Americká stíhačka páté generace F 22 Raptor představuje absolutní vrchol leteckého inženýrství. Její technologie byly natolik přísně střežené, že americký Kongres zákonem zakázal její prodej i nejvěrnějším spojencům po celém světě.
Když se na přelomu tisíciletí poprvé vznesl sériový letoun F 22 Raptor, světové letectví vstoupilo do zcela nové éry. Americké letectvo získalo stroj, který nesnesl srovnání s ničím, co do té doby létalo ve vzduchu. Oficiální technický profil tohoto neviditelného dravce včetně schopností trvalého nadzvukového letu představuje americké letectvo U.S. Air Force ve své zprávě o vzdušné nadvládě. Vývoj programu, bojovou filozofii i unikátní konstrukční prvky podrobně dokumentuje také Národní muzeum letectva Spojených států. Přestože o nákup letounu usilovaly státy jako Japonsko, Izrael nebo Velká Británie a nabízely nepředstavitelné sumy peněz, z montážních linek v Georgii neopustil americké hranice jediný exemplář.
Obeyův dodatek: Proč Washington uzamkl technologie pod zámek
Zákaz vývozu letounu F 22 nevznikl náhodou. V roce devatenáct set devadesát osm prosadil kongresman David Obey do zákona o rozpočtu na obranu klíčový dodatek, který výslovně zakázal vládě použít federální prostředky na schválení jakéhokoliv exportu tohoto stroje do zahraničí. Pentagon dospěl k závěru, že technologie ukryté v těle dravce představují příliš vysoké riziko. Šlo především o unikátní geometrii trupu a radar pohlcující potahy, které zmenšily radarový odraz letounu na velikost obyčejné kovové kuličky nebo většího čmeláka. Pokud by se jediný stroj dostal do nepovolaných rukou nebo byl podroben detailní špionáži, protivníci by mohli odhalit slabá místa americké neviditelnosti. Washington proto raději odmítl miliardové kontrakty od nejbližších partnerů v NATO, než aby riskoval vyzrazení své nejcennější letecké karty.
Let bez přídavného spalování: Supercruise šetří palivo a zkracuje čas
Jedním z největších technologických zázraků letounu Raptor je schopnost zvaná supercruise. Běžné nadzvukové stíhačky čtvrté generace dokážou překonat rychlost zvuku pouze se zapnutým přídavným spalováním. Při něm vstřikují surové palivo přímo do výtokové trysky motoru, což spotřebuje obrovské množství leteckého kerosinu během pouhých několika minut a vytvoří obrovskou zářivou stopu v infračerveném spektru. Dvojice motorů Pratt a Whitney F119 však uděluje dravci F 22 schopnost udržovat rychlost Mach jedna celá osmdesát dva v běžném provozním režimu. Letoun se tak pohybuje nadzvukovou rychlostí po celou dobu mise, aniž by plýtval palivem nebo rozpaloval záď do běla. Pro obsluhu nepřátelských protiletadlových baterií to znamená, že mají jen zlomek času na reakci, zatímco Raptor již dávno opouští ohrožený prostor.
Vnitřní pumovnice: Zbraně skryté před nepřátelským radarem
Aby si letoun zachoval dokonalé vlastnosti neviditelnosti, nesmí mít pod křídly zavěšeny žádné rakety, bomby ani přídavné palivové nádrže. Každá ostrá hrana nebo podvěšená střela by totiž fungovala jako zrcadlo pro nepřátelské radarové paprsky. Konstruktéři proto umístili veškerý arzenál do vnitřních šachet v trupu zbraně. V hlavní břišní pumovnici nese Raptor až šest těžkých raket středního doletu AIM 120 AMRAAM, zatímco v bočních šachtách čekají dvě rakety krátkého dosahu AIM 9X Sidewinder. Šachty se otevírají hydraulicky na pouhý zlomek sekundy. Vystřelovací rameno vyrazí raketu ven do proudu vzduchu a dvířka se okamžitě zabouchnou, aby letoun odkryl svůj profil radaru na co nejkratší možný okamžik.
Vektorování tahu: Manévry na hranici lidské fyziologie
Zatímco neviditelnost a rychlost umožňují likvidovat cíle na desítky kilometrů daleko, v těsném manévrovém souboji přichází ke slovu unikátní řízení vektoru tahu. Výtokové trysky motorů se dokážou naklápět nahoru a dolů v úhlu dvaceti stupňů. Tento systém spolu s elektronickým řízením fly by wire dovoluje pilotovi provádět obraty, které odporují zákonům klasické aerodynamiky. Raptor dokáže letět dopředu s nosem vztyčeným kolmo k nebi, provádět takzvanou kobru nebo prudce změnit směr letu v pádové rychlosti bez ztráty stability. Piloti nepřátelských letounů zjišťují, že i když se jim náhodou podaří dostat do těsné blízkosti Raptora, americký stroj dokáže během okamžiku otočit příď a zaměřit palubní kanon ráže dvacet milimetrů přímo na jejich kokpit.
Cvičení Red Flag: Drtivé skóre sto čtyřicet čtyři ku nule
Skutečné bojové schopnosti dravce prověřila rozsáhlá alianční cvičení Red Flag v nevadské poušti. Výsledky simulovaných vzdušných soubojů vyvolaly v leteckých kruzích naprostý šok. Piloti strojů F 22 dosáhli proti elitním stíhačkám čtvrté generace F 15 a F 16 skóre sto čtyřicet čtyři sestřelů ku nule. Soupeři často vůbec netušili, odkud útok přišel. Špičkový radar s aktivním elektronickým skenováním APG 77 v kombinaci s fúzí senzorů umožňuje pilotovi Raptora sledovat desítky cílů současně a předávat data ostatním přátelským strojům. Piloti napadených letadel hlásili, že se na jejich varovných přístrojích neobjevil vůbec žádný signál zaměření a o své virtuální smrti se dozvěděli až z hlášení řídícího důstojníka.
Proč výroba předčasně skončila a jaká je budoucnost vládce nebes
Navzdory nepopiratelné nadvládě na obloze byla sériová výroba letounu F 22 v roce dva tisíce jedenáct předčasně ukončena po pouhých sto osmdesáti sedmi vyrobených strojích. Důvodem byly extrémní pořizovací náklady, konec studené války a přesun priorit amerického letectva k levnější a všestrannější víceúčelové stíhačce F 35 Lightning II. Dnes si však vojenští plánovači v Pentagonu uvědomují, jak prozíravé bylo střežit technologie Raptora pod přísným embargem. F 22 zůstává čistokrevným strojem pro vybojování vzdušné nadvlády, který nemá na světě rovného. V současnosti prochází modernizací senzorů a stealth nátěrů, aby udržel absolutní převahu nad oblohou až do nástupu stíhacích letounů šesté generace.
