Americký bitevní vrtulník AH-64 Apache vznikl pro ničení tankových svazů za každého počasí. Rychlopalný kanón pod přídí se natáčí podle pohybů hlavy střelce a radar Longbow nad rotorem dokáže navést střely Hellfire i přes kouř a déšť.
Když americká armáda na počátku sedmdesátých let formulovala požadavky na nový pokročilý útočný vrtulník AAH, reagovala na drtivou převahu sovětských tankových armád ve střední Evropě. Dosud používaná lehká Cobra odváděla ve Vietnamu dobrou práci, ale proti moderní protivzdušné obraně Varšavské smlouvy a těžkým obrněncům potřebovalo velení zcela jinou kategorii stroje. Jak ukazují záznamy v databázi vojenské techniky Military Factory, vítězný prototyp YAH-64 z dílny Hughes Helicopters překonal konkurenční Bell YAH-63 především díky mimořádné schopnosti přežití v těžké palbě a revolučnímu propojení senzorů přímo s tělem pilota.
Zrodil se stroj, který po vstupu do řadové služby v roce 1986 definoval kategorii těžkých bitevních helikoptér na několik desetiletí dopředu. Apache nebyl navržen jako rychlý přepadový letoun, nýbrž jako létající lovec tanků, který využívá záhybů terénu, operuje v přízemních výškách a ničí obrněné kolony z bezpečné vzdálenosti dříve, než jej pozemní radary vůbec stihnou zachytit.
Zaměřovač spojený s okem pilota. Jak funguje otočný kanón pod přídí
Nejvýraznějším technickým prvkem stroje se stal integrovaný přilbový zaměřovač IHADSS. Každý pilot i střelec má na přilbě upevněný monokulární displej před pravým okem, do kterého se promítají klíčové letové údaje i noční infračervený obraz z otočné věže TADS na přídi. Jak rozebírá odborný letecký portál Army Technology, systém neustále měří polohu helmy pomocí infračervených snímačů v kabině. Kamkoli střelec otočí hlavu, tam se s bleskovou odezvou automaticky natočí jednočinný automatický kanón M230 Chain Gun ráže 30 mm zavěšený pod trupem.
Kanón poháněný elektromotorem střílí rychlostí přes šest set ran za minutu a používá víceúčelovou munici M789 HEDP s kumulativním i střepinovým účinkem. Projektily dokážou probít pancíř lehkých obrněných transportérů i likvidovat pěchotu v okruhu několika metrů od dopadu. Podobně nekompromisní tlak na účinek zbraní, jaký dnes předvádí nová útočná puška M7 u pěchoty, přinesl kanón M230 do taktického letectva již před čtyřiceti lety.

Radar nad rotorem a střely Hellfire. Útok zpoza lesa bez prozrazení pozice
Skutečnou revoluci v bojovém nasazení přinesla modernizace na standard AH-64D Longbow. Na vrchol nosného rotoru přibyl charakteristický kapkovitý kryt radaru se syntetickou aperturou AN/APG-78 pracujícího v pásmu milimetrových vln. Toto umístění představuje geniální taktickou výhodu. Vrtulník může zůstat kompletně ukrytý za korunami stromů, hřebenem kopce nebo zástavbou a nad překážku vysune pouze malou kopuli radaru. Během necelých třiceti sekund dokáže radar prozkoumat okolí, identifikovat až 128 cílů, roztřídit je podle priority a předat data dalším strojům ve formaci.
Pro ničení vybraných cílů slouží protitankové řízené střely AGM-114 Hellfire. Zatímco starší verze vyžadovaly laserové ozařování cíle až do okamžiku zásahu, radarové střely Longbow Hellfire fungují v plně autonomním režimu vystřel a zapomeň. Střela se sama navádí na cíl pomocí vlastního radaru, což umožňuje posádce odpálit salvu několika raket na různé tanky a okamžitě změnit pozici. Kouř, prach ani mlha navádění nijak neomezují.
Bojové schopnosti Apache se naplno ukázaly hned na začátku operace Pouštní bouře v lednu 1991. Právě letka vrtulníků AH-64 pronikla v nočních hodinách v minimální výšce hluboko do iráckého vnitrozemí a raketami Hellfire vyřadila dvě klíčové radarové stanice včasné výstrahy. Tímto chirurgickým úderem vytvořila bezpečný koridor pro spojenecké stíhací bombardéry a zahájila osvobození Kuvajtu.
Pancéřová vana pro posádku a schopnost přežít zásahy těžkých projektilů
Úkolem bitevního vrtulníku je bojovat v dosahu pěchotních zbraní a protiletadlového dělostřelectva, proto konstruktéři věnovali mimořádnou pozornost pasivní ochraně. Jak potvrzuje oficiální dokumentace společnosti Boeing, tandemová sedadla pilota a střelce jsou uložena v masivní pancéřové vaně z bor-karbidové keramiky a kevlaru. Tato ochrana odolá přímým zásahům průbojných střel až do ráže 23 mm. Podvozek a deformační zóny trupu jsou navrženy tak, aby posádka přežila i tvrdý vertikální náraz při pádu rychlostí téměř třináct metrů za sekundu.
Přežití stroje garantuje také dvojice turbohřídelových motorů General Electric T700, které jsou fyzicky odděleny pancéřovou přepážkou. Zásah a požár jednoho motoru neohrozí funkci druhého, takže stroj zvládne návrat na základnu na jediný agregát. Výfuky navíc disponují chladicím systémem Black Hole, který mísí horké plyny s okolním vzduchem a zásadně snižuje tepelnou stopu proti přenosným střelám s infračerveným naváděním. Podobně jako těžce obrněný britský tank Challenger na zemi, představuje Apache ve vzduchu etalon odolnosti.

Nejnovější vyráběná varianta AH-64E Guardian posouvá možnosti platformy do éry propojeného digitálního bojiště. Disponuje výkonnějšími motory s kompozitními rotorovými listy a pokročilým systémem řízení bezpilotních letounů MUM-T. Posádka vrtulníku dokáže přímo ze své kabiny ovládat průzkumné drony v přední linii a sledovat jejich obraz. O obrovské vitalitě konstrukce svědčí i masivní nákupy armád NATO v čele s Polskem, které objednalo devadesát šest strojů verze Guardian. Vrtulník Apache tak zůstává klíčovou údernou zbraní aliančních armád i po čtyřech dekádách od svého prvního vzletu.
