V roce 1857 dostal Edward Fitzgerald Beale k průzkumu cesty na americký Západ 25 velbloudů. S nákladem udrželi tempo s vozy taženými mulami, pro rozšíření pokusu však Kongres další peníze neuvolnil.
Při zářijovém průzkumu v dnešní Arizoně se po 36 hodinách bez vody muly tísnily u malého sudu a snažily se napít otvorem pro zátku. Velbloudi se zatím podle Bealeova deníku pásli. Když se výprava vrátila k poslednímu napajedlu, naložili na ně muži sudy s vodou a poslali je zpět k vozům.
Dvě lodní zásilky do Texasu
Na jihozápadě Spojených států bylo potřeba dopravovat zásoby i tam, kde byly zdroje vody daleko od sebe. Ministr války Jefferson Davis prosadil, aby armáda vyzkoušela velbloudy. Zákon z března 1855 na nákup a dovoz zvířat vyčlenil 30 000 dolarů.
Velbloudy přepravovala přes Atlantik zásobovací loď USS Supply. Při první plavbě v roce 1856 vyrazila se 33 kusy. Jedno zvíře cestou uhynulo a dvě mláďata narozená na palubě přežila, takže u texaské Indianoly šlo na břeh 34 velbloudů. V únoru 1857 tam vyložili dalších 41 zvířat. Davis ve zprávě pro Senát z 24. února 1857 vykázal za obě plavby dohromady 75 dovezených velbloudů.
Pýcha ruské flotily měla zničit americké letadlové lodě. Nakonec ji potopily ukrajinské rakety
Beale vyrazil ze San Antonia 25. června 1857. Měl prozkoumat trasu pro povozy od Fort Defiance k řece Colorado poblíž 35. rovnoběžky. Velbloudy dostal z texaského Camp Verde. Podle historie dopravního sboru americké armády jich s výpravou šlo 25 a v koloně bylo také 46 mul. Muly táhly vozy, velbloudi nosili náklad na hřbetech.
Velbloudi se srovnali s tempem vozů
Druhý den pochodu musel Beale poslat vůz zpátky pro náklad dvou velbloudů, kteří nemohli dál. Už 11. července si u řeky Pecos zapsal, že zvířata dorazila do tábora spolu s povozy. Překvapilo ho, jak dobře snášela ostrý štěrk. Ještě téhož měsíce výprava prošla texaskou pevností Fort Davis.
Po odchodu z Albuquerque nesli velbloudi podle deníku v průměru 700 liber na kus, tedy asi 320 kilogramů. V září si Beale pochvaloval, že udrží krok s vozy i s nákladem kukuřice pro muly. Podle Bealea k tomu přispělo i to, že se lidé mezitím naučili zvířatům správně upevnit náklad. Ještě v roce 2001 řešili američtí vojáci v Afghánistánu podobně praktické věci, od úprav sedel po dodávky krmiva pro koně.
Cestou se výprava zastavila u skály El Morro v dnešním Novém Mexiku. Její člen E. Penn Long se tam dostal i v roce 1859. Z druhé cesty pochází jeho podpis vyrytý do skály.
Tisíc velbloudů zůstalo na papíře
Davisův nástupce John B. Floyd v roce 1858 požádal Kongres o peníze na nákup tisíce velbloudů. O rok později žádost zopakoval a další prostředky nezískal. V únoru 1861 obsadila Camp Verde Konfederace. S vypuknutím občanské války skončily i přípravy dalších průzkumných výprav v západním Texasu.
Bojoval za druhé světové války a slouží dodnes. Legendární kulomet Browning M2 odmítá odejít do důchodu
Lišily se i zkušenosti důstojníků. Zatímco Beale si velbloudy chválil jako nosiče, velitelé dvou posádek později odmítli plán nasadit je na poštovní trase mezi Kalifornií a Fort Mohave u řeky Colorado. Jejich námitky vedly podle přehledu amerického úřadu pro chov hospodářských zvířat až k nařízení prodat kalifornské stádo v dražbě. U zkoušek zůstal i mnohem pozdější americký pokus navádět zbraň pomocí holubů.
Bealeovu cestu dál využívali vojáci i osadníci. V roce 1868 hledali železniční průzkumníci trasu kolem El Morro. Koleje nakonec vedly podle správy národního památníku přibližně 40 kilometrů severně od skály. Většina dopravy z údolí pak zmizela.
