Pistole vz. 27 vyrostla z armádního vzoru 24, ale dostala méně výkonný náboj 7,65 mm Browning. Díky tomu mohla mít jednodušší závěr a využít většinu již vyráběných dílů. Pro strakonickou zbrojovku to byla cesta, jak vyhovět policii bez vývoje celé zbraně od začátku.
U nové služební zbraně se dobře vyjímají vyšší výkony a další technické vymoženosti. V příběhu československého vzoru 27 však stojí za pozornost opačné rozhodnutí. Konstruktér František Myška přizpůsobil existující armádní pistoli jinému zadání a právě méně výkonné střelivo mu dovolilo konstrukci zjednodušit.
Policie chtěla sjednotit výzbroj
Podnětem byla potřeba domácí policejní pistole v ráži 7,65 mm Browning. Myškovu práci na úpravě armádního vzoru 24 v roce 1926 popisuje vojenský historik Gabriel Blaško v časopise Obrana z října 2015. Nová konstrukce měla využít co nejvíce z toho, co už továrna uměla vyrábět.
Vzor 24 používal náboj 9 mm Browning krátký. Policejní varianta přešla na 7,65 mm Browning, známý také jako .32 ACP. Oba náboje tedy patřily do stejného výrobního příběhu, jejich označení však nepopisovalo pouhou změnu průměru střely. Nové střelivo umožnilo změnit samotný funkční princip pistole.
Jiný závěr, většina dílů stejná
Armádní předloha měla uzamčený závěr. U vzoru 27 postačoval neuzamčený dynamický závěr, takže odpadlo mechanické uzamykání hlavně a závěru. Nešlo jen o vnější kosmetiku: na podobném konstrukčním základě vznikly dvě pistole s odlišným způsobem funkce. Blaško výslovně spojuje tuto změnu s možností převzít řadu součástek a omezit investice do zavedení výroby.
Tank s motorem vpředu a únikovými dveřmi vzadu. Izraelci při jeho vývoji mysleli hlavně na posádku
Vojenský historický ústav Praha uvádí konkrétní bilanci. Nově bylo potřeba vyrábět hlaveň, závěr, čelo závěru, hlavňovou spojku a úderník. Ostatní díly mohla zbrojovka převzít z výroby vzoru 24. Úprava přitom nevyžadovala konstrukční zásah do těla pistole.
Právě tady je podstata výrobního kompromisu. Význam změny se neměří pouze počtem nových součástek, ale také tím, kolik dosavadní výroby může pokračovat. U vzoru 27 se podařilo spojit podstatnou změnu mechanismu s širokým využitím hotového základu. Pro srovnání, jinou cestu přizpůsobování existující konstrukce požadavkům zákazníka ukazuje vývoj od československého kulometu k Brenu.
Z nadzvukového B-58 vystřelovali medvědy. Zkoušeli záchranu lidské posádky
Výroba od roku 1927, úřední zavedení v roce 1931
Sériová výroba začala počátkem roku 1927 a policie pistole nakupovala už tehdy. Oficiální zavedení do výzbroje Sborů uniformované stráže bezpečnosti však podle VHÚ přišlo až výnosem ministerstva vnitra z 11. května 1931. Letopočet v označení zbraně proto nelze automaticky číst jako datum tohoto úředního rozhodnutí.
Rozdíl mezi oběma daty ukazuje, proč je u služebních zbraní potřeba rozlišovat začátek výroby, skutečné nákupy a formální zavedení. Každý údaj odpovídá na jinou otázku. Vzor 27 se navíc dostával i k městským úřadům, dalším institucím a na komerční trh.
Rozumná změna zadání měla své hranice
Výsledkem byla služební pistole se zásobníkem na osm nábojů. Pro představu o velikosti: Múzeum zbraní u svého vzoru 27 uvádí celkovou délku 163 milimetrů a hmotnost prázdné zbraně 690 gramů. Převzetí armádního základu tedy neznamenalo vznik drobné kapesní pistole.
Zjednodušení výroby současně neříká, že slabší náboj bude výhodou v každé služební zbrani. O tom rozhoduje účel. Jinou kapitolu stejné otázky nabízí příběh kompaktního Škorpionu vz. 61. U vzoru 27 je doložený výsledek konkrétní: policejní požadavek se podařilo spojit s jednodušší funkcí a zachováním velké části zavedené výroby.
