Britské námořnictvo za druhé světové války posílalo směrem k Německu vodíkové balony se zápalnými náklady. Vypouštěly je také příslušnice ženské námořní služby. Vzpomínky Antoinette Porterové ukazují, že nebezpečí začínalo ještě na britském pobřeží, kde obsluhy riskovaly popálení.
Antoinette Porterová si pod tajným úkolem představovala seskok do Francie a pomoc odboji. Když se v květnu 1943 přihlásila jako dobrovolnice, dostala jiné zadání: službu u Felixstowe a práci s balony. Ve vzpomínce uložené v archivu BBC líčí překvapení mladých žen, kterým na nástupu vysvětlili, že budou z nepoužívaného golfového hřiště vysílat náklady k Německu.
Patřily k Ženské královské námořní službě, anglicky Women’s Royal Naval Service, zkráceně WRNS. Jejím příslušnicím se říkalo Wrens. Archiv Legasee u Porterové rozhovoru výslovně připomíná fyzickou náročnost této práce i popáleniny a další zranění některých obsluh. Označení pomocná služba tu rozhodně neznamenalo bezpečnou práci za stolem.
Balony startovaly z golfového hřiště
Operace nesla jméno Outward. Podle historického přehledu Chrise Barneyho v časopise Industrial Archaeology News začalo vypouštění z hřiště Felixstowe Ferry v březnu 1942. Později se přidala další místa, mimo jiné Oldstairs Bay u Doveru. Námořnictvo využilo zásoby meteorologických balonů a nechávalo je unášet větrem nad nepřátelské území.
Část nesla zápalná zařízení určená k zakládání požárů. Jiná táhla vodiče, které měly narušovat elektrické vedení. Pod společným názvem operace se tedy skrývaly dva různé druhy útoku. Ve vzduchu přitom nebyl pilot, který by mohl opravit kurz. Směr větru nebyl vedlejší okolností, ale podmínkou celé akce.
Tyto volně letící balony je třeba odlišit od velkých upoutaných balonů protivzdušných přehrad. Ty zůstávaly na lanech nad chráněným prostorem. Outward naopak počítal s tím, že balon odletí a ponese náklad s sebou. Podobný vzhled vojenských balonů tak snadno zakryje úplně jiný účel.
Nebezpečí čekalo už při přípravě
Porterová popisuje řetězy žen, které si na stanovišti předávaly materiál, a ruční přesouvání nafouknutých balonů. Ve větru je obsluhy musely pevně držet a dostat na místo vypuštění. Náklad putující k Německu tak nejprve znamenal docela obyčejnou dřinu na anglickém pobřeží.
Pěšák měl létat ve stoje a řídit tělem. Záložní motor ten nápad zkomplikoval
V téže vzpomínce píše, že při vzplanutí balonů utrpěly některé její kolegyně popáleniny a odváželi je do nemocnice v Trimley St Mary. Sama podle svého podání nikdy nebyla dost blízko, aby ji oheň vážně popálil. Jde o osobní svědectví, nikoli soupis všech úrazů operace; právě ono ale konkrétně dokládá riziko, které obsluhy podstupovaly.
Na papíře mohl balon působit jako jednoduchý prostředek, který po vypuštění obsluhu nepotřebuje. Než se však dostal do vzduchu, musel jej někdo připravit a zvládnout na zemi. Úspora posádky při letu neodstraňovala nebezpečnou práci před startem.
V námořním deníku zbyla krátká hláška
Outward zachycují také dobové válečné deníky Royal Navy. Záznam ze 7. září 1942 obsahuje hlášení z Oldstairs, že operace Outward skončila ve 20 hodin. Obdobnou zprávu najdeme i následující den. Nešlo o konec celého programu, ale o hlášení tehdejší činnosti.
Úřední zápis a vzpomínka pamětnice zachycují dvě stránky stejné služby. Deník potvrzuje konkrétní místo, datum a operační název. Porterová přidává zkušenost lidí, kteří za stručnou zprávou stáli. Ze samotného hlášení o ukončení akce nelze vyčíst počet zraněných ani škody způsobené na druhé straně moře.
Dva piloti se mohli katapultovat. Zbytek posádky Vulcanu musel k únikovému otvoru
Historický přehled v Industrial Archaeology News klade poslední vypouštění do 4. září 1944. Dlouhé trvání programu zároveň pomáhá zasadit jednotlivé zářijové zápisy z roku 1942 do správného rámce: nebyla to jediná kuriózní zkouška. Tím se Outward lišil například od amerického projektu zápalných náloží nesených netopýry, který se do bojového nasazení nedostal.
Pomocná služba měla bojový náklad
Na příběhu Outward je podstatné i rozdělení práce. Příslušnice ženské námořní služby se podílely na přípravě a vypouštění prostředku určeného k útoku. Rozdíl mezi službou na frontě a zázemím proto sám nevystihuje, s čím konkrétní člověk zacházel a jakému riziku čelil. Dnešní památník WRNS u portsmouthské katedrály připomíná celou službu, k jejíž méně známé historii patří také tato práce.
Podobně výmluvný rozdíl mezi nápadem a jeho obsluhou ukazuje projekt Aphrodite, při němž museli do bombardérů naplněných výbušninami při startu usedat lidé. U Outward místo kokpitu čekalo golfové hřiště, vítr a vodík. Zbraň bez pilota ještě neznamenala zbraň bez rizika pro vlastní personál.
