Zatímco východní blok sázel za studené války na kalašnikov, západní svět od Evropy po Austrálii držel v rukou belgickou pušku FN FAL. Přestože ji nakonec nezavedly Spojené státy, získala přezdívku pravá ruka svobodného světa.
Když belgická zbrojovka Fabrique Nationale v Herstalu začala krátce po druhé světové válce vyvíjet novou pěchotní pušku, vedl konstrukční tým slavný Dieudonné Saive, někdejší blízký spolupracovník Johna Browninga. Jak dokládají i sbírky britských královských zbrojnic Royal Armouries, rané prototypy z konce čtyřicátých let byly původně navrženy pro menší náboje středního výkonu, nejprve německý 7,92 krát 33 milimetrů a poté britský náboj ráže .280. Sjednocování výzbroje v rámci NATO však přimělo konstruktéry přepracovat zbraň na výkonnější americkou ráži 7,62 krát 51 milimetrů, v níž se podle záznamů britského muzea National Army Museum proslavila po celém světě.
Přechod na silný plnotučný náboj 7,62 NATO znamenal pro pušku zásadní změnu charakteru. Z původně zamýšlené lehké útočné zbraně pro střelbu dávkou se stala dlouhá a přesná bitevní puška, jejíž zpětný ráz vyžadoval od střelce pevnou ruku.

Krátký píst, sklopná závora a regulace plynů
Srdcem spolehlivosti pušky FN FAL byl odběr prachových plynů s pístem s krátkým zdvihem a uzamykáním pomocí výklopné závory. Před předním mířidlem navíc konstruktéři umístili nastavitelný plynový regulátor, kterým si voják dokázal upravit množství plynů podle míry znečištění zbraně v blátě nebo písku.
Tělo zbraně se otevíralo na čepu podobně jako zlamovací brokovnice, což výrazně usnadňovalo rozborku a čištění v polních podmínkách. Ačkoliv standardní belgické verze umožňovaly přepnutí na plně automatickou palbu, v praxi se dávka používala jen výjimečně kvůli silnému zdvihu hlavně.

Britská L1A1 SLR a střet u Falkland
Zatímco Spojené státy nakonec daly přednost vlastní pušce M14, Velká Británie, Kanada a Austrálie přijaly upravenou palcovou variantu označenou L1A1 SLR. Tato verze střílela výhradně jednotlivými ranami, aby vojáci zbytečně neplýtvali těžkou municí, a místo dřeva později dostala odolný plast Maranyl.
Do historie se zbraň zapsala v řadě konfliktů od džunglí Vietnamu v rukou Australanů až po válku o Falklandy v roce 1982. Tam proti sobě paradoxně stanuli britští výsadkáři s puškami L1A1 a argentinští vojáci vyzbrojení licenčními belgickými FAL, přičemž Britové si ukořistěné automatické verze často brali jako zálohu.
Odchod před ráží 5,56 a návrat na bojiště
Celkem se puška FN FAL v různých obměnách dostala do výzbroje více než devadesáti zemí světa. Teprve v osmdesátých letech ji u prvoliniových jednotek začaly nahrazovat lehčí útočné pušky menší ráže 5,56 milimetru, které dovolovaly nést více nábojů a lépe ovládat palbu dávkou.
Přesto konstrukce Dieudonného Saiva ze služby úplně nezmizela. Díky velkému dostřelu a průbojnosti náboje 7,62 NATO zůstala v záložních skladech i rukou ostrostřelců a v různých částech světa slouží ještě více než sedmdesát let po svém vzniku.
