Konstruktér John Moses Browning jej navrhl na sklonku první světové války. Těžký kulomet M2 ráže padesát prošel všemi velkými konflikty dvacátého století a na tancích, lodích i vrtulnících armád NATO slouží v první linii dodnes.
V dějinách vojenské techniky existuje jen hrstka zbraní, které dokázaly překonat propast celého století a zůstat v aktivní službě bez zásadní změny své základní mechanické koncepce. Americký těžký kulomet M2 Browning ráže .50 BMG představuje v tomto ohledu naprostý unikát. Když v roce 1918 vyzval velitel amerických expedičních sil v Evropě generál John Pershing konstruktéry k vytvoření těžké zbraně schopné prorážet pancíře německých letadel Junkers a prvních obrněných vozidel, geniální zbrojíř John Moses Browning okamžitě pochopil, co bojiště potřebuje. Podle technických záznamů v databázi pěchotních zbraní Military Factory zvětšil osvědčený mechanismus svého kulometu M1917 a vytvořil monstrum, které vojáci dodnes uctivě nazývají Ma Deuce.
Zatímco většina pěchotní výzbroje z meziválečného období dávno odpočívá v depozitářích vojenských muzeí, kulomet M2 zůstává standardní těžkou zbraní ozbrojených sil Spojených států i desítek dalších spojeneckých armád. Najdete jej na velitelských věžičkách tanků M1A2 Abrams, na kolových obrněncích Stryker, na hlídkujících člunech námořnictva i ve dveřích transportních vrtulníků Black Hawk.
Brutální energie náboje a zrození těžké ráže
Základem bezkonkurenční palebné síly zbraně se stal náboj .50 BMG o rozměrech 12,7 x 99 mm, který Browning vyvinul ve spolupráci s muničkou ve Winchestru. Jak dokládají archivní záznamy v akvizičním úřadu americké armády USAASC, nová střela o hmotnosti téměř padesát gramů opouštěla hlaveň rychlostí přes osm set padesát metrů za sekundu a disponovala úsťovou energií kolem osmnácti tisíc joulů. To představuje čtyřnásobek energie standardního puškového náboje plné ráže. Projektil dokázal na stovky metrů hladce prostřelit cihlové zdi, kmeny stromů, nechráněná vozidla i lehké polní bunkry.
Během druhé světové války se zbraň dočkala masového nasazení ve všech myslitelných rolích. Konstrukce byla upravena na vzduchem chlazenou verzi M2 HB s těžkou hlavní o hmotnosti téměř třicet osm kilogramů, která odolávala přehřívání při dlouhých dávkách. Kulomety tvořily hlavní obrannou výzbroj, kterou nesly létající pevnosti B-17 Flying Fortress, a v počtu šesti kusů vyzbrojovaly legendární stíhačky P-51 Mustang, kde jejich vysoká kadence a drtivý účinek spolehlivě ničily německé i japonské stíhače.
Mechanismus zbraně pracuje na principu krátkého zákluzu hlavně s uzamčeným závěrem pomocí svislého závorníkového klínu. Pásový podavač umožňuje přivádět nábojové pásy z levé i pravé strany podle potřeby lafetace, což byla ve své době revoluční konstrukční vychytávka usnadňující montáž do stísněných prostorů bombardérů a tanků.
Zrádné měrky a noční můra nezkušených střelců
Ačkoliv byl kulomet M2 proslulý svou spolehlivostí a schopností pálit v písku i mrazu, měl jednu obrovskou technickou slabinu, která po celá desetiletí strašila řadové vojáky. Původní provedení vyžadovalo po každé výměně rozpálené hlavně nebo po rozborce zbraně precizní manuální nastavení závěrové vůle a předstihu zápalu.
Střelec musel do komory zasunout speciální sadu spárových měrek a zašroubováním hlavně do správné polohy vymezit mezeru mezi dnem nábojnice a čelem závěru. Pokud voják ve stresu boje seřízení neprovedl nebo měrky špatně nastavil, následky byly katastrofální. Příliš těsná vůle způsobila, že zbraň odmítala uzamknout a střílet. Příliš velká vůle naopak vedla k tomu, že masivní náboj vybuchl mimo plně uzavřenou komoru, což utrhlo dno nábojnice a roztrhalo pouzdro závěru přímo před obličejem střelce.
Generace amerických branců musely během výcviku trávit hodiny mechanickým opakováním tohoto postupu. Ztráta malé kovové měrky v polních podmínkách znamenala okamžité vyřazení zbraně z provozu, protože žádný rozumný velitel nedovolil pálit z neseřízeného kulometu.
Odstřelovačský rekord z Vietnamu i moderní verze pro nové století
Mimořádná tuhost konstrukce a vysoká přesnost těžké hlavně vedly k neobvyklému využití. Během vietnamské války v roce 1967 připevnil legendární odstřelovač americké námořní pěchoty Carlos Hathcock na kulomet M2 optický zaměřovač Unertl s osminásobným zvětšením. Přepnutím zbraně na jednotlivé rány zasáhl a zlikvidoval nepřátelského vojáka na neuvěřitelnou vzdálenost 2 286 metrů. Tento zásah zůstal oficiálním světovým rekordem v odstřelování dlouhých třicet pět let. Hathcockův úspěch později inspiroval vývoj velkorážních pušek, mezi něž patří slavná odstřelovací puška Barrett M82, která využívá tentýž náboj .50 BMG.
Skutečného vysvobození z noční můry seřizovacích měrek se vojáci dočkali teprve v nedávné době. Jak potvrzuje zbrojní výrobce FN America, modernizovaná varianta M2A1 přinesla systém rychlé výměny hlavně QCB s pevně nastavenou závěrovou vůlí přímo z výroby. Hlaveň se dnes jednoduše zasune, otočí o šedesát stupňů a zbraň je okamžitě připravena k boji bez jakýchkoliv kontrolních měrek.
Nová verze dostala také účinný tlumič plamene na ústí hlavně, který redukuje oslnění střelce při noční palbě až o devadesát pět procent. Po téměř sto letech od chvíle, kdy John Browning načrtl první skici, tak těžký kulomet M2 zůstává nepřekonaným králem bojiště. Jeho nekompromisní palebná síla, mechanická odolnost a schopnost probíjet moderní kryty zaručují, že se ve výzbroji moderních armád udrží i hluboko do jednadvacátého století.
