Britský křižníkový tank Cromwell dostal upravený letecký motor ze slavné stíhačky Spitfire. Na bojišti dosahoval rychlosti přes šedesát kilometrů v hodině a v květnu 1945 triumfálně vjel do osvobozené Prahy.
Když britští tankisté v severoafrické poušti sledovali své kouřící a porouchané stroje Crusader, propadali hluboké beznaději. Staré motory z dob první světové války v pouštním prachu nevydržely a britská armáda nutně potřebovala spolehlivý křižníkový tank s ohromující dynamikou. Odpovědí na tuto krizi se stal stroj Cruiser Mk VIII Cromwell nesoucí tovární kód A27M. Detailní technický profil tohoto přelomového stroje a jeho vývoj uchovává britské muzeum The Tank Museum Bovington. Zároveň má tento rychlý obrněnec hluboký význam pro československou historii, protože se stal hlavní údernou silou naší samostatné obrněné brigády na západní frontě, jak detailně dokumentuje archivní sbírka Vojenského historického ústavu Praha. Cromwell totiž spojil geniální podvozek, bleskovou převodovku a srdce z legendárního stíhacího letounu.
Za neuvěřitelnou hbitostí nového tanku stála troufalá myšlenka inženýrů z automobilek Rover a Rolls Royce. V době vrcholící bitvy o Británii vznikaly tisíce leteckých motorů Merlin pro stíhačky Spitfire a Hurricane. Konstruktéři si uvědomili, že pokud tento vidlicový dvanáctiválec o objemu dvacet sedm litrů zbaví dmychadla, nahradí křehké slitiny hliníku levnější litinou a upraví karburátory pro běžný automobilový benzin, získají bezkonkurenční pozemní agregát. Tak se zrodil motor Rolls Royce Meteor. Zatímco tehdejší německé tanky Panzer IV poháněly motory o výkonu zhruba tři sta koní, britský Meteor pumpoval do pásů celých šest set koňských sil. Pro sedmadvacetitunový tank to znamenalo obrovský přebytek výkonu, který neměl ve své váhové kategorii obdoby.
Když tovární zkušební jezdci poprvé vyrazili s prototypem do terénu, zažili naprostý šok. Díky podvozku s velkými pojezdovými koly typu Christie a pružinám uvnitř dvojitých stěn korby dokázal tank uhánět rychlostí přes šedesát čtyři kilometrů v hodině. Při takovém tempu však začala selhávat lidská anatomie. Řidič i střelci byli v korbě při přejezdu nerovností vrháni proti pancíři takovou silou, že hrozila těžká zranění, a pásy se v ostrých zatáčkách vyzouvaly. Vojenské velení proto přikázalo do převodovek nainstalovat mechanický omezovač otáček. I se seškrceným motorem však Cromwell bez námahy držel tempo přes padesát kilometrů v hodině, což z něj dělalo nejrychlejší britský tank celé války. Němečtí tankisté byli zvyklí na pomalé manévry, takže je bleskový příjezd britských strojů na křídla často zcela paralyzoval.
Rychlost v přímém směru by byla k ničemu bez možnosti bleskově změnit směr. Starší tanky zatáčely tím, že řidič zabrzdil pás na jedné straně, čímž vozidlo ztratilo většinu hybnosti a motor dostal obrovskou zátěž. Cromwell dostal revoluční převodovku Merritt Brown s trojitým diferenciálem. Tento technický zázrak dokázal přenášet výkon na oba pásy současně v různých rychlostech. Tank díky tomu mohl projíždět zatáčky pod plným plynem bez ztráty rychlosti, nebo se dokonce na neutrálu otočit na místě kolem své svislé osy, kdy se jeden pás točil dopředu a druhý dozadu. V těsných uličkách normandských vesnic tato schopnost znamenala rozdíl mezi přežitím a jistou smrtí.
Původní britská koncepce počítala s protitankovým šestiliberním kanonem, jenže ten postrádal účinné tříštivé střelivo proti pěchotě a protitankovým dělům v krytech. Konstruktéři proto hlaveň odvrtali a upravili závěr pro americkou munici ráže sedmdesát pět milimetrů. Cromwell tak získal univerzální zbraň, schopnou pálit jak účinné tříštivotrhavé granáty, tak protipancéřové střely. Fascinující kapitolou je sekundární výzbroj tanku. Dva kulomety Besa ráže sedm celých devadesát dva milimetrů totiž nevznikly v Británii. Šlo o přímou licenční výrobu geniálního československého kulometu ZB vzor 37 z brněnské Zbrojovky. Britové si tento těžký vzduchem chlazený kulomet oblíbili natolik, že kvůli němu zavedli do své výzbroje německou puškovou ráži Mauser, aby nemuseli měnit původní konstrukci z Brna.
Když se v létě 1944 připravovala k nasazení na kontinentu Československá samostatná obrněná brigáda, dostali naši vojáci do výzbroje právě tanky Cromwell. Pod velením generála Aloise Lišky zamířili k francouzskému přístavu Dunkerk. Německá posádka tam vybudovala fanaticky bráněnou pevnost a naši tankisté strávili celou zimu v náročných pozičních bojích, kde se opírali o vysokou palebnou sílu a spolehlivost svých britských strojů. Po německé kapitulaci v květnu 1945 vyrazila kolona československých tanků na slavnou cestu domů. Cromwelly s bílým lvem na pancíři překročily hranice u Chebu, projely Plzní a v Praze sklidily obrovské ovace. V poválečné armádě sloužily tyto stroje ještě několik let jako páteř našich tankových vojsk, než je definitivně vytlačila unifikovaná sovětská technika.
