Večer 2. prosince 1943 zažil italský přístav Bari jeden z nejničivějších náletů druhé světové války. Německá Luftwaffe během dvaceti minut potopila či těžce poškodila téměř tři desítky spojeneckých lodí a přístaviště proměnila v hořící peklo. Skutečná noční můra pro přeživší však začala až ve chvíli, kdy byli vytaženi z ledové vody. V přístavu totiž explodovala americká nákladní loď SS John Harvey, která v podpalubí vezla přísně utajovaný náklad spojeneckého yperitu. Neinformovaní lékaři navíc zachráněné muže zabalili do teplých dek, čímž nevědomky spustili smrtící chemickou reakci.
Přístav osvětlený jako v míru a dvacet minut zkázy
Koncem roku 1943 představoval jihoitalský přístav Bari klíčovou zásobovací tepnu britské 8. armády generála Montgomeryho, která postupovala Apeninským poloostrovem. V docích kotvily desítky nákladních lodí napěchovaných municí, palivem, zdravotnickým materiálem a polním vybavením. Spojenecké velení nabylo přesvědčení, že německé letectvo ve Středomoří již nepředstavuje vážnou hrozbu. Britský letecký vicemaršál Sir Arthur Coningham dokonce ještě téhož odpoledne na tiskové konferenci prohlásil, že spojenci mají absolutní vzdušnou nadvládu a nálet na Bari by považoval za osobní urážku. Přístavní jeřáby proto pracovaly pod plnými světly reflektorů celou noc, aby se urychlila vykládka.
Německý polní maršál Albert Kesselring a generál letectva Wolfram von Richthofen však připravili dokonalou léčku. Večer 2. prosince vyslali více než stovku dvoumotorových bombardérů Junkers Ju 88 z 2. letecké armády. Němečtí piloti shodili nad pobřežím pásy staniolových proužků, takzvaných Düppel, které zcela oslepily britské pobřežní radary. Bombardéry přilétly v nízké výšce od moře a našly přístav zářící do tmy. Během dvaceti minut proměnily nahloučená plavidla ve vrakoviště, podobně jako když předchozí měsíce decimovala spojenecké konvoje tajná německá naváděná puma Fritz X. Útok v Bari potopil 17 lodí a dalších osm těžce poškodil. Pro katastrofální rozsah zkázy si událost vysloužila přezdívku malý Pearl Harbor.
Američané vypustili na oběžnou dráhu miliony měděných „jehel“. Měly zajistit vojenské spojení
Hořící olej a neviditelný jed na hladině
Mezi zasaženými plavidly stála u mola číslo 29 americká loď třídy Liberty pojmenovaná SS John Harvey. Na palubě nesla náklad, o kterém neměli tušení přístavní dělníci, místní velitelé ani lékaři. V podpalubí bylo uloženo dva tisíce kusů leteckých bomb M47A2, z nichž každá obsahovala třicet kilogramů kapalného sirného yperitu. Spojenci tyto chemické zbraně přivezli do Itálie jako odvetnou zálohu na přímý rozkaz prezidenta Roosevelta pro případ, že by wehrmacht sáhl k plynovým útokům. Přísné utajení však znamenalo, že o nebezpečném materiálu věděla jen hrstka zasvěcených důstojníků a ti při explozi lodi zahynuli.
Když John Harvey vybuchl, masivní detonace rozmetala do vzduchu nejen tisíce tun oceli, ale také sto tun tekutého yperitu. Část látky vytvořila aerosolový mrak, který vítr odvál na volné moře, ale desítky tun jedu stekly přímo do přístavního bazénu. Tam se smísily se silnou vrstvou uniklého topného oleje z hořících tankerů. Stovky námořníků a vojáků, kteří skákali z hořících palub, museli plavat v lepkavé olejové kaši. Netušili, že olej funguje jako dokonalé rozpouštědlo pro yperit a drží prudký vesikant přímo na jejich kůži i uniformách.
Smrtící obklad z teplých přikrývek
Záchranáři vytahovali z vody promrzlé, otřesené muže a odváželi je do vojenských i civilních nemocnic v Bari. Tam nastal osudový lékařský omyl, způsobený absolutním vojenským informačním embargem. Personál považoval zachráněné za pacienty trpící podchlazením a šokem z ponoření. Sestry a ošetřovatelé jim ponechali na těle uniformy nasáklé olejem, uložili je na lůžka a zabalili do teplých vlněných dek.
Teplo pod přikrývkami vytvořilo ideální podmínky pro vstřebání jedu. Yperit pronikal hluboko do pokožky i podkoží jako obklad. Kdyby lékaři znali pravdu, stačilo pacienty okamžitě vysvléknout a důkladně omýt mýdlem a teplou vodou. Místo toho po několika hodinách začali pacienti hromadně slepnout, kůže se jim pokrývala obřími puchýři a vnitřní dýchací cesty selhávaly. Vojenská nemocnice v Bari zaznamenala 628 hospitalizovaných s příznaky otravy, z nichž 83 mužů zemřelo v krutých bolestech na selhání orgánů a zápal plic.
Pád pumy Mark 6 v Mars Bluff zničil rodinný dům. Jaderné jádro v ní nebylo
Od utajené katastrofy k první chemoterapii
Záhadná úmrtí dorazil do Bari vyšetřit americký vojenský lékař a specialista na chemické zbraně podplukovník Stewart Alexander. Navzdory odporu britského velení, které trvalo na utajení celého incidentu, Alexander provedl pitvy a detailní rozbory tkání. Podle oficiální zprávy Naval History and Heritage Command lékař potvrdil, že příčinou hromadných úmrtí byla právě otrava sirným yperitem z lodi John Harvey. Britský premiér Winston Churchill nařídil veškeré záznamy utajit a do úmrtních listů se jako příčina psala nepřátelská palba.
Alexanderovy podrobné lékařské záznamy, publikované v odborném časopise po válce a evidované v databázi PubMed, však přinesly nečekaný medicínský průlom. Všiml si, že yperit u obětí zcela zdecimoval bílé krvinky a lymfatickou tkáň. Tuto vlastnost následně využili onkologové Cornelius Rhoads, Louis Goodman a Alfred Gilman k vývoji sloučenin na bázi dusíkatého yperitu. Z látky určené k hromadnému zabíjení se tak zrodila první účinná moderní chemoterapie pro léčbu leukémie a lymfomů. Podobně jako když americkou ponorku zničilo vlastní vadné torpédo Mark 18, také v Bari ukázala válečná historie svou nejtemnější tvář: vlastní utajená zbraň zabila víc mužů než přímý zásah nepřátelských bomb.
