Americký X-47B vypadal jako návštěva z budoucnosti a v kabině neměl vůbec nikoho. V roce 2013 samostatně přistál na letadlové lodi, o dva roky později zvládl i tankování za letu. Byl to létající demonstrátor, který zkoušel konkrétní schopnosti pro budoucí bezpilotní letectvo.
Na fotografii z výstavy působí šedé samokřídlo skoro jako filmová rekvizita. Jenže nejzajímavější část příběhu se odehrála mimo výstavní plochu. Northrop Grumman postavil stroj, který měl zapadnout do provozu letadlové lodě. Nestačilo létat bez člověka na palubě. Bylo potřeba vrátit se na loď a spolupracovat s lidmi, kteří její letecký provoz řídí.
Od menšího Pegasu k palubnímu demonstrátoru
Označení X-47 skrývá dvě odlišné konstrukce. Menší X-47A Pegasus vznikl jako ověřovací stroj financovaný samotným Northropem Grumman. Pro námořní program firma navrhla větší X-47B. Jak vysvětluje muzejní specialista Roger Connor v rozboru programu, cílem bylo předvést fungování bezpilotního letounu ve složitém prostředí palubního letectva.
X-47B poprvé vzlétl 4. února 2011. Následovaly pozemní i námořní zkoušky. Zkratka UCAS-D označovala demonstrátor bezpilotního bojového leteckého systému. Právě poslední slovo je podstatné: šlo o ověřování technologií, z něhož se měly poučit další programy.
Svazarm připravoval brance ještě před vojnou. Cvičil řidiče, spojáře i výsadkáře
Přistání musel zvládnout i přerušit
Dne 14. května 2013 X-47B odstartoval z katapultu na USS George H.W. Bush. Dne 10. července následovalo přistání se zachycením záchytným lanem. Dobový přehled námořního úřadu NAVAIR popisuje také propojení přesné relativní navigace GPS, letového řízení, autonomního softwaru a digitální komunikace s lodí.
Manévr prováděl letoun samostatně, operátor mise na lodi jej přitom řídil na úrovni zadávání pokynů. To je zásadní rozdíl proti představě pilota, který ze vzdálené místnosti nepřetržitě pohybuje kniplem. Automatika se musela domluvit s prostředím, v němž už pracovali lidé a další letadla.
Program nezahrnoval jen povedené dosednutí. NAVAIR uvádí šestnáct přesných přiblížení k palubě, včetně pěti plánovaných zkoušek přerušení přiblížení, devíti přistání s okamžitým opětovným vzletem a dvou přistání se zachycením lanem. Také včas ukončený manévr byl součástí zkoušené schopnosti.
Československá armáda po listopadu 1989 převzala výzbroj Lidových milicí
Další zkouška přišla na konci tankovací hadice
Dne 22. dubna 2015 se X-47B setkal s tankerem Omega K-707 a automaticky doplnil palivo. Použil námořní princip hadice a koše: sonda přijímajícího letounu se spojí s košem na konci hadice tankeru. Northrop Grumman popsal průběh v dobové zprávě.
Po souhlasu posádky tankeru se X-47B přesunul do potřebné polohy a připojil se. Po doplnění paliva se sám odpojil, vzdálil a vrátil na základnu. Stroj tedy zvládal přesnou vzájemnou polohu dvou letadel. Souhlas druhé posádky přitom z postupu nezmizel. Budoucnost měla pořád s kým mluvit.
Tato zkouška je jiná než automatické připojování ráhna u A330 MRTT. U X-47B byl bezpilotní přijímající letoun a používal sondu s košem. U systému A3R na A330 MRTT přebírá automatika vedení tankovacího ráhna. Podobné titulky mohou popisovat odlišnou práci na opačných koncích tankovacího spojení.
Samostatný let ještě neznamenal samostatný boj
Connorův rozbor upozorňuje na důležitou hranici: program X-47B neobsahoval zbraňové ani průzkumné zkoušky. Přistání na lodi proto samo nepotvrzovalo schopnost vyhledávat cíle nebo vést bojovou misi. Úspěch patřil konkrétnímu zadání, které demonstrátor dostal.
Z obou milníků se dá odvodit užitečné pravidlo pro čtení zpráv o autonomních letounech. Sledujme tři věci: který manévr stroj skutečně provedl, kdo jej povoloval a co zkouška vůbec nezahrnovala. U X-47B tak vedle přistání stojí přerušení přiblížení, vedle automatického připojení souhlas tankeru a vedle bojově znějícího názvu chybějící zbraňový test.
Další směr palubních dronů přiblížil americký kontrolní úřad GAO ve zprávě z roku 2017. U programu MQ-25 vymezil dva hlavní požadavky: provoz z letadlové lodě a předávání paliva dalším letounům. Rozdílnou roli pozdějšího stroje rozebíráme v článku o bezpilotním tankeru Stingray. X-47B palivo přijímal, tanker jej naopak předává.
Futuristický tvar X-47B byl vidět na první pohled. Jeho význam se lépe pozná podle zvládnuté spolupráce s lodí, operátorem a tankerem. Právě tam se z nápadného letadla stával použitelný experiment.
