Krátké vzduchovky vz. 35 v podobě četnické pušky skutečně existovaly. Zdeněk Kopecký popsal jejich muzejní prohlídku i odlišný, podezřelý exemplář. Srovnání s podklady Vojenského historického ústavu ukazuje, proč k určení původu nestačí samotná délka.
Jeden sporný kus dokáže zpochybnit celou výrobní variantu. U četnické vzduchovky se právě to stalo: po představení exempláře ve Střelecké revui v roce 2018 následovalo odmítnutí i ostatních krátkých kusů. Majitelé se obrátili na Muzeum Policie ČR.
Rozhodovala prohlídka, měření a shodné znaky
Podle Kopeckého zprávy o průzkumu přizvalo muzeum k první prohlídce odborníka Vojenského historického ústavu Praha (VHÚ). Na hlavni, dřevě ani značení nezjistili dodatečné úpravy. Také další prohlédnuté vzduchovky vykazovaly obdobné původní znaky. Výsledek svědčil pro výrobky České zbrojovky ve Strakonicích.
Dokumentace zahrnovala fotografie detailů, měření a vážení. U kompletního autentického exempláře Kopecký uvádí délku 1003 mm, ráži 4,45 mm a hmotnost 3,8 kg bez řemene.
Podezřelý kus z časopisu však badatelé v ruce neměli. Podle fotografií jej Kopecký považoval nejspíš za dodatečně upravenou civilní vzduchovku. Potvrzení originálů tedy nebylo osvědčením pravosti každého krátkého exempláře.
Krátká ještě neznamená četnická
Vzduchovka měla při výcviku připomínat skutečnou služební zbraň. Sbírkový popis VHÚ uvádí u armádního zadání rozměry odpovídající pušce vz. 24, obdobné ovládání závěru, umístění pojistky i charakteristiku spouště. Smyslem nebylo jen trefit terč. Výcviková pomůcka měla střelci nabídnout podobné zacházení jako puška, s níž bude sloužit.
Dragunov není zvětšený kalašnikov. Slavná odstřelovací puška má zcela odlišnou konstrukci
Tentýž zdroj připomíná i sportovní provedení. Vedle standardní hlavně dlouhé 552 mm nabízela továrna sportovní verzi s hlavní 425 mm a hmotností 3100 gramů. Pozor na jednotky: jde o délku hlavně, zatímco Kopeckého 1003 mm je délka celé četnické vzduchovky. Tato dvě čísla nelze přímo porovnávat.
Ze srovnání vycházejí tři různé možnosti: původní četnické provedení, tovární krátká sportovní verze a pozdější úprava jiného kusu. Všechny může volný popis označit za krátkou vzduchovku. K určení varianty je proto nutné spojit rozměry s provedením a historií konkrétního předmětu. Samotné slovo „krátká“ je příliš hrubé síto.
Stíhačka tak tajná, že ji USA odmítly prodat i za miliardy. F-22 Raptor dodnes budí respekt
Úřední vzor 33 nebyl novou výrobní značkou
Další oporu přinesly písemnosti k používání zbraní. V navazujícím článku Střelba ze vzduchovky vzor 33 z července 2020 Kopecký popsal nařízení ministerstva vnitra z 6. února 1937. Výcvik se týkal frekventantů školy pro výkonné důstojníky, velitele stanic a četníky na zkoušku. Třicet vzduchovek směřovalo k doplňovacím oddělením zemských četnických velitelství, nikoli na každou stanici.
Nařízení přitom používalo označení vzduchovka vz. 33. Kopecký upozornil, že takto zbraně nebyly vyrobeny, označeny ani vedeny v seznamech výzbroje zemských velitelství. Šlo o vzduchovky vz. 35 přizpůsobené podobě četnické pušky vz. 33. Ministerstvo národní obrany už v prosinci 1936 sdělilo, že k armádnímu předpisu postačí připojit přehled odlišností v délce a kování. Doklad bylo potřeba číst podle obsahu, ne pouze podle čísla v názvu.
Muzeum potřebuje zachovat i nedokonalosti
Jakou cenu mají původní stopy, ukazuje také jiný případ VHÚ: restaurování rozpracované brněnské vzduchovky. Petr Moudrý popsal zachování povrchu po výrobním opracování. Chybějící díly restaurátoři nedoplňovali, protože jejich podobu neznali. Šlo o jinou zbraň, ale stejný badatelský zájem: uchovat předmět jako pramen, místo aby dostal domyšlenou podobu.
U četnické vzduchovky je tak nutné oddělit dvě otázky. Zda se takové provedení vyrábělo, pomáhají řešit prozkoumané originály a dobové písemnosti. Zda mezi ně patří další konkrétní kus, vyžaduje vlastní posouzení. Existence výrobní varianty není přenosný certifikát pravosti.
