Opotřebovaný bombardér dostal náklad výbušnin a měl se proměnit v dálkově řízenou létající pumu. Americký projekt Aphrodite z roku 1944 však potřeboval, aby s ním nejprve odstartovali dva lidé. Teprve po předání řízení doprovodnému letounu měli vyskočit na padácích.
Posádka tedy neseděla v letadle, které mělo shodit bomby a vrátit se domů. Seděla přímo v budoucí zbrani. Záchranou měl být seskok ještě nad Anglií, zatímco bombardér pokračoval k cíli. Mezi pilotovaným startem a bezpilotním útokem ale leželo předávání řízení, které samo přinášelo další nebezpečí.
Opotřebované pevnosti dostaly poslední úkol
V létě 1944 hledali Spojenci způsob, jak ničit mohutně chráněné německé objekty spojené se zbraněmi V. Nabízela se lákavá zkratka: místo běžné pumy poslat proti cíli celý čtyřmotorový stroj naplněný výbušninami. Jak vysvětluje historická studie Johns Hopkins Applied Physics Laboratory, armádní letectvo pro Aphrodite využilo B-17 vyřazené z běžné bojové služby.
Letadlová loď z ledu měla drtit ponorky. Churchillův tajný projekt šokoval svět
Z bombardérů zmizely zbraně, pancéřování a další vybavení, které už při jednosměrném letu nebylo potřeba. Uvolněné místo i nosnost připadly náloži a řídicí aparatuře. Boeing B-17 Flying Fortress tak dostal úplně jinou roli. Při běžném náletu měl dopravit posádku zpátky. Tady se s návratem samotného stroje vůbec nepočítalo.
Start museli zvládnout lidé
Dálkové ovládání této přestavby neumělo zajistit dostatečně bezpečný vzlet. Do kokpitu proto nastupoval dobrovolný pilot s palubním technikem. Podle studie Johns Hopkins měli stroj vyvést přibližně do 600 metrů, předat řízení vzdáleným operátorům a před cestou přes Severní moře jej opustit. Výška i seskok byly součástí plánovaného průběhu, žádnou záruku bezpečného výsledku však neposkytovaly.
Operátor v doprovodném řídicím letounu měl k dispozici televizní obraz. Jedna kamera ukazovala přístroje, druhá výhled směrem před bombardér. Rádiové povely dovolovaly řídit jeho další let. Historik Walter J. Boyne popisuje také zásadní komplikaci: velký náklad trhaviny měnil těžiště a letové vlastnosti přestavěného stroje.
Bezpilotní tedy neznamenalo samostatný. Bombardér si nevybíral cíl ani nevyhodnocoval situaci jako vlastní pilot. Lidé zůstávali u řízení, jen se měli přesunout do jiného letadla. Vývojáři potřebovali současně zvládnout ovládání, přenos obrazu a přechod mezi dvěma způsoby pilotáže. Právě poslední krok měl proběhnout ještě s lidmi uvnitř nálože.
První ztráta přišla nad Anglií
Armádní Aphrodite vyrazil na první bojovou misi 4. srpna 1944. Ještě před útokem na německý cíl se jeden B-17 vymkl kontrole nad anglickou krajinou. Druhému muži se podařilo vyskočit, pilot John Wesley Fisher Jr. zahynul. Rozbor historika Air Force Historical Research Agency Kevina Mobleyho událost rekonstruuje s odkazy na dobové operační podklady. Lidé tak umírali už při fázi, která měla umožnit jejich bezpečný odchod.
Armáda vozila vlastní pekárnu. Dvě pece měly připravit 5 000 dávek chleba denně
Problémy nezmizely ani po úspěšném seskoku. Boyne popisuje opakované ztráty kontroly, pády do moře i dopady na anglické území. K tomu se přidávalo počasí a obtížné navedení na cíl. Množství výbušniny nemohlo nahradit chybějící přesnost. Smyslem přestavby přitom bylo dostat velkou nálož právě tam, kde běžné bombardování naráželo na omezení.
Aphrodite a Anvil nebyly totéž
Vedle armádního projektu běžel námořní Anvil. Zatímco s Aphrodite jsou spojeny přestavěné B-17 označované BQ-7, námořnictvo použilo PB4Y-1, svou verzi bombardéru Consolidated B-24 Liberator. Přestavěná námořní létající puma dostala označení BQ-8. Rozlišení je podstatné hlavně u nejznámější nehody celé této skupiny pokusů, kterou Boyne výslovně přiřazuje Anvilu.
Dne 12. srpna 1944 odstartovali Joseph P. Kennedy Jr. a Wilford J. Willy v námořním stroji určeném k útoku na Mimoyecques. Tamní komplex pro německé dělo V-3 patřil k objektům, na něž Spojenci soustředili pozornost. Letoun však vybuchl ještě nad Anglií a oba muži zemřeli dřív, než jej mohli opustit.
Prezidentská knihovna Johna F. Kennedyho uvádí, že konečný závěr o příčině výbuchů nikdy nevznikl. Konkrétní závadu proto nelze podávat jako uzavřené vysvětlení. Doložené je předčasné zničení letounu a smrt posádky, která měla po převzetí dálkového řízení vyskočit.
Prázdný kokpit neznamenal jednoduchou zbraň
Představa levného využití dosluhujícího bombardéru navíc zakrývala nároky celé operace. Boyne připomíná řídicí letouny, doprovod, pozorovací stroje i další podporu. Jedna létající puma potřebovala celý letecký podnik, přesto se z Aphrodite nestala spolehlivá přesná zbraň.
Podstatný rozdíl je mezi odstraněním posádky z útoku a odstraněním jejího rizika z celé mise. Aphrodite řešil první úkol jen za cenu nebezpečného pilotovaného začátku. Rozhodující zkouškou automatizace tak nebylo pouze to, zda letadlo umí pokračovat bez lidí. Bylo jí i to, zda dokáže bezpečně dokončit fázi, kterou za něj zatím museli odpracovat.
