Záchrannou kapsli bombardéru B-58 zkoušeli za letu také s živými zvířaty. Dobový odborný souhrn popisuje šest nadzvukových katapultáží s pěti medvědy a jedním šimpanzem. U jednoho medvěda zaznamenává zlomeniny pánve.
Medvěda jménem Yogi připomíná Air Force Historical Foundation v záznamu k 21. březnu 1962. V kapsli vystřelené z B-58 se tehdy podle nadace vrátil na zem bez zranění. Za příběhem s neobvyklým pasažérem stál vážný konstrukční problém: jak dostat posádku z letadla, které létá dvojnásobnou rychlostí zvuku.
Convair B-58 Hustler měl tříčlennou posádku. Pilot, navigátor s úlohou bombometčíka a operátor obranných systémů seděli za sebou v oddělených prostorech. První stroje přitom používaly otevřená vystřelovací sedadla. Historický rozbor magazínu Air & Space popisuje jejich nahrazování kapslemi v roce 1962. Rychlost letounu předběhla možnosti původní cesty ven.
Kittingerovi selhalo tlakování rukavice. Přesto seskočil z výšky 31 kilometrů
Kolem sedačky přibyla malá kabina
Otevřené vystřelovací sedadlo vynese člověka ven, ale nevytvoří kolem něj vlastní uzavřený prostor. Po opuštění kabiny proto musí ochranu před okolím zajistit samotné vybavení letce a záchranného systému. U B-58 měla kapsle převzít podstatně víc práce. Člověka obklopil ochranný obal, který jej odděloval od prudkého proudu vzduchu a měl vlastní zásobu kyslíku i tlakování.
Dobový časopis amerického letectva Aerospace Safety z července 1961 popsal celý zamýšlený řetězec záchrany. Zádržný mechanismus usadil člověka do správné polohy, zavřely se dveře a kapsli mohl z letounu vynést raketový katapult. Následovalo zpomalení a sestup na padáku. Obyvatel zůstával uvnitř i při dosednutí, jehož náraz tlumila konstrukce kapsle. Na vodě měla sloužit jako záchranný člun.
Tank s motorem vpředu a únikovými dveřmi vzadu. Izraelci při jeho vývoji mysleli hlavně na posádku
Uzavření navíc nemuselo znamenat okamžitý výstřel. Pilot měl uvnitř ovládací prvky, takže mohl pokračovat v letu i se zavřenou kapslí, například při potížích s tlakem v kabině. Byly to dvě odlišné funkce: vytvořit kolem člověka chráněné prostředí a v případě potřeby ho v něm dostat ven z letadla.
Šest nadzvukových výstřelů a poraněný medvěd
Konferenční abstrakt N. P. Clarka z roku 1963, uchovaný v odborném souhrnu na webu FAA, uvádí šest nadzvukových katapultáží ze zvlášť upraveného B-58. Použito bylo pět medvědů baribalů a jeden šimpanz. Výšky činily přibližně 10,7 až 14,3 kilometru a rychlosti Mach 1,3 až 2. Machovo číslo vyjadřuje poměr k místní rychlosti zvuku.
Při druhé zkoušce, v rychlosti Mach 1,6 a výšce zhruba 13,7 kilometru, kapsle nadměrně zvedla příď. Následoval nestabilní pohyb s výrazným opakovaným bočním zatížením. Medvěd utrpěl oboustranné úplné zlomeniny části pánevní kosti. Abstrakt tedy popisuje poranění spojené s pohybem kapsle po vystřelení, nikoli pouze s přistáním.
V dalších pokusech konstruktéři změnili směr tahu raketového pohonu, aby nadměrnému klopení zabránili. Souhrn označuje tuto změnu za úspěšnou. Uvádí také tři podzvukové katapultáže s medvědy, včetně jedné z letounu jedoucího po dráze. Počet šesti nadzvukových výstřelů proto nepředstavuje celý popsaný zkušební program. Pozemní část vývoje připomíná také dochovaný zkušební trup z raketových saní.
Pevný obal ještě nezaručoval bezpečnou cestu dolů
Na výsledku je dobře vidět rozdíl mezi třemi úkoly záchranného systému. Musí opustit letadlo, zvládnout pohyb vzduchem a umožnit dosednutí. Kapsle mohla chránit před okolním proudem, a přesto svým vlastním pohybem ohrozit toho, koho vezla. Změna směru tahu tak řešila jiný problém než samotné uzavření dveří.
Podobný rozdíl mezi cestou z kabiny a dokončením záchrany ukazuje příběh prvních Starfighterů s katapultáží směrem dolů. Výzkum toho, co se děje při prudkém zpomalení, zase přibližují pokusy Johna Stappa na raketových saních. U záchranného vybavení nestačí sledovat jediný působivý okamžik, kdy sedačka opustí stroj.
Pokusy s B-58 přinesly konkrétní poznatek využitelný při úpravě kapsle. Současně přenesly riziko vývoje lidské ochrany na živá zvířata. Záznam o poraněném medvědovi k tomuto technickému výsledku patří stejně jako zpráva o úspěšné změně konstrukce. Ochrana posádek měla pochopitelný cíl; o tom, kdo za její vývoj ponese riziko, však rozhodovali lidé.
