Zatímco většina tlumených zbraní vydává hluk přes sto třicet decibelů, britská válečná karabina De Lisle byla tak tichá, že ji přehlušilo pouhé cvaknutí závěru při přebíjení. Geniální zbraň speciálních komand dokázala zlikvidovat nepřátelskou hlídku na padesát metrů, aniž by vedle stojící strážný cokoliv zaslechl.
Noční přepady britských komand za nepřátelskými liniemi v okupované Evropě vyžadovaly naprosté ticho. Každý neopatrný výstřel mohl vyvolat poplach celé posádky a poslat elitní vojáky na smrt. Běžné samopaly s nasazenými tlumiči však stále vydávaly ostrý mechanický lomoz závěru a únik horkých plynů. Britský inženýr William Godfray De Lisle proto v roce 1942 navrhl zbraň postavenou na zcela opačném principu. Výsledkem byla legendární opakovací karabina, která zůstává dodnes považována za nejtišší palnou zbraň vojenské historie. Původní exempláře a prototypy dochované v prestižní britské zbrojnici Royal Armouries i v expozici muzea National Army Museum odhalují, jak mistrná kombinace tří různých zbraní vytvořila dokonalý nástroj pro tiché záškodnické operace.
Skládačka ze tří slavných zbraní
Konstruktér De Lisle přistoupil k návrhu s mimořádným citem pro praktičnost. Místo drahého vývoje nového těla zbraně vzal osvědčené pouzdro závěru z armádní opakovací pušky Lee Enfield číslo jedna Mk III. Ponechal robustní otočný odsuvný závěr s uzamykáním vzadu, který umožňoval bleskurychlé ruční přebíjení.
Výkonný puškový náboj byl pro tlumenou zbraň zcela nevhodný, protože jeho střela opouští hlaveň nadzvukovou rychlostí a vytváří třesk podobný hromu. De Lisle proto zbraň překonstruoval na těžký americký pistolový náboj čtyřicet pět ACP. Do zkráceného pouzdra závěru vložil novou hlaveň z proslulého samopalu Thompson a spodní část upravil pro zasunutí upraveného zásobníku z pistole Colt 1911.
Těžká olověná střela bez třesku
Tajemství úspěchu spočívalo v balistice samotného náboje. Těžká olověná kulka ráže čtyřicet pět vážící téměř patnáct gramů opouští ústí hlavně rychlostí kolem dvě stě padesáti metrů za sekundu. To je hluboko pod rychlostí zvuku, která činí přibližně tři sta čtyřicet metrů za sekundu.
Střela nevytváří žádný balistický sonický třesk. Cíli přitom předává obrovskou kinetickou energii s drtivým zastavovacím účinkem na vzdálenost do sto metrů. Zásah do trupu znamenal okamžité vyřazení strážného, aniž by zasažený voják stihl vykřiknout nebo vystřelit na poplach.
Obří roura plná kovových přepážek
Skutečným mistrovským dílem byla konstrukce samotného integrovaného tlumiče. Ocelový válec o průměru více než pět centimetrů tvořil dvě třetiny celkové délky hlavně. Původní hlaveň ze samopalu Thompson konstruktér zkrátil na pouhých dvacet jedna centimetrů a vyvrtal do ní řadu expanzních otvorů.
Když střela opustila nábojovou komoru, horké plyny unikaly otvory do velké zadní expanzní komory ještě předtím, než střela dorazila k ústí. Před hlavní pak následovala soustava šestnácti speciálně tvarovaných kovových přepážek. Tyto lamely rozbíjely proudící plyny do vírů, ochlazovaly je a postupně brzdily jejich expanzi. Z ústí tlumiče nakonec vycházel pouze chladný plyn o nízkém tlaku.
Šepot na padesát metrů
Při oficiálních armádních zkouškách před zástupci britského ministerstva zásobování způsobila zbraň naprostou senzaci. Důstojníci stojící pouhých padesát metrů od palebné čáry neslyšeli vůbec nic. Jediným zvukem bylo suché cvaknutí úderníku dopadajícího na zápalku a tlumený úder těžké kulky do dřevěného terče.
Ruční opakovací mechanismus hrál zásadní roli. U samonabíjecích zbraní uniká část plynů a hluku otevřeným výhozním okénkem při zákluzu závěru. U karabiny De Lisle zůstával závěr během celého výstřelu pevně uzamčený v ocelovém pouzdře. Střelec přebil teprve ve chvíli, kdy plyny dávno zchladly uvnitř tlumiče.
Technické parametry karabiny De Lisle
Základní technická a konstrukční data britské tlumené karabiny De Lisle Commando Carbine.
| Konstrukční parametr | Hodnota u karabiny De Lisle |
|---|---|
| Používaný typ náboje | Čtyřicet pět ACP pistolový podzvukový náboj |
| Celková délka zbraně | Osm set devadesát pět milimetrů |
| Délka samotné hlavně | Dvě stě deset milimetrů |
| Vnější průměr tlumiče | Padesát jedna milimetrů |
| Celková hmotnost prázdné zbraně | Tři celé a sedm desetin kilogramu |
| Kapacita schránkového zásobníku | Sedm nebo jedenáct nábojů |
| Závěrový systém | Ruční otočný odsuvný závěr typu Lee Enfield |
| Hladina hluku při výstřelu | Přibližně osmdesát pět decibelů |
| Úsťová rychlost střely | Dvě stě padesát tři metrů za sekundu |
| Celkový počet vyrobených kusů | Zhruba sto třicet exemplářů |
Přísně tajná služba v džungli i Evropě
Britská armáda objednala sérii pěti set kusů u zbrojovky Sterling, kvůli prioritě běžné válečné výroby však vzniklo jen přibližně sto třicet zbraní. Část z nich obdržela sklopnou kovovou pažbu z výsadkářského samopalu a pistolovou rukojeť pro snadnější skryté nošení.
Karabiny De Lisle se osvědčily při přepadech německých radarových stanic ve Francii a při operacích SOE na Balkáně. Skutečnou legendu si však vydobyly v neprostupné džungli v Barmě a později během partyzánské války v Malajsii. V hustém porostu umožňovala karabina likvidovat hlídky bez vyzrazení pozice celé jednotky a britští výsadkáři ji označovali za nejúčinnější tichou zbraň, jakou kdy drželi v rukou.
