Američané v roce 1918 zkoušeli malý dvouplošník, který vzlétal bez pilota. Kettering Bug měl podle otáček motoru poznat, kdy ukončit let a odhodit křídla. Do boje se nedostal.
První let 2. října 1918 byl krátký. Kettering Bug po startu stoupal příliš strmě, ztratil vztlak a zřítil se. O několik dní později vydržel jiný kus ve vzduchu skoro hodinu, než spadl u města Xenia v Ohiu. Historický přehled amerického letectva tak zachycuje dva hodně odlišné výsledky. Ani ten delší let sám o sobě neukázal, že stroj dokáže spolehlivě zasáhnout cíl.
Místo pilota gyroskop, místo podvozku vozík
Armáda chtěla dopravit nálož k pozemnímu cíli bez pilota na palubě. Vývojem pověřila tým Charlese Ketteringa. Stroje stavěla společnost Dayton-Wright a jako poradce se na projektu podílel Orville Wright, jeden z bratrů Wrightových. Dobový snímek z továrny zachycuje samostatné sestavy křídel. Jejich oddělení od trupu mělo při letu sehrát zásadní roli.
Britská válečná loď dostala moderní dělové věže. Po převrácení v bouři přežilo jen 18 lidí
Bug se rozjížděl na čtyřkolovém vozíku po přenosné dráze. Po startu měl let stabilizovat gyroskop a o řízení se staraly předem nastavené pneumatické a elektrické prvky. Muzeum amerického letectva vystavuje repliku ve skutečné velikosti. Rozpětí původního stroje bylo přibližně čtyři a půl metru.
Motor dopočítal, křídla se měla oddělit
Před startem technici nastavili počítadlo otáček motoru. Předem zvolený počet měl odpovídat vzdálenosti k cíli. Jakmile ho mechanismus napočítal, měl vypnout motor a uvolnit křídla. Trup s náloží pak měl spadnout na zem. Tak popisuje princip americké letectvo.
Američané v Grónsku postavili základnu pod sněhem. Tunely se svíraly rychleji, než čekali
Počítadlo znalo otáčky, polohu jen odhadovali lidé na zemi. Podle Engineers Club of Dayton proto technici při přípravě počítali i s větrem. Představme si dva lety se stejným počtem otáček a jinak stejnými podmínkami. Při protivětru stroj urazí nad zemí kratší vzdálenost než s větrem v zádech. Počítadlo přitom dá v obou případech stejný pokyn. Právě v tom byl rozdíl mezi automatickým ukončením letu a zjištěním, že stroj doletěl nad cíl.
Pilot se u Predatoru přesunul na zem
U dálkově řízeného stroje, jako byl americký MQ-1B Predator, pilot seděl v pozemní stanici a mohl do letu zasahovat. Obsluha tam měla k dispozici živý obraz z palubních senzorů. U Bugu lidé nastavili let před startem a palubní soustava pak prováděla předem dané úkony. Jak rozdílné věci mohou být automatické, ukazuje i automatické tankování u A330 MRTT. Tam systém převzal jeden úkon a piloti zůstali na palubě.
Příměří zastihlo Ketteringův stroj ve zkouškách. Ty pokračovaly i po válce, ale Bug se podle archivu Smithsonianova leteckého muzea do boje nikdy nedostal. Když armáda v roce 1920 hledala cestu dál, přešla při zkouškách na větší letadlo. Pokud automatika selhala, mohl řízení převzít pilot na palubě.
První vzlet tedy potvrzuje hlavně to, že se konstrukce dostala do vzduchu. U bezpilotního Talonu Blue na Zbrojopisu rozlišujeme samotný let a plnění úkolu. Stejné rozlišení sedí i na Bug. V roce 1918 už Američané uměli vyslat letadlo bez pilota, ale spolehlivý zásah zůstal úkolem pro další vývoj.
