Torpédoborec Nubian přišel v roce 1916 o příď, Zulu zase o záď. Britové jejich zachované části spojili v loděnicích v Chathamu a v následujícím roce poslali do služby HMS Zubian. Jméno nové lodi bylo poskládané stejně jako její trup.
Výměna poškozeného děla nebo lodního šroubu patří k opravám válečné lodi. V Chathamu ale dostali na práci podstatně větší součástky: přední část jednoho torpédoborce a zadní část druhého. Každý z nich samostatně přestal být použitelnou lodí. Dohromady mohly zachované úseky vrátit námořnictvu plavidlo, které by znovu vyplouvalo na hlídky.
Dvě pohromy, které se zvláštně doplnily
První přišel na řadu Nubian. V noci z 26. na 27. října 1916 se zapojil do bojů s německými torpédoborci v Doverské úžině. Zásah torpédem mu těžce poškodil přední část. Oficiální britské námořní dějiny Henryho Newbolta popisují zásah pod předním můstkem i následnou snahu dostat ochromené plavidlo do bezpečí.
Tím jeho potíže neskončily. Zvedl se vítr, přetrhla se vlečná lana a Nubian skončil na pobřeží u South Foreland nedaleko Doveru. Admirál Reginald Bacon ve svých vzpomínkách na Doverskou hlídku uvádí, že tam loď zanechala poškozenou příď a přečkala dvě vichřice. Teprve potom se podařilo zbývající část dostat do Doveru.
Dne 8. listopadu zasáhla mina torpédoborec Zulu. Tentokrát zničila záď, zatímco přední část zůstala zachovaná a podařilo se ji odtáhnout do Calais. Chronologii obou poškození zachycuje také historický přehled doprovázející rodinné fotografie ze Zubianu. Námořnictvo tak mělo dvě těžce poškozené lodě, jejichž ztráty se nezvykle doplňovaly.
Stejná třída neznamenala stejné rozměry
Oba torpédoborce patřily k tehdejší třídě Tribal. Přesto pocházely z různých loděnic a jejich provedení se lišila. Nubian postavil Thornycroft, Zulu firma Hawthorn Leslie. Společná třída dávala nápadu smysl, nezaručovala však, že dvě zachované části k sobě dosednou jako díly jedné stavebnice.
Rozdíly v rozměrech připomíná rozbor Richarda Maddoxe na blogu dobrovolníků Imperial War Museums. Pro loděnici šlo o přizpůsobení dvou různých trupových částí do jediného provozuschopného celku. Obrázek dvou přesných polovin, které stačilo přisunout k sobě, je proto příliš úhledný.
Samotné spojení potvrzuje i historie Chathamu od Jamese D. Crawshawa, v první kapitole na straně 125. V roce 1917 zde připojili zadní část Nubianu k přední části Zulu. Výsledek dostal nové jméno Zubian: začátek ze Zulu, konec z Nubianu. Lodní rodokmen se tentokrát vešel přímo do názvu.
Od náhradního dílu k další lodi
Právě velikost a původ zachráněných částí odlišují Zubian od běžné opravy. Při výměně zařízení zůstává trup opravované lodi pohromadě. Tady se použily podstatné úseky dvou samostatných plavidel a vznikl z nich torpédoborec s vlastním jménem. Technicky šlo o rekonstrukci ze zachráněného materiálu, služebně o další loď, kterou bylo možné zařadit k flotile.
Pro srovnání poslouží pozdější přestavba britské ponorky HMS M2. Ta vyměnila velké dělo za hangár pro hydroplán a zásadně změnila výbavu, dál však nesla označení M2. Zubian má jiný příběh: nové jméno označovalo celek složený ze dvou lodních původů. Míru přestavby tedy nelze posuzovat jen podle toho, jak nápadně se změnila silueta.
U spojování velkých částí trupu je navíc rozhodující chování celé konstrukce. Příběh pozdějších nákladních lodí Liberty ukazuje jiný loděnický problém, tentokrát s trhlinami a materiálem. Oba případy připomínají, proč nestačí hodnotit loď jako součet jednotlivých plechů a zařízení. Musí obstát jako celek.
Výsledek skutečně vyplul na hlídky
Zubian v roce 1917 vstoupil do služby a do konce války působil u 6. flotily v rámci Doverské hlídky. Dochované fotografie z rodinného alba lodního lékaře Beresforda Richardse zachycují palubu, důstojníky i běžný provoz v roce 1918. Z rekonstrukce se stalo skutečné pracoviště posádky.
Po válce byl torpédoborec v prosinci 1919 prodán k rozebrání. Jeho služba tak byla krátká, ale úkol, kvůli kterému vznikl, splnil: ze dvou poškozených trupů získala flotila znovu použitelnou loď. Nejobtížnější část opravy zůstala v práci loděnic. Název Zubian ji připomínal při každém přečtení.
