního tankového stavitelství a na celá desetiletí ji převzaly také americké tanky M60 či německé Leopardy.
Svůj nejslavnější bojový triumf však Centurion zaznamenal v rukou izraelských tankistů, kteří jej provozovali pod názvem Šot. Izraelci nahradili žíznivý zážehový motor americkým dieselovým agregátem Continental a plně využili obrovskou přednost Centurionu: schopnost sklopit kanon o deset stupňů dolů. Během jomkipurské války v říjnu 1973 stál izraelský 77. tankový prapor pod velením Avigdora Kahalaniho na Golanských výšinách proti drtivé syrské převaze. V místě později nazvaném Údolí slz bojovalo několik desítek tanků Šot proti více než pěti stům syrských strojů T 55 a T 62.
Izraelci díky depresi kanonu pálili zpoza terénních valů, takže nepřítel viděl pouze malé části jejich věží, zatímco syrské tanky musely při palbě vyjet celým trupem na horizont. Během čtyř dnů nepřetržitého krupobití střel zničily Centuriony přes dvě stě šedesát nepřátelských obrněnců a syrský útok se zhroutil. Britský Centurion tak definitivně dokázal, že rozdělení tanků na pěchotní a těžké byla slepá ulička. Vytvořil koncept univerzálního bojového tanku, ze kterého dodnes vycházejí všechny moderní armády světa.
