Sovětský raketový křižník Moskva nesl šestnáct obřích protilodních střel a tvořil páteř Černomořské flotily. Přestože disponoval třemi vrstvami protivzdušné obrany, v dubnu 2022 jej poslaly ke dnu pouhé dvě ukrajinské rakety Neptun.
V noci ze 13. na 14. dubna 2022 došlo v bouřlivých vodách Černého moře k události, která zásadním způsobem přepsala dějiny moderního námořního válečnictví. Ruský raketový křižník Moskva, vlajková loď Černomořské flotily a symbol ruské námořní moci, byl zasažen dvojicí ukrajinských protilodních střel R-360 Neptun. Během několika hodin nekontrolovaných požárů a zaplavování trupu se plavidlo o výtlaku přes jedenáct tisíc tun převrátilo a zmizelo pod hladinou. Jak dokládají technické záznamy v databázi vojenské techniky Military Factory, šlo o největší válečnou loď potopenou v bojové akci od konce druhé světové války. Jak je možné, že plavidlo navržené k přežití v jaderném konfliktu nedokázalo odrazit útok dvou podzvukových střel?
Křižník byl spuštěn na vodu v loděnicích v ukrajinském Mykolajivu v roce 1979 pod původním názvem Slava jako vedoucí loď Projektu 1164 Atlant. Sovětská generalita tehdy hledala ekonomičtější alternativu k obřím atomovým křižníkům třídy Kirov. Úkolem nových lodí s plynovými turbínami bylo jediné poslání. V případě vypuknutí třetí světové války měly v čele úderných skupin vystopovat a bleskovým raketovým přepadem zničit americké svazy letadlových lodí dříve, než jejich palubní letouny stihnou zaútočit na území Sovětského svazu.
Šestnáct nadzvukových raket pro útok na svaz letadlové lodi
Vizuální dominantou křižníku bylo šestnáct obřích odpalovacích kontejnerů instalovaných v párech pod úhlem šestnácti stupňů podél obou stran hlavní nástavby. Jak uvádí námořní encyklopedie Naval Encyclopedia, tyto kontejnery ukrývaly těžké nadzvukové protilodní střely P-500 Bazalt a později modernizované P-1000 Vulkan. Každá z těchto raket měřila téměř dvanáct metrů, vážila bezmála pět tun a na vzdálenost přes pět set kilometrů se řítila rychlostí převyšující dva Machy. Podobně jako v případě dalších sovětských projektů, k nimž patřila gigantická sovětská ponorka Typhoon, byla zbraň dimenzována na absolutní destrukci protivníka jedinou drtivou salvou.
Rakety Bazalt využívaly unikátní taktiku vlčí smečky. Po salvovém odpalu stoupala jedna raketa vysoko do stratosféry, kde svým aktivním radarem prohledávala mořskou hladinu a datovým spojem předávala souřadnice ostatním střelám, které letěly těsně nad vlnami v pasivním režimu s vypnutými radary. Pokud byla vedoucí raketa sestřelena protivzdušnou obranou, její roli okamžitě převzala další střela ze skupiny. Těžká poloprůbojná hlavice o hmotnosti tisíc kilogramů konvenční trhaviny nebo jaderná nálož o síle tři sta padesát kilotun dokázala rozlomit i těžce obrněnou americkou letadlovou loď.
Obrovská útočná výzbroj však znamenala značné konstrukční kompromisy. Odpalovací tubusy byly umístěny přímo na otevřené palubě bez jakéhokoliv pancéřování. V případě nepřátelského zásahu do této oblasti hrozila katastrofální detonace tun raketového paliva a trhavin, která by loď okamžitě roztrhala na kusy.
Tři prstence raketové obrany a slepé úhly radarů
Na papíře představoval křižník Moskva nedobytnou plovoucí pevnost chráněnou trojitým deštníkem protivzdušné obrany. O dálkové krytí se staral námořní komplex S-300F Fort, což byla adaptace slavného pozemního protiletadlového systému S-300. Křižník nesel v osmi podpalubních rotačních vertikálních silech celkem šedesát čtyři raket s dosahem až devadesát kilometrů. Střední pásmo pokrývaly dva odpalovací komplety Osa-MA se čtyřiceti střelami a bezprostřední blízkou ochranu zajišťovalo šest šestihlavňových rotačních kanónů AK-630 ráže 30 mm, schopných vychrlit pět tisíc střel za minutu.
Kámen úrazu spočíval v radarové architektuře a zastaralosti elektroniky ze sedmdesátých let. Hlavní střelecký radar komplexu S-300F označený v kódu NATO jako Top Dome měl pouze jedno fázované anténní pole a dokázal navádět rakety pouze v úzkém sektoru sto osmdesáti stupňů. Pokud byl křižník napaden z opačné strany, systém Fort byl zcela slepý. Navíc masivní hlavní stěžeň a komíny lodi vytvářely rozsáhlé stínové zóny, které znemožňovaly radarům pokrýt nízkolétající cíle přilétající z určitých úhlů.
Podle uniklých zpráv o technickém stavu lodi před vyplutím byla situace na palubě ještě tragičtější. Z šesti rychlopalných kanónů AK-630 byly funkční sotva dva, lodní komunikační systémy rušily činnost přehledového radaru a automatizovaný systém řízení boje byl po desetiletích zanedbané údržby z velké části nefunkční.
Osudná dubnová noc a konec sovětského námořního kolosu
Těchto fatálních konstrukčních a provozních slabin mistrně využilo ukrajinské velení. Jak rozebírá analýza na portálu odborného vojenského portálu Valka.cz, Ukrajinci křižník nejprve zaměstnali diverzním útokem bezpilotního letounu Bayraktar TB2. Posádka Moskvy natočila svůj jediný hlavní střelecký radar směrem k dronu a plně se soustředila na jeho sledování. V tu chvíli však pobřežní baterie odpálila z ukrajinského pobřeží dvě protilodní střely R-360 Neptun, které využily rozbouřeného moře a přibližovaly se k lodi z levoboku v minimální výšce pouhých několika metrů nad hladinou.
Rakety zasáhly nechráněný levobok křižníku v prostoru pod přední nástavbou poblíž strojovny. Průraz trupu a následná exploze vyřadily centrální generátory elektřiny, což loď okamžitě uvrhlo do tmy a vyřadilo z provozu hlavní protipožární čerpadla. Podobně jako když v dějinách zkáza bitevní lodi Roma naváděnou střelou poprvé ukázala zranitelnost těžkých lodí před přesnou municí, stal se i zásah Moskvy demonstrací nového způsobu válčení.
Posádka složená z velké části z nezkušených branců nedokázala šířící se požár uhasit. Plameny zasáhly muniční sklady a voda vnikající do poškozených oddílů způsobila nebezpečný náklon lodi. Pokusy o odtažení hořícího vraku do přístavu v Sevastopolu definitivně zmařila bouře. Potopení křižníku Moskva znamenalo pro ruské námořnictvo nejen obrovskou psychologickou a vojenskou porážku, ale také definitivní konec koncepce velkých hladinových lodí bez moderní všesměrové radarové ochrany a plně funkčních systémů aktivní obrany.
