V únoru 1964 začal nad půlmilionovým americkým městem Oklahoma City nevídaný experiment. Vojenské letectvo ve spolupráci s Federálním leteckým úřadem vyslalo nad obydlené čtvrti nadzvukové stroje, které den co den záměrně prorážely zvukovou bariéru. Cílem operace Bongo II bylo zjistit, zda si běžní občané dokážou zvyknout na pravidelné dunění dopravních letadel budoucnosti. Po půl roce a více než dvanácti stech sonických třescích však úředníci narazili na tvrdou realitu. Místo zvyku přišly popraskané zdi, rozbitá okna a masový odpor, který předznamenal konec nadzvukového civilního létání nad pevninou.
Osm ran denně a budíček podle vojenských stíhaček
Na začátku šedesátých let žil letecký svět velkým snem o nadzvukové civilní dopravě. Spojené státy, Sovětský svaz i západoevropské konsorcium připravovaly projekty obřích dopravních letounů, které měly létat dvojnásobkem rychlosti zvuku. Konstruktéři a vládní plánovači počítali s tím, že během několika málo let nahradí proudové stroje Boeing 707 rychlejší nástupci létající běžně napříč kontinenty. Letecké společnosti si však musely odpovědět na zásadní fyzikální otázku, kterou představoval sonický třesk. Rázová vlna totiž nevzniká pouze v okamžiku překonání rychlosti zvuku, ale letoun ji za sebou táhne po celou dobu nadzvukového letu v koberci širokém až osmdesát kilometrů.
Federální letecký úřad FAA proto společně s letectvem USAF zahájil 3. února 1964 rozsáhlou studii s kódovým označením operace Bongo II. Pro testy vybrali Oklahoma City, které platilo za srdce amerického letectví. Sídlila zde velká letecká základna Tinker i výzkumné středisko FAA, takže úředníci předpokládali vysokou loajalitu a pochopení místních obyvatel pro pokrok v letectví. Plán stanovil neúprosný rozvrh, přesně osm sonických třesků denně po dobu šesti měsíců. Lety začínaly v sedm hodin ráno a končily odpoledne. Podobně jako když v naprostém utajení probíhaly americké armádní testy částic nad městy, také zde se stotisícové městské centrum stalo laboratoří pod širým nebem, tentokrát však s vědomím veřejnosti.
Motor ze stíhačky a šedesát v hodině. Tank Cromwell šokoval rychlostí
Těžký bombardér B-58 a praskající výlohy
Do operace se zapojily záchytné stíhačky Convair F-106 Delta Dart, štíhlé letouny Lockheed F-104 Starfighter i čtyřmotorové nadzvukové bombardéry Convair B-58 Hustler. Stroje přelétaly město ve výškách od devíti do dvanácti kilometrů rychlostmi mezi Mach 1,5 a Mach 2,0. Zatímco lehké stíhačky vytvářely ostré, ale relativně snesitelné rány, mohutný bombardér B-58 posílal k zemi masivní tlakové vlny. Přetlak na úrovni terénu se pohyboval kolem 70 až 100 pascalů, což bohatě stačilo k rozvibrování stavebních konstrukcí.
Zpočátku se obyvatelé snažili brát testy s humorem a podle ran na obloze si seřizovali hodinky. Po několika týdnech se však atmosféra dramaticky změnila. Neustálé otřesy začaly způsobovat reálné škody. V novostavbách i historických domech praskala omítka, v mrakodrapech praskaly skleněné tabule výloh, v kuchyních padalo nádobí z polic a zvířata trpěla těžkým stresem. Studie archivovaná lékařským institutem Civil Aerospace Medical Institute ukázala, že obyvatelé podali téměř patnáct tisíc oficiálních stížností a téměř pět tisíc žádostí o proplacení škod na majetku.
Děsivé plazmové peklo propálilo zaskočené vojáky. Supertajná nacistická bomba roztavila silný pancíř
Sousedská vzpoura a definitivní zákaz
Trpělivost lidí definitivně přetekla. Nespokojení občané založili spolek na obranu proti sonickým třeskům a podali na federální vládu hromadnou žalobu. K odporu se postupně přidali i místní politici a soudci, kterým dunění stíhaček opakovaně přerušovalo soudní líčení. Když testy 29. července 1964 po přesně 1253 zaznamenaných třescích skončily, FAA se pokusila výsledky interpretovat optimisticky s tím, že většina obyvatel by se s hlukem dokázala smířit. Realita však byla zcela opačná.
Historické přehledy zachycené v publikacích agentury NASA o vývoji nadzvukového letectví potvrzují, že právě odpor v Oklahoma City zasadil představám o běžném nadzvukovém cestování nad pevninou smrtící ránu. Podobně jako v padesátých letech zkoumal vojenský lékař John Stapp na raketových saních limity lidského těla, operace Bongo II otestovala limity lidské trpělivosti. Výsledkem bylo zrušení amerického projektu Boeing 2707 v roce 1971 a zavedení federálního zákazu civilních nadzvukových letů nad pevninou USA v roce 1973. Evropský Concorde byl kvůli tomu odkázán výhradně na trasy přes oceán. Oklahoma City ukázala zásadní pravidlo technického rozvoje: letoun může být technicky dokonalý, ale pokud je jeho provoz pro lidi na zemi k nesnesení, v praxi nikdy neuspěje.
