Home Tanky a vozidlaLehký tank AMX 13 využíval dva revolverové zásobníky. Po dvanácti výstřelech musela posádka znovu nabíjet

Lehký tank AMX 13 využíval dva revolverové zásobníky. Po dvanácti výstřelech musela posádka znovu nabíjet

by Miroslava Tichá
Historický lehký tank AMX 13 s výkyvnou věží vystavený v muzeu

Dostatečně lehký na přepravu letadlem, ale vyzbrojený kanónem schopným ničit těžké obrněnce. Francouzský poválečný tank AMX 13 vyřešil zdánlivě nemožnou rovnici neobvyklou výkyvnou věží a dvojicí revolverových zásobníků.

Po osvobození Francie na konci druhé světové války potřebovala tamní armáda rychle obnovit své obrněné síly a získat obratný stroj pro průzkum i podporu výsadkářů. Jak připomíná sbírková dokumentace britského muzea The Tank Museum, práce na lehkém tanku v kategorii třinácti tun začaly už v roce 1946 v konstrukční kanceláři v Issy les Moulineaux. Sériová výroba se rozběhla roku 1952 a dochované exempláře dodnes uchovává i slavné francouzské muzeum obrněné techniky v Saumuru spadající pod francouzské ministerstvo ozbrojených sil.

Konstruktéři stáli před náročným zadáním. Potřebovali dostat výkonný protitankový kanón ráže 75 milimetrů, inspirovaný dlouhou německou hlavní z tanku Panther, na mimořádně kompaktní a lehký podvozek. Klasická věž s pohyblivým čepem hlavně by se na malý prstenec nevešla, a proto inženýři sáhli po zcela odlišné architektuře zvané výkyvná věž.

Francouzský lehký tank AMX 13 při vojskových zkouškách ve Švédsku v roce 1952
Lehký tank AMX 13 během testování v roce 1952 zaujal nízkým profilem a dlouhou hlavní ráže 75 milimetrů.

Jak funguje dvoudílná výkyvná věž FL 10

Výkyvná věž FL 10 se skládala ze dvou hlavních částí. Spodní límec se otáčel vodorovně na věnci korby jako u běžného tanku, zatímco horní část věže byla se spodní spojena čepy a nakláněla se celá nahoru a dolů. Samotný kanón byl v horním odlitku uchycen zcela pevně bez nutnosti vnitřního prostoru pro zákluz pod různými úhly.

Protože se závěr děla vůči zadní části horní věže nikdy nepohyboval, mohli konstruktéři přímo za něj umístit automatický nabíjecí mechanismus. Celá posádka se díky tomu zmenšila na pouhé tři muže, tedy řidiče sedícího vlevo vpředu vedle motoru a velitele se střelcem ve věži.

Detail dvoudílné výkyvné věže tanku AMX 13 v muzeu v Saumuru
Na detailu věže FL 10 je patrný spoj mezi spodním otočným prstencem a výkyvnou horní částí.

Dva revolverové bubny a jejich provozní daň

V zadním převisu výkyvné věže pracovaly dva šestiranné revolverové bubnové zásobníky s celkovou kapacitou dvanácti nábojů připravených k okamžité střelbě. Po každém výstřelu se prázdná nábojnice vyhodila malým otvorem v zadní stěně věže a automatika zasunula do komory další náboj během několika sekund.

Vysoká počáteční kadence dávala lehkému stroji drtivou palebnou sílu při přepadech ze zálohy. Jakmile však posádka všech dvanáct nábojů vystřílela, narazila na zásadní nevýhodu. Zásobníky nebylo možné pohodlně doplnit zevnitř stísněného bojového prostoru, takže tank musel ustoupit z přímé palby a osádka musela oba bubny ručně nabít zvenčí přes poklopy na střeše věže.

Exportní hit studené války s desítkami podob

Navzdory tomuto omezení i tenkému pancíři se AMX 13 stal jedním z nejúspěšnějších francouzských obrněnců historie. Výroba trvala až do osmdesátých let a celkem vzniklo přes sedm tisíc sedm set vozidel v desítkách verzí, od stíhačů tanků s kanóny ráže 90 a 105 milimetrů přes samohybné houfnice až po protiletadlové komplety a obrněné transportéry.

Tank sloužil nejen ve Francii, ale také v pětadvaceti dalších zemích včetně Izraele, Indie, Nizozemska nebo Švýcarska. Pro moderní konstruktéry zůstal důležitou lekcí o tom, jak automatické nabíjení dokáže zmenšit siluetu tanku a ušetřit člena posádky, pokud se podaří vyřešit bezpečné doplňování munice pod pancířem.

You may also like