Při vylodění v Normandii 6. června 1944 přivážely lodě benzín v kanystrech. Z tankerů ho pak spojenci začali čerpat přímo do pobřežních skladů. První potrubí přes Lamanšský průliv položili v srpnu a benzín jím k Cherbourgu začali čerpat v září.
Obojživelné Shermany dostaly plátěnou stěnu a lodní vrtule, aby z vyloďovacích člunů doplavaly na pláž. Pro další jízdu na souši se hodil mnohem prostší kus výstroje. Benzín z kanystru mohla posádka nalít rovnou do nádrže, i když v okolí nebylo žádné čerpadlo.
Britské ministerstvo zásobování začalo hromadit palivo už v lednu 1944. Jen továrna Magnatex vyrobila podle britské organizace Defence Equipment & Support za pět měsíců sedm milionů kanystrů. Spojenci při výrobě vycházeli z německého vzoru se třemi madly. V prvních dnech v Normandii šly tyhle nádoby z lodí rovnou do pobřežních skladů a odtud k jednotkám.
Sovětský MiG-25 děsil americké letectvo. Útěk pilota do Japonska odhalil jeho skutečnou konstrukci
Z tankerů rovnou do pobřežních skladů
V Port-en-Bessinu mohly menší tankery připlout až k molům. U nedaleké obce Sainte-Honorine-des-Pertes se tankery kotvící na moři připojovaly ke krátkým potrubím s označením Tombola. Ta ústila na francouzském břehu. Nádrže u Mont Cauvin přijaly první dodávku automobilového benzínu ve velkém 25. června, uvádí historie zásobování americké armády od Rolanda Ruppenthala.
Dobový film v archivu Imperial War Museums zachycuje, co následovalo. Z Port-en-Bessinu proudilo palivo pozemním potrubím dál do vnitrozemí. U jedné výdejny tankovaly cisternové vozy Bedford. U další vojáci plnili kanystry a nakládali je na nákladní auta Studebaker. Tanker a potrubí zvládly přivézt větší objem, přenosné nádoby se hodily i dál od pobřeží.
Potrubí z ostrova Wight se rozběhlo až v září
Německá posádka Cherbourgu se vzdala koncem června. V přístavu po ní zůstaly miny i potopené lodě, jak popisuje Eisenhowerova zpráva o operacích v Evropě. Podle zprávy konstruktéra Arthura Hartleyho začali spojenci pokládat první vedení britského projektu podmořského palivovodu PLUTO z ostrova Wight k Cherbourgu 12. srpna. První potrubí poškodila kotva jedné z doprovodných lodí, uvádí technická studie Tima Whittlea.
Raketomet M270 MLRS proslul během války v Perském zálivu. Jeho moderní verze zasahuje cíle na desítky kilometrů
Jeden ze dvou typů potrubí, označovaný jako HAIS, vycházel z konstrukce podmořského kabelu. Dochovaný průřez ve sbírce Australian War Memorial ukazuje, jak byla vnitřní olověná trubka o průměru zhruba 7,6 centimetru chráněná vrstvami oceli a juty. Pružné vedení se dalo odvíjet z kabelové lodi. Druhý typ, HAMEL, tvořila ocelová trubka navinutá na obří plovoucí buben.
První vedení HAIS na trase k Cherbourgu se podařilo zprovoznit 22. září, víc než tři měsíce po vylodění. Přidalo se i potrubí HAMEL, ale po poruchách se tam 4. října přestalo čerpat. Podle Whittlea dál zásobovaly pozemní potrubí vedoucí z Cherbourgu tankery. Většího významu dosáhla kratší podmořská trasa z anglického Dungenessu do Boulogne, kde se palivo začalo čerpat koncem října.
Benzín ze skladu ještě musel dojet k jednotkám
Jak spojenecké armády postupovaly Francií, cesta mezi sklady a jednotkami se prodlužovala. Začátkem září americkým jednotkám vpředu benzín docházel, přestože hlášení ze 3. září uvádělo růst celkových zásob pohonných hmot a maziv na kontinentu. Ruppenthal v tom vidí hlavně nedostatek dopravy, která by zásoby dostala včas na místo.
Mezeru pomáhaly překlenout americké nákladní konvoje Red Ball Express. K rozvozu zásob používaly mimo jiné třínápravové vozy GMC CCKW. Po vyhrazených trasách jezdily ve dne i v noci.
Řidiči vyráželi s plnými nádržemi a vezli si benzín i na zpáteční cestu. Čím dál byla fronta, tím víc benzínu spotřebovala i samotná zásobovací auta.
