Třetí z Hitlerových zbraní odplaty nebyla raketa, ale podzemní gigantické mnohokomorové dělo. Z pevnosti Mimoyecques mělo chrlit stovky šípových projektilů na Londýn, spojenecký nálet mu však zasadil smrtící ránu.
Když nacistické vedení hledalo způsob, jak po ztrátě vzdušné převahy zlomit morálku britského obyvatelstva, vsadilo na technologické zázraky. Vedle bezpilotní létající pumy V-1 a balistické rakety V-2 vznikal v přísném utajení ještě radikálnější projekt. Podle technické analýzy WeaponSystems.net nesl kódové označení Hochdruckpumpe neboli vysokotlaké čerpadlo, aby zmátl cizí rozvědky. Ve skutečnosti šlo o obří mnohokomorové dělo ráže 150 milimetrů, které dostalo oficiální název Vergeltungswaffe 3.
Za myšlenkou stál vrchní inženýr sítě oceláren Röchling August Coenders. Navrhl hlaveň nevídaných rozměrů, která neměla spoléhat na jediný masivní prachový výmet, ale na sérii postupných explozí rozložených po celé její délce.
Boční spalovací komory a rychlost patnáct set metrů za sekundu
Klasické dělostřelectvo naráželo na fyzikální strop, protože tlak v komoře rychle klesal a příliš velká prachová nálož by hlaveň roztrhla. Coenders problém obešel pomocí šikmých bočních komor rozmístěných ve dvojicích po obou stranách. Jak uvádí rozbor v historické dokumentaci pevnosti Mimoyecques, hlaveň měřila těžko uvěřitelných 130 metrů. V každé odbočce byla připravena pomocná prachová nálož, kterou elektrický kontakt odpálil přesně ve chvíli, kdy kolem ní prolétala spodní část projektilu.
Tímto způsobem se tlak za střelou neustále obnovoval a rychlost projektilu v hladkém vývrtu narůstala až k hranici 1500 metrů za sekundu. Speciální šípový projektil o hmotnosti 140 kilogramů byl opatřen rozevíracími křidélky, která se po opuštění ústí rozevřela a stabilizovala střelu v letu. Vypočtený dostřel činil 165 kilometrů, což znamenalo schopnost zasáhnout samotné centrum Londýna z francouzského pobřeží.
Podzemní město pod pětimetrovým pancířem ze železobetonu
Protože takto gigantické hlavně nebylo možné směrovat ani otáčet, musely být pevně zabetonovány ve svahu pod úhlem 50 stupňů a přesně zaměřeny na britskou metropoli. Jako ideální lokalitu vybrali Němci křídový kopec u vesnice Mimoyecques nedaleko Calais. Tisíce totálně nasazených dělníků a válečných zajatců organizace Todt vyhloubily kilometry podzemních chodeb, železniční nádraží a pět desítek šachet. Cílem bylo vytvořit baterii padesáti hlavní, která by dokázala chrlit na Londýn jednu střelu každých dvanáct sekund.
Horní vyústění šachet chránila masivní železobetonová deska o tloušťce přes pět metrů. Přestože spojenecká rozvědka dlouho neznala přesný účel stavby, intenzivní stavební ruch a železniční napojení neunikly leteckému průzkumu. Britské velení zařadilo Mimoyecques mezi prioritní cíle operace Crossbow zaměřené na neutralizaci odvetných zbraní.
Zemětřesné bomby Tallboy a tragická mise bratra JFK
Běžné letecké pumy na pětimetrový železobeton nestačily a odrážely se jako hrách. Dne 6. července 1944 proto odstartovala elitní britská 617. peruť letectva vyzbrojená speciálními hlubinnými bombami Tallboy. Jak připomíná shrnutí v odborném přehledu o dělu V-3, pětitunové kolosy svržené z velké výšky prorazily nadloží, zavrtaly se hluboko do křídového masivu a vyvolaly lokální zemětřesení. Podzemní galerie i výtahové šachty se zbortily a pohřbily stovky dělníků i rozestavěnou techniku.
Komplex byl prakticky vyřazen, ale spojenci chtěli mít absolutní jistotu. V srpnu 1944 vyslali k Mimoyecques dálkově řízený bombardér B-24 Liberator naložený dvanácti tunami trhaviny v rámci tajného projektu Aphrodite. Stroj však vinou závady na elektrickém rozvodu předčasně explodoval ještě nad Anglií. Při této nehodě zahynul pilot Joseph Kennedy mladší, starší bratr budoucího amerického prezidenta. Dvě zkrácené padesátimetrové hlavně V-3 Němci v závěru války narychlo sestavili u německého Lampaden, odkud vypálili necelé dvě stovky granátů na osvobozený Lucemburk. Šlo však jen o bezvýznamnou epizodu, která konečný pád nacistického Německa nemohla odvrátit.
