Během nejtemnějších měsíců bitvy o Atlantik navrhl britský vynálezce postavit největší válečnou loď v dějinách z obyčejného ledu a dřevěných pilin. Winston Churchill myšlenku nadšeně schválil a tajný projekt Habbakuk měl spojeneckým konvojům poskytnout nepotopitelnou plovoucí pevnost.
V roce devatenáct set čtyřicet dva stála Velká Británie na pokraji vyhladovění. Německé ponorky potápěly stovky obchodních lodí a v centrální části Atlantiku existovala obrovská zóna, kam nedosáhla žádná pozemní spojenecká letadla. Právě do této kritické situace přišel neortodoxní vynálezce Geoffrey Pyke s návrhem, který zněl jako čiré bláznovství. Chtěl uprostřed oceánu vytvořit obří plovoucí ostrov z ledu, který by sloužil jako nepotopitelná letadlová loď. Oficiální dochované archivní materiály popisující Pykovy návrhy a jeho působení na velitelství spojených operací eviduje Národní archiv Velké Británie. Širší strategický kontext ochrany námořních tras a nouzových válečných plánů pak podrobně dokumentují vládní záznamy britského úřadu pro válečné operace. Ministerský předseda Winston Churchill byl myšlenkou nadšen a okamžitě nařídil zahájit přísně tajný vývoj.
Krize uprostřed oceánu: Kde končily dosahy spojeneckých letadel
Zásobovací trasy spojující Severní Ameriku s britskými ostrovy představovaly tepnu, bez které by Británie nemohla pokračovat ve válce. Německý admirál Karl Dönitz si toho byl dobře vědom. Jeho ponorkové smečky číhaly v takzvané atlantické mezeře, rozsáhlé oblasti oceánu mimo dolet britských i kanadských hlídkových strojů. Jakmile konvoj opustil pásmo leteckého krytí, stal se pro německé ponorky snadnou kořistí. Nákladní lodě s potravinami, ropou i municí klesaly ke dnu po desítkách. Běžné ocelové letadlové lodě chyběly a britské loděnice nestíhaly nahrazovat ani běžné ztráty torpédoborců. Pyke proto navrhl vynechat ocel i hliník a použít materiál, kterého byl v severských oblastech nekonečný dostatek.
Zrození pykretu: Když zmrzlá voda s pilinami zastaví kulku
Čistý vodní led má pro stavbu lodí zásadní nevýhody, protože je křehký a pod náporem vln snadno praská. Pyke se spojil s rakousko britským molekulárním biologem Maxem Perutzem, který působil v laboratořích v Cambridge. Společně objevili pozoruhodný kompozitní materiál. Když do vody před zmrazením přimíchali čtrnáct procent dřevitých pilin nebo celulózy, vlastnosti ledu se dramaticky proměnily. Nový materiál dostal na počest vynálezce název pykret. Dřevěná vlákna vytvořila uvnitř ledové krystalické mřížky pevnou síť, která zabraňovala šíření prasklin. Pykret se neroztříštil ani při přímém zásahu střelou z pušky a odolával i výbuchům trhavin. Navíc tál mnohonásobně pomaleji než obyčejný led, protože povrchová vrstva pilin po odtání vrchní vody fungovala jako dokonalý tepelný izolant.
Plovoucí ostrov o délce šesti set metrů: Monstrum s vnitřním mrazákem
Plány pro plavidlo Habbakuk, pojmenované podle starozákonního proroka Abakuka, počítaly s gigantickými rozměry. Konstrukce měla měřit šest set metrů na délku a devadesát metrů na šířku, což z ní dělalo kolos několikanásobně větší než jakákoli tehdejší válečná loď. Výtlak se odhadoval na neuvěřitelné dva miliony tun. Plovoucí ostrov měl mít stěny silné dvanáct metrů, což zaručovalo naprostou odolnost proti německým torpédům. Případné poškození se dalo snadno opravit přímo na moři vstříknutím nové směsi vody a pilin s rychlým domrazením. Obří letová paluba měla umožnit start a přistání i těžkým čtyřmotorovým bombardérům, které by z paluby chránily konvoje po celé trase. Aby ledové monstrum netálo ani v teplejších vodách Golfského proudu, uvnitř trupu konstruktéři navrhli komplexní systém chladicího potrubí napojený na výkonné kompresory.
Tajný prototyp v kanadských horách: Jezero Patricia a letní tání
Projekt nezůstal pouze na papíře. Na začátku roku devatenáct set čtyřicet tři začala v kanadském národním parku Jasper na jezeře Patricia tajná stavba zmenšeného modelu. Dělníci a specialisté pod vedením kanadské národní rady pro výzkum postavili dřevěný plášť o délce dvaceti metrů a naplnili jej ledem a chladicím zařízením. Prototyp o hmotnosti tisíc tun úspěšně demonstroval proveditelnost konceptu. Malý chladicí agregát o výkonu jediné koňské síly dokázal udržet obří ledový blok zmrzlý po celé horké kanadské léto. Zkoušky potvrdily vynikající pevnost materiálu i jeho překvapivou schopnost snášet dynamické namáhání.
Výstřel v quebeckém hotelu: Revolver lorda Mountbattena a zděšení generálů
Jedna z nejbizarnějších kapitol projektu se odehrála v srpnu devatenáct set čtyřicet tři na spojenecké konferenci v Quebecu. Britský lord Louis Mountbatten přivezl vzorky obyčejného ledu a pykretu přímo do zasedací místnosti plné britských a amerických generálů i ministrů. Aby demonstroval neuvěřitelnou odolnost nového materiálu, vytáhl z kapsy služební revolver. Nejprve vystřelil do bloku obyčejného ledu, který se okamžitě roztříštil na stovky kusů. Poté Mountbatten namířil hlaveň na blok pykretu a stiskl spoušť podruhé. Koule se od tvrdého materiálu odrazila a škrábla amerického admirála Ernesta Kinga do nohavice uniformy. Zděšení v sále vystřídal němý úžas, když si přítomní generálové uvědomili, že materiál z pilin a vody kulku skutečně zastavil.
Proč ledový obr nikdy nevyplul: Ocelový kompromis a vítězství Liberatorů
Ačkoliv byl koncept fyzikálně funkční, projekt Habbakuk nakonec narazil na neúprosnou válečnou logistiku. Detailní výpočty ukázaly, že stavba plnohodnotného plavidla by vyžadovala desítky tisíc tun oceli na chladicí potrubí a výztuhy. Požadovaný výkon chladicích kompresorů a pohonného ústrojí by odčerpal klíčové kapacity britského i amerického průmyslu. Mezitím se navíc situace na bojišti dramaticky změnila. Spojenci nasadili dálkové námořní bombardéry Liberator s přídavnými nádržemi a do služby vstoupily desítky menších eskortních letadlových lodí stavěných v amerických docích. Atlantická mezera byla uzavřena konvenčními prostředky a potřeba obřího plovoucího ledovce pominula. Projekt Habbakuk tak zůstal jednou z nejodvážnějších slepých uliček vojenské historie, která dodnes fascinuje svou technickou drzostí.
