Home Letectví a vesmírŠpionážní družice poslala snímky na filmu. Letoun zachytil pouzdro ještě pod padákem

Špionážní družice poslala snímky na filmu. Letoun zachytil pouzdro ještě pod padákem

by Pavel Prachař
Oranžová příď a kokpit stříbrného letounu C-119J s číslem 037 v muzeu

Dne 19. srpna 1960 zachytil americký C-119J nad Pacifikem návratové pouzdro družice Discoverer 14. Uvnitř byl exponovaný film se snímky Sovětského svazu. Poprvé se podařilo převzít pouzdro z oběžné dráhy přímo ve vzduchu.

Kapitán Harold E. Mitchell ucítil lehké škubnutí. Pod trupem jeho letounu právě zmizel oranžovostříbrný padák a ze zádi se ozvalo hlášení, že ho mají v závěsu. Posádka uspěla při třetím průletu. Teď ji čekalo ještě pomalé navíjení lana, na jehož konci visely první snímky, které americký průzkumný program CORONA dostal z oběžné dráhy.

Kamera snímala krajinu po pásech

Americké letectvo a Ústřední zpravodajská služba (CIA) vyvíjely program CORONA už v padesátých letech. Chtěly získat přehled o sovětských základnách a raketových stanovištích. Když Sověti v květnu 1960 sestřelili průzkumný letoun U-2 Francise Garyho Powerse, získal družicový průzkum ještě větší význam. Veřejnost znala starty pod názvem Discoverer.

Americká armáda dovezla velbloudy. Na Západě nesli i krmivo pro muly

Předchozí mise ukázala, že návrat z oběžné dráhy je proveditelný. Pouzdro Discovereru 13 dopadlo 11. srpna 1960 do Pacifiku a vyzvedlo ho americké námořnictvo. Podle sbírkového záznamu Smithsonianu vezlo pouze diagnostické přístroje pro zkoušku návratu.

Discoverer 14 odstartoval 18. srpna z kalifornské základny Vandenberg. Panoramatická kamera systému KH-1 zabírala povrch napříč směrem letu. Exponovaný film se navíjel do návratového pouzdra. Analytici pak přiřazovali snímky k mapě podle času expozice a dráhy družice. Od roku 1962 jim v tom pomáhala další kamera, jejíž širší záběr dával detailním fotografiím zeměpisný kontext.

Černý kruhový objektiv pomocné kamery CORONA v muzejní vitríně
Objektiv patří pomocné kameře, kterou program CORONA zavedl v roce 1962. Její širší záběr usnadnil přiřazení detailních snímků k mapě.

Při 17. oběhu se návratové těleso oddělilo od družice. Brzdicí motor je navedl do atmosféry, kde film chránil tepelný štít. V nižší výšce sestup zpomalil padák. Způsob návratu popisují odtajněné dějiny programu a technická historie Národního úřadu pro průzkum (NRO).

Třetí průlet nad mraky

Mitchellův Fairchild C-119J s trupovým číslem 037 měl při této misi volací znak Pelican 9. Jeho posádka hlídkovala v záložní oblasti jihozápadně od Havaje. Navigátor Robert Counts zachytil signál majáku pouzdra a letoun se vydal jeho směrem. Pak posádka zahlédla padák.

Při prvních dvou průletech letoun padák těsně minul. Pouzdro mezitím klesalo k vrstvě mraků. Z otevřených zadních dveří vyčnívaly dvě tyče s háky. Při třetím průletu jeden z háků zachytil padák. Zátěž převzalo lano a naviják přitáhl padák i pouzdro k letounu. Posádka je vtáhla dovnitř a uložila do kovového kontejneru. Na dobových snímcích z paluby je nad oceánem vidět padák i zavěšené pouzdro.

Tank Challenger 1 v roce 1991 překvapil iráckou armádu. Jeho silnou stránkou byl pancíř a přesná palba

Na snímku amerického letectva ze sbírky Smithsonianu, který ukazuje manévr zvenku, je na ocase letounu čitelná koncovka čísla 8039. Mitchellův stroj měl sériové číslo 51-8037. Katalog popisuje manévr bez určení konkrétního letu na fotografii. Obraz Rena Wickse v muzeu amerického letectva je výtvarnou rekonstrukcí záchytu.

Z Havaje do fotolaboratoře

Posádka dopravila pouzdro na základnu Hickam na Havaji. Podle odtajněných dějin CIA film putoval letecky do laboratoře Eastman Kodak v Rochesteru ve státě New York. Tam ho vyvolali a pořídili kopie pro zpravodajské analytiky. O záchytu se přitom mluvilo veřejně už v roce 1960. Mitchell později vzpomínal na televizní vystoupení s Josephem Kittingerem, který ve stejném týdnu seskočil z výšky přes 31 kilometrů.

Na odtajněném záběru letiště Mys Šmidta na Čukotce je patrná dráha i stojánka. Fotografie měly podle CIA nižší rozlišení než záběry z U-2. Družice ale za jediný let pokryla větší plochu Sovětského svazu než všechny dosavadní přelety U-2 nad touto zemí dohromady. Analytici tak dostali záběry míst, kam se průzkumné letouny při těchto misích nedostaly. Pohled na stejné letiště ze země nabízí fotografie Iultinskiy r-n, Chukotskiy, Russia z roku 2004.

Dopravní letoun na zasněžené ploše letiště Mys Šmidta
Letiště Mys Šmidta na fotografii z roku 2004. Už na snímku z Discovereru 14 rozeznali analytici jeho dráhu i stojánku.

Zpravodajské snímky CORONA se dostaly na veřejnost až po rozhodnutí o odtajnění v roce 1995. Dnes mají ještě jiné využití. Vědcům slouží jako výchozí bod pro sledování toho, jak se od šedesátých let měnila krajina.

You may also like