M16 ve Vietnamu selhávala. Vinu nešlo hodit jen na špinavé pušky

Rané M16 ve Vietnamu trápily závady a vojáci ztráceli důvěru v jejich spolehlivost. Špatná údržba byla součástí problému, jenže dobové zprávy popisují také chybějící vybavení, nedostatečný výcvik a technické potíže zbraně i střeliva.

Poslat do války novou pušku a spolehlivě zavést nový zbraňový systém jsou dvě různé disciplíny. Příběh M16 z let 1966 až 1968 ten rozdíl ukazuje dost nepříjemně. Nestačilo dodat zbraň. Musely k ní dorazit vhodné náboje, čisticí potřeby, srozumitelné instrukce a lidé, kteří věděli, co od ní čekat.

Čisticí výbava není příslušenství navíc

V říjnu 1967 zazněla ve Washingtonu ostrá kritika programu M16. Poslanec Craig Hosmer v kongresovém záznamu z 25. října shrnoval závěry vyšetřovacího podvýboru: instrukce k údržbě byly zavádějící, chyběly čisticí potřeby a nedostatečný byl také výcvik a dohled. Nebyla to tedy jen výtka, že voják někde odložil kartáček a šel si po svém.

Stejné nepohodlné okolnosti zachytila i armádní zpráva o programu M16 z 1. června 1968. Když popisovala průzkum technického týmu z konce roku 1966, vedle zanedbaného čištění a opotřebených součástí uváděla nedostatek příruček, čisticí výbavy a náhradních dílů. Přidala také slabé znalosti zbraně mezi důstojníky a poddůstojníky. Poučení mělo projít celým řetězcem velení.

Co taková výbava znamenala v praxi, připomíná i souprava ve sbírce Australian War Memorial, datovaná přibližně do roku 1970. Plátěné pouzdro obsahuje mimo jiné skládací čisticí tyč a kartáče. Obyčejné věci, které vedle nové pušky nevypadají nijak převratně. Bez nich ale její zavedení nebylo dotažené.

V komoře zůstávala nábojnice

Jednou z nejvážnějších závad bylo selhání vytažení vystřelené nábojnice. Ta zůstala v nábojové komoře, tedy v prostoru hlavně, do něhož se před výstřelem zasouvá náboj. Puška pak nemohla pokračovat v běžném cyklu. Armádní zpráva mezi příčinami uváděla poškozený povrch komory, vadné součásti, problémy s tvrdostí nábojnic i nedostatečnou údržbu. Jeden kartáč by tak nemohl napravit všechno.

Do potíží vstoupila také prachová náplň střeliva. Zkoušky popsané ve zprávě spojovaly používaný sférický prach s vyšší kadencí, tedy rychlostí střelby, a s vyšším výskytem závad. Nešlo o záměnu ráže. Problém byl v tom, jak konkrétní střelivo spolupracovalo s mechanismem pušky. Zbraň a náboj se musely posuzovat společně.

Náprava proto zahrnovala i změny samotné konstrukce. Přišel nový tlumicí člen mechanismu a chromování nábojové komory, které mělo zvýšit odolnost proti korozi a omezit ulpívání nábojnic a úsad. Zpráva přitom v hodnocení průzkumu ze začátku roku 1968 zachovala opatrnost: chromovaná komora podle prvních zkušeností pomáhala, ale v terénu ještě nebyla dost dlouho na důkladné vyhodnocení.

Rozkaz čistit nevyřešil všechno

Nejvýmluvnější je posun uvnitř samotného armádního hodnocení. Starší průzkumy zdůrazňovaly lepší péči o zbraň. Závěry z roku 1968 už požadovaly, aby stejnou váhu dostalo také technické zlepšování pušky. Vysvětlení založené jen na nedbalém střelci bylo na takový problém zkrátka krátké.

Rozsah mezery ve výcviku ukázal průzkum z přelomu ledna a února 1968. Mezi více než dvěma tisíci dotazovaných přibližně 28 procent uvedlo, že po příchodu do Vietnamu nedostalo výcvik s M16. Zhruba 24 procent ho podle svých odpovědí neabsolvovalo ani před příjezdem. Jde o výsledky tehdejšího dotazování, nikoli o přesný podíl všech vojáků ve Vietnamu. I tak dobře ukazují, proč samotné vydání nové příručky nestačilo.

Na Zbrojopisu podobnou mezeru mezi důvěrou v novou výzbroj a zkušeností z boje připomíná příběh torpéda Mark 14. Jinou odpověď na tlak rychlého vyzbrojování nabízí britský Sten a jeho výrobní kompromisy. Každý případ má vlastní příčiny, společná je ale nutnost hodnotit víc než samotný výrobek.

U M16 proto dává větší smysl ptát se, jaká verze, střelivo, výcvik a zásobování patřily k sobě, než jednou provždy rozhodnout, zda šlo o skvělou, nebo mizernou pušku. Voják potřeboval funkční celek. Dodat mu jen jeho nejviditelnější část bylo málo.

K dobové náhledové fotografii: snímek „Carl Witherspoon Cleans His M-16 Rifle, 1969“ pořídil desátník G. W. Wright, USMC. Archivní původ: Jonathan Abel Collection, Marine Corps Archives & Special Collections. Použit je již oříznutý soubor z Wikimedia Commons. Muzejní snímek nese původní název „M16 (Armalite Colt AR-15) at Athens War Museum on November 22, 2022“, přehled zbraní „Carbines & Rifles“. Autorské a licenční odkazy jsou u jednotlivých fotografií.