Britové dali vlastním mariňákům LSD. Jeden při cvičení lezl na strom

Britští mariňáci dostali v roce 1964 LSD a vyrazili na polní cvičení. Experiment Moneybags po sobě zanechal vojenský film se smíchem, lezením na strom i silnou úzkostí. Rozpad výkonu jednotky se prokázat podařilo, bezpečnou ochromující zbraň tím ale výzkumníci nezískali.

Jeden muž šplhá na strom, jiný se ho pokouší porazit polní lopatkou. Okolo stojí pozorovatelé v bílých pláštích. Na první pohled by to mohla být vojenská komedie, jenže britské ministerstvo obrany tu žádnou nenatáčelo. Kamera dokumentovala skutečný pokus s dobrovolníky z jednotky 41 Royal Marine Commando.

Záznam uchovává Imperial War Museums pod názvem A Trial of an Incapacitating Drug, číslo MGH 4464. Jde o šestnáctiminutový černobílý zvukový film. Muzeum řadí pokus do období od 27. listopadu do 4. prosince 1964 v Portonu. Už jeho úvod představuje ambiciózní zadání: najít chemickou látku, která vyřadí protivníka s nepatrným rizikem smrtelných ztrát.

Cvičení mělo pravidla. LSD je rychle rozebralo

Úkol byl z vojenského hlediska srozumitelný. Jednotka měla vyčistit prostor, kde se ukryl cvičný nepřítel, a zajistit zajatce i jeho zásoby. Podle oficiální odpovědi britskému parlamentu z roku 1994 se porovnávalo chování mužů po LSD s kontrolními účastníky bez drogy. Látku dostávali ústy ve vodě.

Popis filmu IWM rozlišuje kontrolní den a den po podání LSD. Vedle smíchu a lezení na strom zaznamenává také mariňáka, kterého uklidňuje zdravotní sestra, a další záběr silně rozrušeného muže v péči lékaře a vědce. Právě tahle část mění vyznění celého příběhu. Před kamerou se odehrával i nepříjemný psychický stav, který se do vtipné historky o nezbedném komandu snadno nevejde.

Parlamentní záznam uvádí zhoršení výkonnosti do patnácti minut. Po sedmdesáti minutách dosáhlo ochromení a zhroucení spojení mezi částmi jednotky takové míry, že bylo cvičení ukončeno. Pro vojenský výsledek tedy nebyl rozhodující samotný muž na stromě. Podstatné bylo, že útvar přestával fungovat jako koordinovaný celek.

Ztratit bojeschopnost neznamená ztratit schopnost se zranit

Výzkumníci sledovali především plnění úkolu. Jenže neschopnost vykonat rozkaz není totéž jako klidně a bezpečně počkat, až účinek pomine. Smích jednoho účastníka a úzkost jiného jsou dvě velmi odlišné reakce, i když obě velitelství připraví o použitelného vojáka.

Současný přehled Health Canada o účincích LSD uvádí změny vnímání a nálady, potíže se soustředěním i narušený odhad vzdálenosti, času nebo rychlosti. Popisuje také strach ze ztráty kontroly a panické stavy. Nejde tedy o látku, jejíž účinek by šlo přirovnat k jednoduchému vypínači.

Centre for Addiction and Mental Health upozorňuje na značnou nepředvídatelnost prožitku a na nebezpečné jednání při narušeném úsudku. Vliv má mimo jiné prostředí, momentální psychický stav a individuální citlivost. Health Canada výslovně spojuje riziko vážného zranění či smrti také s nehodami při změněném vnímání. To je zásadní slabina představy, že stačí protivníka chemicky rozptýlit a nikomu se nic vážného nestane.

Mezi nápojem na zkoušce a použitelnou zbraní zůstala mezera

Oficiální hodnocení Moneybags uzavíralo, že muži po takové látce nejsou schopni účinné vojenské činnosti. Současně ale přiznávalo podstatné omezení: podání ústy nevyřešilo otázku účinného rozptýlení látky ve vzduchu. Nebylo proto jasné ani to, jak významné nebezpečí by představovala na bojišti.

Rozdíl je velký. Při zkoušce výzkumníci vybrali účastníky, znali způsob podání a měli po ruce zdravotníky. Představa ochromující zbraně by vyžadovala předvídatelný výsledek i mimo takto řízené podmínky. Z porovnání těchto dvou situací plyne střízlivější závěr: Moneybags doložil narušení vojenského výkonu v konkrétním pokusu. Bezpečnost ani spolehlivou použitelnost v boji tím neověřil.

V dějinách armádních zásahů do lidského výkonu má experiment jiné zadání než válečné používání Pervitinu. Zatímco stimulant měl vlastní vojáky udržet v činnosti, u Moneybags se zkoumalo jejich vyřazení. Do širší historie britského pracoviště patří také příběh antraxového pokusu na Gruinardu. Jde však o jinou látku, jiný mechanismus a jiný experiment.

Na konci dobového filmu se podle IWM požaduje další výzkum rozptýlení látky, vyšších dávek a hospodárné výroby. Autoři tehdy viděli důvod pokračovat. Dnešní divák v tom může číst také seznam věcí, které ještě vyřešené neměli. Vojenská kamera zachytila rozpad cvičení, nikoli hotový recept na válku bez obětí.