Home HistorieSpojenci vyrobili v Británii díly dvou umělých přístavů. Po vylodění je sestavili u Normandie

Spojenci vyrobili v Británii díly dvou umělých přístavů. Po vylodění je sestavili u Normandie

by Pavel Prachař
Letecký pohled na umělý přístav Mulberry u normandského pobřeží v červnu roku devatenáct set čtyřicet čtyři

Bez munice, paliva a těžké techniky by spojenecké divize v Normandii brzy podlehly německým protiútokům. Všechny velké francouzské přístavy však bránily mohutné posádky a betonové pevnosti Atlantického valu. Spojenečtí plánovači proto zvolili neuvěřitelné řešení. Místo dobývání cizího přístavu si postavili dva vlastní přímo na britských březích a odtáhli je po moři do Francie.

Když v srpnu roku devatenáct set čtyřicet dva skončil spojenecký nájezd na francouzský přístav Dieppe krvavou porážkou, britské i americké velení pochopilo krutou pravdu. Přímý čelní útok na opevněný hlubokomořský přístav znamenal sebevraždu a Němci by při ústupu přístavní mola i jeřáby beznadějně zničili. Vojenský historický ústav Praha připomíná ve své studii k výročiu spojeneckého vylodění v Normandii, že úspěch pozemního tažení závisel na schopnosti vyložit tisíce tun materiálu denně bez ohledu na stav pevninských přístavů. Záznamy historiků popisují také rozsáhlé britské přípravy v Portsmouthu a dalších loděnicích, kde se zrodila jedna z nejodvážnějších inženýrských operací celého konfliktu.

Britský premiér Winston Churchill osobně formuloval základní zadání už v květnu roku devatenáct set čtyřicet dva v proslulé nótě. Požadoval plovoucí mola, která by se mohla volně pohybovat nahoru a dolů spolu s divokým přílivem a odlivem v Lamanšském průlivu, kde rozdíl hladin dosahoval až sedmi metrů. Inženýři dostali za úkol vyřešit kotvení, vlnolamy i bezpečné spojení s pobřežím a Churchill přísně zakázal teoretické spory o tom, zda je projekt proveditelný.

Obří betonové kesony a potopené lodě

Plán počítal s vybudováním dvou kompletních přístavů o velikosti Gibraltaru. Přístav Mulberry A byl určen pro americké síly na pláži Omaha, zatímco Mulberry B, později pokřtěný jako Port Winston, vznikal v britském sektoru u městečka Arromanches. Základem celého systému byla ochrana vnitřního bazénu před zrádnými atlantickými vlnami. K tomuto účelu sloužily tři soustředné linie vlnolamů.

Nejprve byly na vybraných místech potopeny desítky starých obchodních i válečných lodí, kterým se říkalo angrešty. Ty vytvořily okamžité závětří pro další práce. Hlavní ochrannou hráz však tvořilo dvě stě dvanáct obřích dutých kesonů ze železobetonu s kódovým označením Phoenix. Tyto plovoucí betonové budovy vážily až šest tisíc tun. Flotila remorkérů je odtáhla přes bouřlivé moře a na místě ženisté otevřeli ventily, čímž kesony dosedly na mořské dno.

Výroba kesonů probíhala v přísném utajení po celém britském pobřeží. Desítky tisíc dělníků pracovaly na Temži i ve skotských docích, aniž by většina z nich tušila, k čemu tyto obří duté konstrukce poslouží. Zvládnutí logistiky betonu, armovací oceli a odtahu na shromaždiště představovalo průmyslový výkon srovnatelný se stavbou celých bitevních lodí.

Plovoucí mosty Whale odolaly atlantickému přílivu

Samotné vykládání materiálu z velkých nákladních lodí typu Liberty probíhalo u speciálních vyloďovacích plošin se čtyřmi mohutnými ocelovými sloupy v rozích. Tyto nohy spočívaly pevně na mořském dně, zatímco středová pracovní paluba plavala a posouvala se po sloupech podle výšky vodní hladiny. Kolem plošin mohly lodě kotvit a vykládat zásoby za každého počasí.

Skutečným technickým zázrakem však byly plovoucí mosty s označením Whale, které spojovaly vzdálené vyloďovací plošiny s písčitým pobřežím. Každý most se skládal z ocelových polí uložených na betonových plovácích. Jednotlivé segmenty spojovaly speciální pružné čepy, které umožňovaly celému mostu vlnit se v rytmu přicházejících vln a vyrovnávat obrovský tlak vodních mas. Po těchto plovoucích silnicích nepřetržitě proudily těžké tanky a kolony nákladních automobilů přímo do francouzského vnitrozemí.

Vojenské nákladní vozidlo přejíždí po plovoucím mostě Whale z vyloďovacího mola na pláž
Nákladní automobil sjíždí z vyloďovacího mola po pružném plovoucím mostě Whale na normandskou pláž.

Bouře století a nezdolný Port Winston

Devatenáctého června zasáhla normandské pobřeží nejhorší letní bouře za posledních čtyřicet let. Třídenní orkán těžce poškodil americký přístav Mulberry A, jehož vnější ocelové vlnolamy se utrhly a zničily plovoucí mola. Americké velení se rozhodlo přístav neobnovovat a materiál z něj posloužil k posílení a opravě britského Port Winstonu u Arromanches, který díky kryté zátoce a robustnějšímu ukotvení bouři přečkal.

Britský přístav pak fungoval neuvěřitelných deset měsíců, ačkoli byl původně plánován na pouhých devadesát dní. Přes mola Port Winstonu prošlo dva a půl milionu vojáků, půl milionu vozidel a přes čtyři miliony tun zásob. Tento logistický tep udržoval spojenecké armády v neustálém pohybu až do chvíle, kdy se podařilo vyčistit a zprovoznit belgické Antverpy.

Pobřeží u Arromanches s dochovanými betonovými kesony Phoenix v moři
Pobřeží u městečka Arromanches s dochovanými betonovými vlnolamy Phoenix vystupujícími z mořské hladiny.

Tichý pomník spojenecké převahy

Německé vrchní velení bylo přesvědčeno, že spojenecká invaze ztroskotá, pokud se útočníkům nepodaří okamžitě ovládnout velký přístav jako Cherbourg nebo Le Havre. Když německý polní maršál Rommel spatřil hotové přístavy Mulberry u normandského pobřeží, pochopil, že spojenci zcela změnili pravidla obojživelného válčení.

Masivní betonové bloky kesonů Phoenix stojí u břehů Arromanches dodnes a odolávají příboji již více než osmdesát let. Zůstávají němým svědkem neuvěřitelné odvahy inženýrů, kteří v nejtěžších chvílích dějin dokázali přetvořit zdánlivě nemožnou vizi ve vítěznou realitu a zajistili osvobození západní Evropy.

You may also like