Home Tanky a vozidlaT-34/85 ještě neměl padla. V československých zásobách vydržel do osmdesátých let

T-34/85 ještě neměl padla. V československých zásobách vydržel do osmdesátých let

by Pavel Prachař
Boční pohled na T-34/85 s účastníky historické rekonstrukce na věži

T-34/85 měl v Československu mnohem delší službu, než napovídají válečné fotografie. Ještě v osmdesátých letech zůstával v mobilizačních zásobách. Od tanku u bojového útvaru se přitom jeho úloha lišila a uložená technika dál potřebovala lidi, kteří se o ni starali.

Na fotografii údržby ze sbírek Vojenského historického ústavu Praha se kolem T-34/85 pracuje ještě v šedesátých letech. Ústav ke snímku připomíná i další osud typu: po službě u tankových útvarů následoval přesun k méně exponovaným jednotkám a nakonec do skladů. Tam některé stroje vydržely až do počátku devadesátých let. Datum konce války tedy v jejich služebním životopise rozhodně nebylo poslední položkou.

Cvičný TOM-8 zachránili z dětské léčebny. Dnes má motor z Brigadýru

Válečnou kapitolu u nás připomínají třeba tanky Lidice a Ležáky. Ty ovšem patřily ke staršímu provedení T-34/76. Poválečný příběh se zde týká T-34/85, tedy verze s 85mm kanonem.

Ze služby u útvaru do zásoby pro mobilizaci

Rozdíl mezi oběma rolemi vysvětluje historik Pavel Minařík v odpovědi číslo 530. U prvosledových divizí T-34/85 přetrval do poloviny šedesátých let, u druhosledových do počátku sedmdesátých. Ve skladech se však pro potřeby svazků vytvářených za války nacházel ještě na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Afghánští povstalci po něm stříleli ze země. Sovětský Su-25 měl pancíř, který chránil pilota

Údaj o mobilizační zásobě tak znamená něco jiného než každodenní výzbroj mírového útvaru. Uložený tank měl posloužit při rozvinutí armády za mobilizace. Samotná přítomnost ve skladu proto neříká, že na něm v té době běžně cvičila plně obsazená tanková jednotka. Vysvětluje ale, proč vyřazení starého typu od bojových útvarů nemuselo znamenat jeho okamžitý odchod z armády.

Tank T-34/85 s číslem 946 v muzejní hale v Lešanech
T-34/85 v lešanské expozici. Odchod typu od bojových útvarů předcházel jeho vyřazení z mobilizačních zásob o řadu let.

V Dědicích stálo 254 tanků a pracovali vojáci i civilisté

Konkrétní představu o takovém zázemí nabízí 1. tanková základna v Dědicích u Vyškova. Podle Minaříkova přehledu tankových základen v odpovědi číslo 700 tam bylo v létě 1965 uloženo 254 středních tanků T-34/85, vedle nich 48 samohybných děl SD-100 a 50 kolových vozidel.

Základnu tvořily dvě roty ukládání tankové techniky, četa ukládání kolové techniky a zabezpečovací rota. Sloužilo u ní 30 vojáků z povolání, 170 vojáků základní služby a pracovalo 21 občanských pracovníků. Za zdánlivě prostým slovem sklad se tedy skrýval celý útvar, který měl na starosti několik stovek vozidel.

Vojáci základní služby tak tvořili přes tři čtvrtiny z uvedených 221 lidí. Péče o uloženou techniku patřila i k práci branců, nejen vojáků z povolání a civilních pracovníků. Tento obraz dědického zázemí se vztahuje k roku 1965; počty tanků a personálu o dvacet let později z něj určit nelze.

Sovětská konstrukce, také československá výroba

Dlouhá služba T-34/85 neznamená, že armáda po celou dobu opatrovala jen vozidla vyrobená za války v Sovětském svazu. Vedle sovětských dodávek existovala československá licenční výroba. Slovenský Vojenský historický ústav popisuje první zdejší licenční tank z roku 1951 a následnou sériovou výrobu v ČKD Praha Sokolovo. Výroba se postupně přesouvala do Martina.

Rozdíl mezi původem konstrukce a místem výroby je podstatný. Označení sovětský typ ještě neurčuje, ze které továrny vyjel konkrétní kus. Stejně tak válečný vzhled neurčuje jeho rok výroby. Starší konstrukční kořeny téčka rozebírá také náš článek o Christieho podvozku a cestě k T-34.

VHÚ na Slovensku uvádí i osud tanku s evidenčním číslem 88075. V Martině jej vyrobili začátkem roku 1953, do roku 1962 sloužil u 12. tankosamohybného pluku v Podbořanech. Po generální opravě v roce 1964 skončil v dědické tankové základně a v první polovině sedmdesátých let jej převzal motostřelecký pluk v Michalovcích. Uložení tedy nemuselo být ani jednosměrnou cestou do muzea.

VT-34 měl stejný základ, ale jiný úkol

Do poválečného příběhu patří také speciální vozidla odvozená od T-34/85. Dobře je to vidět na vyprošťovacím tanku VT-34. Podle VHÚ Praha zůstal jeho strojový spodek původní, místo dělové věže však dostal hranatou nástavbu a naviják. Prototyp vznikl v roce 1957.

VT-34 sloužil k vyprošťování a odsunu techniky. Jeho používání proto nelze vydávat za pokračující službu bojového T-34/85 s kanonem. Stejnou opatrnost potřebují údaje o mostních a jeřábových vozidlech na příbuzném podvozku: společný technický základ ještě neznamená stejnou položku ve výzbroji.

Zelený vyprošťovací tank VT-34 bez dělové věže v muzejní expozici
Vyprošťovací VT-34 využíval podvozek T-34/85 k jiné práci. Jeho služba se nesmí zaměňovat se službou tanku vyzbrojeného 85mm kanonem.

Přesné datum úplného vyřazení se v přehledech liší. Starší text slovenského VHÚ uvádí konec osmdesátých let, zatímco jeho sbírkový katalog Vojenského historického múzea Piešťany rok 1991. Při čtení historie konkrétního tanku se proto vyplatí sledovat vedle roku výroby také záznamy o opravách, přesunech a uložení.

You may also like